Vlastenecká chuť udělat radost

Ing. Karel Muzikář, CSc

Každá společnost, která se chce zúčastnit anketní soutěže „Českých 100 nejlepších“, musí dodržet tři vstupní pravidla:
- být registrována v České republice a být zde plátcem daní;
- k datu 30. září daného roku musí mít nejméně dvacet zaměstnanců;
- její obrat za posledních dvanáct měsíců byl nejméně třicet milionů korun.

Soutěž „Českých 100 nejlepších“ je po 16. ročnících dobře známá nejen podnikatelské veřejnosti. Letošní vyhlášení výsledků anketní soutěže je plánováno na 25. listopadu ve Španělském sále Pražského hradu. Prezident Občanského sdružení Comenius, které anketu pořádá, Karel Muzikář, se se mnou sešel v pátek 14. října 2011 u ranního čaje ve své kanceláři. V té době už měl podrobně přečteny všechny deníky a s úsměvem mě informoval o novinkách. **
**Pane prezidente, jakým způsobem lze v soutěži hlasovat?
Každý, kdo vypíše dotazník, je námi žádán, aby uvedl deset firem, které podle něj v minulém roce dosáhly vynikajících výsledků, nebo podaly mimořádný výkon, a ten je opravňuje k zařazení mezi „Českých 100 nejlepších“. Často zjišťuji, že mnozí na prvním místě uvádějí svoji firmu, pak blízké spolupracující firmy – své dodavatele nebo partnery, a pak jim pár řádků ještě zbyde. Na všechno má vliv reklama, propagace, tisk nebo i jiná média, jisté povědomí a známost značky. S jistotou mohu tvrdit, že tam skoro každý napíše Škodovku nebo ČEZ nebo nějaký jiný velký podnik, třeba nějakou banku či pojišťovnu. Protože pořadí je relevantní a výsledky se pouze sčítají, tak se Škoda nebo ČEZ stávají vítězem na celá léta.

Čím si vysvětlujete, že má anketa „Českých 100 nejlepších“ stále větší ohlas a zvyšující se prestiž?
Je to dáno hlavně tím, že letos už pořádáme 16. ročník. Když něco začínáte, musíte samozřejmě bojovat o každého. Naše diplomy už taky visí v řadě kanceláří, a když tam přijdou jiní ředitelé a ptají se, co je to za diplom, vznikne v nich určitá chuť, zájem, mít ho taky. My jich ročně rozdáváme okolo sto osmdesáti, tak si vemte, že jsme udělili určitě na tři tisíce diplomů. A to má jistě také vliv.

Bude letošní ročník v něčem jiný než ty předešlé, nebo se držíte ověřeného a funkčního scénáře?
Od začátku byla soutěž koncipována poměrně dobře, takže nebylo a není potřeba velkých změn. Když něco dobře vymyslíte, je na tom těžko co vylepšovat, zatímco když něco vymyslíte špatně, musí se to, stejně jako naše daňové zákony, vylepšovat prakticky neustále. Ten princip je daný – je to anketní soutěž. Co se ukázalo jako prozíravé, bylo udílení ocenění LadyPro. Milá a výstižná jsou slova paní Olgy Girstlové, bývalé vůdčí osobnosti firmy Gity: „Já jsem byla „Podnikatelka roku“, ale co, skoro každá prodavačka na tržišti je taky podnikatelka. Byla jsem „Manažerkou roku“, ale co je manažer? Fakticky je to zaměstnanec. Ale teď jsem LadyPro. Není to sice nic konkrétního, ale je to titul krásný a povznášející!“ A to je poměrně přesné. Chtěli jsme a chceme prostě udělat radost několika mimořádným ženám, které si to doopravdy zaslouží, i když víme, že jich je tisíckrát víc, a všem těm ostatním se prostě omlouváme. Od začátku jsem třeba trval na tom, aby mezi vybranými „profesemi“ byla vždy jedna skutečná zemědělka. A vždycky, když žádám Agrární komoru ČR o pomoc s výběrem a oni mi doporučí inženýrku, nemám pro podobnou nominaci, jakkoli si vážím všech vysokoškolsky vzdělaných žen v našem zemědělství, pochopení. Toto ocenění je totiž přímo rezervované pro takovou ženu ze zemědělství, která ještě třeba ráno viděla živou krávu, včera i vidle, a dovede se s těmi vidlemi o to zvířectvo, kdykoli je to nutné, náležitě postarat. Naše ocenění z oblasti zemědělství není o tom, aby někdo vystudoval a byl geniální, to už samo je jistě dostatečná odměna, ale pro tu ženu, která to zemědělství fakt fyzicky dělá. Já totiž ještě pamatuju žence sklízející obilí kosou, vázání snopů a stavění panáků. Zemědělství je jednou z mála prací, která se realizuje většinou venku bez ohledu na počasí, tedy v horku, mrazu, dešti i pod pálícím sluníčkem, a navíc, zejména v živočišné výrobě, 365 dnů v roce. Krávu a ostatní zvířata musíte nakrmit každý den, a proto je potřeba mít k práci v zemědělství mimořádnou úctu. I když třeba ve zdravotnictví je to při péči o pacienty velmi podobné. A proto jedna z LadyPro je každoročně i lékařka, nebo zdravotní sestra. Ono je fakticky velmi důležité mít úctu ke každé poctivé a usilovné práci, a to dokonce dvakrát, pokud se týká žen.

A co ženy z jiných oborů?
Jak jsem uvedl dříve, odměňujeme například lékařky, ženy ze zdravotnictví, školství, ale třeba i ozbrojených složek. Mám takový příběh jedné námi oceněné dámy, vedoucí odboru kriminální policie z oddělení vražd z jižních Čech. Původně, před mateřskou dovolenou, učila v mateřské školce. A když se po dvou mateřských vracela do pracovního procesu, zjistila, že pracovat ve školství je natolik riziková záležitost, že dala přednost kriminální službě Policie ČR a dnes vede vyšetřování vražd v Jihočeském kraji. Tomu se říká drsná realita a já bych učitele asi také dělat nemohl.

Vaše celoroční úsilí ale není vynakládáno jen na „Českých 100 nejlepších“, organizujete prestižní Evropské bankovní & finanční fórum a různé kulaté stoly…
Kulaté stoly se ukázaly jako velice zajímavá aktivita. Myslím si, že těch akcí, kde se určité kolektivy setkávají s vybranými VIP osobnostmi, je celá řada. Naše kulaté stoly jsou asi jiné v tom, že chci, abychom na večeřích s významnými osobnostmi otevřeně kriticky a hlavně věcně diskutovali. Nejen stylem tohle je blbě, ale tohle je blbě a vím, proč je to blbě, a pokud bych mohl, udělal bych s tím to a to. Každý totiž známe řadu situací, kdy něco nefunguje, ale když už jsem tak chytrý, že vím, že je to špatně, měl bych se zamýšlet nad tím, co by se s tím dalo dělat, aby to fungovalo. Myslím, že většina našich politiků, aniž bych je omlouval, přijde ke svým ministerským křeslům jako slepý k houslím a ocení, když je tu někdo, kdo má letitou odbornou praxi a řekne svůj názor na řešení konkrétní věci. Nepouštíme tam novináře, aby se někdo nebál, že budou jeho slova překroucena nebo zasazena do jiného kontextu. Kulaté stoly jsou velmi populární, protože je děláme systematicky, a již více než patnáct let.

A nejbližší, který chystáte?
Kulatý stůl s panem ministrem dopravy Pavlem Dobešem. Velice mě těší, že máme ministry, kteří jsou schopni absolvovat diskuzi v angličtině. V průběhu čtyřiadvaceti hodin, kdy jsme rozeslali pozvánky, se přihlásilo dvacet diplomatů. Většina z nich má velice nabitý program a já jsem příjemně překvapen, že jich zareagovalo tolik a tak rychle.
Moc rád bych další Kulatý stůl udělal s ministrem školství Josefem Dobešem. Čtu řady negativních reakcí na jeho vyjádření, že by školy měly víc podporovat vlastenectví v dětech. Pamatuji si hodně zřetelně, že byly doby, kdy jsem byl já sám (já vím, že jsem z dosti jiné generace) ochoten umřít za svoji vlast. Zní to dost pateticky a dneska je to těžko uvěřitelné. Proto souhlasím s panem ministrem, že bychom měli celostátně dělat něco, sám přesně nevím co, ale škola v tom určitě musí mít velkou roli, abychom se jako národ víc ztotožňovali s postojem, že máme být na co hrdi. A my Češi opravdu máme být na co hrdí!
Připravila Hana Janišová.

• www.comenius.cz