Ve prospěch hospodářských zájmů Středočeského kraje

S Mgr. Zuzanou Vojtovou se potkáváme krátce po jejím jmenování ředitelkou Středočeské centrály cestovního ruchu.
Paní ředitelko, komunikovat důvody, proč navštěvovat danou zemi, region či nějaké místo, popřípadě těmto důvodům pomáhat na svět, je posláním společností destinačního managementu. Tedy i krajské centrály cestovního ruchu. Jak jste se k této práci dostala?
Své pracovní začátky jsem absolvovala jako vy – v resortu kultury – a v té době ještě netušila, že se jednou budu zabývat cestovním ruchem. Jenomže všechno souvisí se vším. Má tehdejší práce byla zaměřena na propagaci, tvorbu programů a otevírání se muzeí veřejnosti, což je činnost, která s cestovním ruchem úzce souvisí. Z muzea jsem přešla na odbor cestovního ruchu krajského úřadu a v roce 2006 nastoupila do Centrály cestovního ruchu – Jižní Morava. Tam jsem pracovala dvanáct let. Pak jsem se na chvíli vrátila k muzejnictví a poté v Praze nastoupila do České centrály cestovního ruchu – CzechTourism. A jak už jsem se ocitla v hlavním městě, oslovili mne ze Středočeského kraje, jestli bych nechtěla pracovat ve Středočeské centrále cestovního ruchu.
Vnímala jsem a vnímám velký zájem kraje o rozvoj cestovního ruchu. Za tímto účelem Středočeský kraj založil také organizaci „Středočeské vodní cesty“, se kterou Středočeská centrála cestovního ruchu úzce spolupracuje. Nicméně přijmout tuto výzvu mi nejdřív připadalo troufalé. Přece jenom jsem kovanější, co se týče problematiky cestovního ruchu a atraktivit rodné jižní Moravy. Ale střední Čechy se mi vždycky líbily. Jako turistka jsem procestovala a poznala spoustu zajímavých míst Středočeského kraje a v mládí jsem sjela několik řek, které jím protékají. Co se týče hospodářského potenciálu cestovního ruchu, vnímám Středočeský kraj jako nesmírně bohatý a pestrý a kladu si otázku, proč je jeho potenciál tak málo využíván.

Turistickým magnetem číslo jedna Středočeského kraje je klenotnice římského císaře a jedenáctého českého krále Karla IV., hrad Karlštejn. Přírodních krás, sakrálních a dalších památek a třeba i míst, kde se narodily světově proslulé osobnosti, jako například Antonín Dvořák, jehož Novosvětská symfonie zněla po přistání prvních lidí na Měsíci v modulu Apolla 13, je ve středních Čechách požehnaně. Jsou zde unikátní montánní technické památky z dob, kdy střední Čechy dík Kutné Hoře (dnes městu památky UNESCO) a později Příbrami byly největším producentem stříbra v Evropě, kdy se dolovalo zlato v katastru Jílového aj.
Z ohromného množství hradů a zámků Středočeského kraje jste zmínil Karlštejn. Když se mne při přijímacím pohovoru ptali, jak bych charakterizovala Středočeský kraj, odpověděla jsem, že pro mě je to královský kraj se spoustou míst spjatých s Přemyslovci a Lucemburky nebo s Jiřím z Poděbrad. Figurují tu královská města a nádherná příroda. Druhým takovýmto fenoménem středních Čech jsou vodní cesty. Je „křižovatkou“ velkých českých řek, po nichž do české kotliny v dávných dobách přicházela západní kultura.
Takové bohatství nemá žádný z dalších krajů. Řeky, to je voda – a voda, to je život. Není náhodou, že se tolik významných sídel vyskytuje na území Středočeského kraje. Nevím, proč je Středočeský kraj některými lidmi brán jen jako okolí Prahy. A proč se o Praze mluví jako nevýhodě. Proč je vnímána jako díra uprostřed stře­dočeského regionu. Respektive proč se o Středočeském kraji hovoří jako o prstenci kolem Prahy. Jsem přesvědčena, že této lokace lze využívat jako výhody. Praha coby světově proslulý cíl outgoingu a nejvýznamnější zdrojový trh domácího cestovního ruchu představuje pro středočeský region velký rozvojový potenciál. A nejen její obyvatelé, Pražané, coby domácí turisté. Ne všichni zahraniční a domácí turisté, kteří chtějí navštívit Prahu, musejí stůj co stůj nocovat v Praze.
Byla bych ráda, kdyby se této unikátní geografické konstelace dařilo víc využívat ve prospěch prosazování hospodářských zájmů Středočeského kraje. Tedy ne že budeme rezignovat na incoming a alibisticky to zdůvodňovat tím, že Praha od nás odklání turisty, ale že se bude dařit turisty motivovat k pobytům na území Středočeského kraje dík nepřebernému množství našich prvořadých turistických cílů a programů nebo třeba i proto, že u nás mohou pobývat v krásném přírodním prostředí a do Prahy absolvovat výlety, či dokonce zážitkové dech beroucí jízdy nebo plavby.

Zmínila jste řeky protékající Středočeským krajem. „Vltava, řeka plná zážitků“ je společným projektem Středočeského a Jihočeského kraje.
Ještě než jsem nastoupila na CzechTourism, tak jsem s těmito kraji na tvorbě turistických produktů spolupracovala. Je to velice dobrý projekt. Mezi oblastními společnostmi destinačního managementu má řadu podporovatelů a i mně se velice líbí. Pro Středočeskou centrálu cestovního ruchu je to velká výzva, protože Jihočeská centrála cestovního ruchu na tomto produktu v minulém roce opět udělala obrovský kus práce. Není tu jen „Vltava, řeka plná zážitků“. Kolegové z Ústeckého kraje začali pracovat na obdobném projektu týkajícím se Labe. Díky tomu se rozšíří portfolio zajímavých turistických produktů, se kterými bude Česká republika moci uspět na trhu.

Jak je na tom výkonnost cestovního ruchu v Česku, respektive prosazování se turistických destinací České republiky v globální konkurenci atakující zahraniční i naše domácí turisty?
Inkasovat peníze příchozích spotřebitelů (v našem případě především turistů) je způsob, jak smysluplně zhodnocovat hospodářský potenciál cestovního ruchu České republiky a racionálně využívat beztak nezbytné investice do údržby a ochrany našeho kulturního a přírodního dědictví. Do bezpečnosti země. Do jejího infrastrukturního rozvoje atd., které do ní vkládají veřejný i soukromý sektor. Disponujeme ohromným potenciálem turistických cílů, krás a atraktivit. Navíc Česko je čím dál přitažlivější i z hlediska sféry business travel. Máme světu i sobě co nabídnout. Jenom to ne vždy umíme. Bohužel, u řady atraktivních turistických cílů chybějí služby. Cílem přece není přivézt turisty a prohnat je turistickou atraktivitou, ale vytvořit podmínky, aby se chtěli a mohli co nejdéle na daném místě zdržovat. Ubytovat se, stravovat, kupovat suvenýry a další zboží, nakupovat programy, které je budou obohacovat o další zážitky, atd. a umožnit nám realizovat produkt – tržit peníze. Jak naznačuje současný trend, kdy příjmy Česka z incomingu v prvním pololetí letošního roku vzrostly oproti loňskému o 2,8 procenta a dosáhly 82 miliard korun, tak se to postupně daří. Někde, kde jsou lidé aktivnější, podnikavější, to jde rychleji, někde pomaleji.

Zmiňujete absenci služeb u některých turistických cílů. Jenomže i v terciární sféře platí, že kapitál jde tam, kde cítí své zhodnocení. Jak nastartovat výkonnost cestovního ruchu a s ním spjatý hospodářský a společenský rozvoj v turisty opomíjených destinacích?
Základem vždycky bude turistický cíl. Nejdřív je třeba vymyslet přitažlivý důvod, zážitek, a k němu potom přidat infrastrukturu a lidské zdroje. Investovat v místě, které není navštěvováno, o tom podnikání v cestovním ruchu není, pokud sama infrastruktura není tím zážitkem. Často si říkám, proč ubytovací zařízení nevznikají tam a tam, kde by bylo dobré, aby byla. Na druhé straně se nedivím, že podnikatelé jdou do budování ubytovacích kapacit s obavami. Stále slyším, jak narážejí na nedostatek personálu. To je zásadní problém současné doby. Potřebujeme získávat mladé lidi, aby pracovali ve službách. Jak v hotelnictví, tak v gastronomii. Potřebujeme budovat prestiž oborů majících uplatnění v odvětví cestovního ruchu. Samozřejmě, zaměstnanci, pokud si je zaměstnavatelé chtějí udržet, musejí mít možnost si dostatečně vydělat. Být slušně placeni. Velkým úkolem proto je budovat prestiž jejich oborů.

• www.centralbohemia.cz