1933 Založení firmy Robertem Váhalou seniorem.
1946 Výstavba závodu na výrobu konzerv a hotových jídel.
1950 Znárodnění.
1991 Vrácení firmy majiteli a založení společnosti Váhala a spol. s r.o.
1993 Třicetipro­centní nárůst výroby vyvolal potřebu modernizace technologie.
1995 Přístavba výrobních prostor a pětatřicetipro­centní meziroční nárůst produkce.
1997 Položení základního kamene nového závodu.
1998 Spuštění výroby v novém závodě.
2000 Zakladatel firmy slaví 90. narozeniny.
2000 Zahájení exportu na Slovensko a první mezinárodní ocenění Zlatý kosák.
2000 Kolaudace nového objektu v areálu firmy – investice cca 10 mil. Kč.
2000 Prezentace na EXPO 2000 Hannover.
2001 Roční obrat dosáhl 600 mil. Kč.
2002 Firma počtvrté získává ocenění za kvalitu Zlatý Ibucob a Zlatou Salimu.
2002 Přístavba za cca 40 mil. Kč.
2002 Recertifikace ISO 9001:1994 na ISO 9001:2000; certifikace HACCP.
2002 Zlatá medaile Sial d’Or z veletrhu SIAL v Paříži za Kuřecí hřbet.
2003 Účast na veletrhu ANUGA v Kolíně nad Rýnem. První obchodní kontakty s německými zákazníky.
2003 Certifikát KLASA pro Sendvičový nářez Váhala, Váhalovu mozaiku, Hustopečskou játrovku, Krůtí prsa speciál, Babiččinu sekanou a Zbojnickou klobásu.
2004 Zlatá Salima pro Mysliveckou šunku.
2004 Prezentace na veletrhu privátních značek PLMA v Amsterdamu.
2004 Prezentace na Agrokomplexu v Nitře.
2004 Zahájení exportu do Německa.
2005 Prezentace na veletrhu ANUGA, hlavně řady šunek. Např. nejprodávanějšího výrobku na německém trhu – Pražské šunky, Šunky Mandolína, Váhalovy šunky. Ze specialit: Plněných krůtích prsou, Dekor boku, Váhalovy slaniny, Aspikového hřbetu křenového a Zámeckého hřbetu.
2006 Váhalova slanina získává Zlatou Salimu.
2006 Certifikát KLASA pro Pečená krůtí prsa, Pražskou šunku, Hustopečské uzené, Plněná krůtí prsa a Váhalovu slaninu.
2006 Přístavba s ojedinělou technologií zpracování masa.
2006 Prezentace na veletrhu Polagra v Poznani v rámci společné expozice se Státním zemědělským intervenčním fondem.
2006 Firma na veletrhu Fleifa v Lipsku získává další odběratele z Německa.
2007 Účast na veletrhu Food & Beverage ve Vídni.
2007 Prezentace na veletrhu PLMA Amsterdam.
2007 Účast na Agrokomplexu v Nitře.
2007 Účast na veletrhu ANUGA v Kolíně nad Rýnem.
2007 Certifikát KLASA pro Váhalovu paštiku.
2008 Pečená šunka získává Zlatou Salimu.
2008 Účast na Agrokomplexu v Nitře.
2008 – 2009 Firma rozšiřuje počty zákazníků v Česku a na Slovensku a začíná dodávat do Rakouska a Maďarska.
2010 Prezentace na Danubiu Gastro 2010 v Bratislavě.
2010 Váhalova paštika oceněna Zlatou Salimou.

Váhala a spol., 79 let rodinné tradice

Robert Váhala, Ing. Ladislav Denk

Trvale ctíme vizi zakladatele firmy pana Roberta Váhaly seniora, který vždy přísně dbal na držení vysoké úrovně kvality. Naše výrobky jsou z masa a koření. Zásadně do nich nepřidáváme žádné náhražky masa, jako je mouka, soja nebo separáty. Obsah „E“ snižujeme na nejnižší možné minimum. Naprostá většina našich výrobků je vhodná pro bezlepkovou dietu. Mohou je proto bez obav konzumovat osoby trpící celiakií. Na základě ohlasů víme, jak moc na ní spotřebitelům záleží. Stále jsme tak jimi ujišťováni, že má smysl pokračovat v důsledném prosazování nejvyšší kvality potravinářských produktů.

S jednatelem firmy Váhala a spol. s r.o., panem Robertem Váhalou, a obchodním a marketingovým manažerem – spolumajitelem této firmy, Ing. Ladislavem Denkem, se potkáváme 2. dubna 2012 v Hustopečích nad Bečvou, čtyři dny před devětasedmdesátým výročím založení jejich firmy.
Pane Váhalo, jak ilustruje obrázek v osmém vydání Všudybylu z roku 2010, prohlídka vašeho moderního závodu v Hustopečích byla součástí oficiálního programu prezidenta Klause při jeho návštěvě Olomouckého kraje (viz www.e-vsudybyl-cz, článek Český prezident přijal Olomouckou výzvu). Jak se váš rod dostal k výrobě a prodeji masných a lahůdkářských produktů?
To je dlouhá cesta, ale budu se snažit, abyste to pochytil. Začalo to u mojí babičky, která je z řeznického rodu. Když se otec v r. 1910 narodil, už to měl tak trochu ve vínku. V r. 1926 šel do učení do Nového Jičína k firmě Holešek. V r. 1928 si ve Valašském Meziříčí udělal tovaryšský list a odjel do Prahy. Měl tam strejdu architekta Váhalu, který mu sehnal místo u velké řeznické firmy Hulata. Ta už tenkrát měla nejen výrobnu a konzervárny, ale i obchody a vyráběla velké šunky, které vozila do Německa a Rakouska. Tam byl dva a půl roku, pak šel na vojnu. V r. 1933 se vrátil do Hustopečí. Byla hospodářská krize. Otec si tu pronajal obchod s řeznictvím po zkrachovalém řezníku. Byl svobodný a pomáhali mu sourozenci – byl z osmi dětí. Za rok si vzal moji maminku. Ta prodávala, otec vyráběl a dařilo se jim. V r. 1938 si v Hustopečích na náměstí koupili starý dům, zbourali ho a na jeho místě postavili nový, s obchodem a výrobnou. Snem otce byla konzervárna. Ale byla válka, a tak jej začal uskutečňovat až po r. 1945. V r. 1946 rozjel provoz konzervárny na paštiky a hotová jídla. Velmi se mu dařilo, přišel ale r. 1948. Ještě ho nechali podnikat, protože měl do pětadvaceti zaměstnanců. Znárodnili ho až v r. 1950. V r. 1951, když mu bylo jedenačtyřicet let, ač měl prezenční službu dávno za sebou, dostal povolávací rozkaz k pomocnému technickému praporu (PTP) na dobu neurčitou. Tehdy už měl čtyři děti. Kdyby nenastoupil, zavřeli by ho. Na „vojenském cvičení“ zůstal dva roky a dva měsíce. Spolu s dalšími podobnými narukoval do Komárna, pak byl v Levoči a skončil v Prešově, přitom se stále bál, že je pošlou do Ruska do gulagů, odkud se nevrátí. V r. 1953 zemřel Stalin, záhy po něm Gottwald. Za dva měsíce po jeho úmrtí jej pustili. Sice se vrátil, ale nesměl dělat v oboru. Maminka mohla zůstat. Jednota si nechala náš obchod, už tam ale nesmělo být řeznictví, a tak prodávala mléko, chleba a sýry. Otec dělal na štrece. Potom ho zaměstnala ETA, v níž byl do svých šedesáti let. Stále věřil, že nám firmu vrátí. Proto chtěl, abychom se my, jeho synové, vyučili řemeslu. A to byl problém. Nejstarší bratr chtěl, avšak nesměl do učení. V Hranicích se zrovna otevírala cementářská průmyslovka, a tam jít mohl. Druhý bratr už to dokázal. Otec vymyslel, jak na to. Do učení ho nedal na Moravě, ale v Čechách. Bratr si udělal pražskou řeznickou školu. Já a sestra máme hotelovou školu v Opavě. Vždycky jsem ale dělal v lahůdkářské výrobě v Jednotě a v Pramenu. Když se v r. 1989 začaly řešit restituce, otec nám dal plné moci, ať požádáme o vrácení firmy. V prosinci 1990 nám majetek vrátili. Otec mezi nás, pět sourozenců, rozdělil různé podíly. Ty máme dodnes. A vždycky jsme se domluvili. Ještě nikdy jsme nehlasovali.

Tady v Hustopečích máte i Muzeum řeznictví.
Ano. Jeho základem jsou věci po rodičích. Jak některé stroje, tak i vybavení jejich obchodu, který byl zrušen v roce 1980, když v Hustopečích postavili nákupní středisko. My je ale schovali. A když obec začala opravovat náš zámek (obci Hustopeče patří teprve jedenáct roků), přemýšleli jsme, co tam mít za expozice. Řekl jsem: „Udělejme nějaká řemesla.“ Obec připravila místnost a my dodali exponáty. Takže Muzeum řeznictví je taková první vlaštovka. Chceme, aby lidé viděli, jak naše firma ctí tradice. Další expozicí bude stará lékárna, jejíž inventář jsme už odkoupili. Máme tam lapidárium. Na zámeckém nádvoří pořádáme řadu akcí pro veřejnost – koncerty, jarmarky apod. Snažíme se, aby hustopečský zámek navštěvovali i lidé, kteří tudy projíždí.

Pane Denku, kam všude se dostávají výrobky firmy Váhala a spol.?
Náš prodej se dělí na tuzemsko a export. Co se týká jednotlivých segmentů českého trhu, jsou to zahraniční malobchodní řetězce i české maloobchodní sítě. Jsou tam i gastrozařízení. A máme i síť vlastních prodejen. Diverzifikujeme tím riziko, kdyby některý z těchto segmentů pokulhával, aby to ostatní dohnaly.

Kam putují teritoriálně?
V Česku je to od Třince až po Aš. Co se týče zahraničí, největší množství našich výrobků jde na Slovensko. Dodáváme je i do Maďarska, Německa, Rakouska a do Itálie.

To všechno jsou země, které samy produkují vynikající uzeniny. Čím na jejich trhy prorážíte?
Není to jednoduché. Nákupčí, kteří tam o prodejním sortimentu rozhodují, zpravidla říkají: „My nic nepotřebujeme. Máme všeho dost. To, co chceme, nám dodají tuzemští výrobci.“ No, získáváme si je tím, že máme typicky české věci, originální balení a zajímavé tvary. Skládáme dohromady různé druhy mas. Máme různorodost chutí. Tím vším bodujeme. Pro úplně první vstup jim posíláme katalog a říkáme, že prezentované výrobky nejsou jiné než ve skutečnosti, což se jim zprvu zdá až nereálné. Ale když s námi začnou obchodovat, vidí, že první dodávka zboží, pátá, dvacátá je opravdu stejně kvalitní a utvrdí se, že je výhodné s firmou Váhala a spol. spolupracovat.

Jaký je váš program pro velkou gastronomii?
Pro ni dodáváme nejen snídaňové menu. Ať už to jsou kvalitní párky nebo malé klobásky. My vyrábíme pouze z masa! To je obrovská přednost. Takových firem je v České republice velmi málo. Nepoužíváme separát ani sóju či další náhražky, které „masné výrobky“ sice zlevňují, ale také znekvalitňují. Určitě nejsme nejlevnější. Naše výrobky jsou cenově od středu výš, ale co se kvality týče, jsme součástí absolutní špičky. Zákazník, který naše výrobky konzumuje, říká: „Nepotřebuji vašeho salámu nebo šunky patnáct deka. Stačí mi i deset deka či méně. Ale jak si pochutnám! A to, i když si od vás koupím kabanos nebo specialitu. Vždycky je to gurmánský zážitek!“ Začal jsem snídaní. Ale mohou to být i pokrmy pro slavnostní rauty. Vyrábíme celou škálu specialit, které nejen výtečně chutnají, ale také atraktivně vypadají. Takže cateringovým společnostem, restauracím a hotelům určitě máme co nabídnout. Jak z teplé kuchyně, tak ze studené.

Pane Váhalo, proč jste se rozhodli zůstat a investovat v Hustopečích nad Bečvou?
Protože tady v Hustopečích na náměstí stojí původní výrobna mého otce, v níž jsme začali s dvaceti zaměstnanci. Žijí tu velice šikovní a pracovití lidé. Dneska jich zaměstnáváme dvě stě čtyřicet. My jsme se tu narodili, oženili a ke svému městysu máme srdeční vztah.

• www.vahala.cz