V zajetí lyžařského areálu
30. 12. 2014
U většiny populace se konec roku spojuje mimo jiné s plánováním
zimní dovolené. Prvotní otázkou pak samozřejmě je, kde zimní dovolenou
strávit a čemu se během ní věnovat a jaké služby tak využít. Jednou
z hojně využívaných možností je dovolená v některém z lyžařských
areálů či center, která se v posledních letech výrazně rozvíjejí.
Nárůst tohoto trendu nejlépe dokládá vznik Asociace horských středisek
České republiky, o. s., (AHS ČR), která byla založena na podzim roku
2013. AHS ČR sdružuje podnikatele, ale i instituce působící v oblasti
horského průmyslu, a to za účelem jejich dalšího rozvoje, ale rovněž za
účelem spolupráce na tvorbě legislativy, která zejména v oblasti
lyžařského provozu v naší právní úpravě chybí. Z minulosti lze
připomenout snad jen návrh zákona o bezpečném pohybu při lyžování,
snowboardingu a jízdě na kole (zákon o bezpečnosti na svahu – sněmovní
tisk 648), jehož text byl sice skupinou poslanců po zimní sezóně 2012/2013
připraven, nicméně s rozpuštěním poslanecké sněmovny byla vize tohoto
zákona opuštěna. Návrh přitom obsahoval řadu přínosných prvků –
například povinnost nošení přilby pro lyžaře již platí v Itálii,
částech Rakouska či Slovinska. Stejně tak úprava předjíždění na svahu
by jistě byla přínosem nejen pro provozovatele lyžařských areálů, ale
zejména pro jejich návštěvníky. V současné době tak nadále platí
pouze deset základních pravidel lyžařského provozu schválených
Mezinárodní lyžařskou federací (pravidla FIS), která Česká republika
převzala do svého právního řádu. Tato pravidla sice nelze postavit na
roveň zákonného předpisu, za jejich porušení nelze uložit peněžitou
pokutu, nicméně lyžař může být v případě jejich porušení vykázán
z areálu nebo mu může být odebrán skipas. Největším problémem tak
zůstává efektivní postih ve formě peněžité pokuty za porušování
pravidel FIS, který byl mimo jiné obsažen v již zmíněném zákoně
o bezpečnosti na svahu. Přes evidentní bezvýchodnost shora nastíněné
situace můžeme pozorovat určitý pokrok v podobě rozhodování českých
soudů, které k pravidlům FIS přihlížejí, byť nejsou pramenem práva.
Tak se děje zejména při posuzování odpovědnosti za újmu na zdraví
způsobenou porušením povinnosti (zde pravidla FIS) třetí osoby. Na tomto
místě není prostor vyjmenovávat všechna pravidla FIS, kterými by se
lyžař či snowboardista měl řídit, jejich seznam je však dostupný na
internetu a jsou vyvěšena rovněž přímo v lyžařských areálech. Mezi
těmi nejdůležitějšími můžeme zmínit povinnost ohleduplnosti
k ostatním, dodržování přiměřené rychlosti, předjíždění
s dostatečným odstupem, respektování signalizace atd. Vhodné je také
připomenout, že některá pravidla FIS vycházejí rovněž z platných
právních předpisů, a to například povinnost poskytnutí pomoci či
povinnost prokázání identity v případě nehody. Zde je nutné si
uvědomit, že nejen lyžařský sport může mít za určitých okolností
přesah do takových oblastí práva, jakými jsou právo trestní (např.
trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti nebo trestný čin
neposkytnutí pomoci) nebo právo občanské, konkrétně ustanovení
Občanského zákoníku týkající se odpovědnosti za způsobenou újmu na
zdraví. Na soudech a soudcích pak zůstává úkol rozhodnout, zda skutečně
v konkrétním případě došlo k porušení právní povinnosti a v jejím
důsledku ke způsobení škody, tedy zda byly naplněny podmínky vzniku
odpovědnosti za škodu. Má-li si dle Občanského zákoníku počínat každý
tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na
vlastnictví jiného (tzv. prevenční povinnost), bude jistě na místě se
s pravidly FIS seznámit již v průběhu příprav na zimní dovolenou a
následně je dodržovat. Bohužel s ohledem na současnou politickou situaci
se zřejmě zákona o bezpečnosti na svahu jen tak nedočkáme.
JUDr. Lucie Kolářová, Advokátní kancelář Vácha
& Kolář