V Německu si ubytovací služby přesunuli do sedmiprocentní sazby DPH
31. 10. 2011
Ing. Václav Stárek
Zvýšení DPH u ubytovacích služeb zřejmě projde. U dalšího zákona, jehož projednávání je plánováno na říjen 2011, týkající se „jednotného inkasního místa“, je už na základě našich podnětů a tlaků zakotven návrh na snížení hranice registrace pro plátce DPH na 750 tisíc korun. To ale stále považujeme za nedostatečné. Se Svazem obchodu a cestovního ruchu ČR a dalšími partnery proto jednáme o tom, aby byl tento limit snížen na půl milionu korun. I limit tři čtvrtě milionu korun totiž vnímáme jako prvek nerovných podmínek hospodářské soutěže. Jaképak to jsou rovné podmínky, když plátce DPH má na krku finanční úřad a hygienika… a sousední restaurace, jejíž provozovatel není plátcem DPH, neplatí nic, protože řadu let vykazuje, že prodělává, a přitom prodává menu za 69 Kč (což regulérně ekonomicky nelze zvládnout) a vysmívá se konkurenci?
S prezidentem Asociace hotelů a restaurací České republiky Ing.
Václavem Stárkem se potkáváme 16. září 2011.
Pane prezidente, návštěvnost České republiky je na
vzestupu.
Nedá se ale hovořit o všech regionech. Jsou místa, která v létě díky
nepřízni počasí trpěla nedostatkem hostů, i ta, kde si provozovatelé
hotelů nestěžují, což je v prvé řadě Praha. Ta letos dopadla lépe než
loni. Nárůst klientely byl také dán novými leteckými linkami do Prahy.
Velmi se např. zvýšila návštěvnost hostů z Latinské Ameriky, což
vnímám jako možnou reakci na kampaň CzechTourism nastartovanou v roce 2008,
kdy Česká republika hostila prestižní setkání latinskoamerických
touroperátorů OMVESA.
Dělali jsme průzkum mezi našimi členy, jak dopadlo první pololetí roku
2011. Čísla ukazují, že přesto, že do Česka přijelo více turistů,
tržby ze zahraničního cestovního ruchu poklesly. Je to dáno cenami. Hotely,
obzvláště v Praze, prodávají za nízké ceny. Ty jsou spjaty s příjezdy
málo utrácejících turistů. Oživení je ale zřejmé. Uvidíme, bude-li
pokračovat v příštím roce při zvýšení DPH u ubytovacích služeb. To
i v souvislosti s tím, co se děje v Německu, kde je opačný trend.
Ubytovací služby si tam přesunuli do snížené sedmiprocentní sazby DPH. To
bezesporu způsobí oslabení konkurenceschopnosti České republiky.
Při vší úctě k oblastem podnikání, které Asociace hotelů a
restaurací ČR sdružuje, si dovolím konstatovat, že hotel či restaurace
bývá podmínkou, ne však důvodem, aby turisté někam cestovali. Tím
hlavním je proslulost místa. O tom, o kolik je Praha oproti zbytku Ćeska
proslulejší, svědčí počty turistů, kteří do ní každoročně
přicestují. Jak v jednom z mých interview v roce 2004 konstatoval
arcibiskup pražský a primas český Miloslav kardinál Vlk:
„V tomto by se Praha, co se směrování turistů týče, měla
s nimi (obdobně jako sv. Mikuláš) o svůj pomyslný plášť rozdělit.
Pasivita v oblasti státní propagace a směrování návštěvníků do
dalších neméně krásných částí naší vlasti není problém jenom lidí,
kteří by tam našli uplatnění ve službách cestovního ruchu. Je to i ke
škodě pracovníků v dalších profesích, mladých lidí, kteří odtamtud
odcházejí, protože doma nemají uplatnění. I systému, kterému se
nedostává dostatečné ekonomické síly a stability, aby se mohl v daleko
větší míře a intenzivněji věnovat charitě, údržbě a ochraně
památek, vzdělávání a duchovnímu povznášení národa.“ (viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „Když
dělám dobro, obdarovávám“)
Česká republika není výjimkou, kde hlavní město táhne turismus a
reprezentuje víc než padesát procent výkonů průmyslu cestovního ruchu
země. Lidé jezdí za cíli a produkty, které je na daném místě drží.
Dalším faktorem jsou vzdálenostní limity mezi Prahou a dalšími místy
naší republiky. Navštívit z Prahy Příbram, Tábor, Třebechovice, Liberec
atd. není problém. Takže když turisté přijedou i do nějaké krajské
metropole, podívají se tam po památkách apod., možná přenocují, a
stejně se dlouho nezdrží. A to přestože má kvalitní turistickou
infrastrukturu a je schopna se o ně komplexně postarat. Je to o tom už
předem turisty inspirovat a motivovat, aby měli potřebu na daném místě
pobýt víc dní a navštěvovat další místa a zajímavé programy. Mimo
jiné ale také o tom, co teď dělá Berlín, který se zaměřil na
opakovanou turistiku. Na to, že lidé jezdí za zážitky, za kulturní,
sportovní či společenskou událostí. Tento stav by měl být ve sféře
cestovního ruchu jedním z cílů České republiky, protože památky samy
o sobě ekonomiku cestovního ruchu nespasí.
Bohužel, i ti nejosvícenější ze správců českého cestovního
ruchu vybíraní politickou reprezentací, mají za to, že cestovní ruch je
věcí hoteliérů, hospodských apod. Přitom cestovní ruch je platformou
(odhlédneme-li od toho, kdo všechno ji využívá, ignoruje či podkopává)
spojující přednosti domácího obchodu a exportu. Jak naznačil kardinál
Vlk, cestovní ruch zvyšuje kupní sílu lokálních trhů, neboť
spotřebitelé z jiných ekonomických systémů jezdí nakupovat zboží do
navštěvované země či místa kvůli zboží – zážitkům, shoppingu,
rekreaci aj. Cestovní ruch je fenoménem celosvětově procházejícím
bouřlivým vývojem a největším zaměstnavatelem i v Evropské unii. Pouze
u nás v Česku obyvatelé zatím nedospěli k tomu, že obchodní platforma
cestovního ruchu svými ekonomickými přínosy, kdy z každé stokoruny,
utracené turisty, je téměř 41 Kč odvedeno na daních a poplatcích do
veřejných rozpočtů, je vysoce přínosná i pro naplňování jejich
životních jistot. Zřejmě mají za to, že se peníze tisknou, a ne že se
trží prodejem zboží, natož že v obchodě hraje stěžejní roli pověst
trhu a značka. Kdo všechno má budovat dobrou pověst Česka, aby se k nám
v daleko větší míře jezdilo utrácet?
Co se týče rezortu cestovního ruchu, v prvé řadě CzechTourism, ale nutno
podotknout, že finanční prostředky, jimiž disponuje, nejsou dostatečné, a
už vůbec ne srovnatelné s touristboardy sousedních konkurenčních
destinací – např. Maďarska, Polska. O Rakousku či Německu nemluvě.
Další významnou veličinou, jež vytváří obraz České republiky, je
celková pohostinnost. To, jak každý jeden z nás (nejen politici) svoji zemi
reprezentujeme. Navíc v současném globalizovaném světě víc a víc hrají
roli informační technologie – on-line komunikace. Budování značky
Česká republika proto bude čím dál tím víc záležet na využívání
tohoto fenoménu. Proto bude potřeba do této sféry výrazně investovat. Ne
vždy jsou finanční prostředky dostatečné a ne vždy efektivně
vynakládané. Třetím faktorem je provázanost – vzájemná (ne)spolupráce
regionálních destinací a cílů. Před tři čtvrtě rokem u nás slavně
vzniklo Kolegium cestovního ruchu. Už půl roku jsem ale o něm neslyšel!
Doufám, že se jeho činnost obnoví. I tato instituce měla hrát pozitivní
roli. Např., že s hranicí kraje neskončí cykloturistická stezka. Když se
podívám, co všechno se v různých krajích vydává za propagační
materiály, zhusta to bývá bez propojení s ostatními programy a projekty.
Pokud např. uvedu náš projekt „Ochutnejte Českou republiku“, jsou kraje,
kde, přestože se tam tento projekt snažíme komunikovat, není o něm ani
zmínka. Vyjde tam např. jen jakási kuchařka. Nikoliv návod, co kde může
turista navštívit a ochutnat. A to je pouze jeden z negativních
příkladů. „Czech Specials – Ochutnejte Českou republiku“ samozřejmě
budeme i nadále podporovat. Už proto, že restaurace, které se doposud
české kuchyni vyhýbaly, zjišťují, že jim takovéto propojování a
vzájemná spolupráce přivádí hosty. Mnohé z nich tak odkládají
pseudoexotické gastronomické kreace a přecházejí na českou tradiční
kuchyni a regionální speciality. Obdobná nekoordinovanost či nedomluva
panuje i v mnoha dalších oblastech, což jsou brzdy prosazování se
regionů České republiky vůči Praze i České republiky v evropské a
světové konkurenci.