Na začátku cesty není ani auto, letadlo či vlak, ale myšlenka na cíl
a cestu k němu. Nebo třeba jen myšlenka na cestu bez cíle. V mém
případě se často tato myšlenka spojí s přáním a potřebou naložit
rodinu se dvěma dětmi. To si pak cestování a poznávání krajiny autem
určitě nepochvaluji jen já sám, ale každý, kdo tento dopravní prostředek
může využít. O tom, že auto má na cestách i svoje nevýhody, dnes
taktně pomlčíme (příště už třeba ne).
Úvodník poněkud netradičních cestopisů
28. 09. 2001
Ach, ty reklamní předměty…
Tak si lze povzdychnout, když se z dětských skříněk vysypou barevné
čepice (dítě do 10 let zásadně musí mít každou, kterou vidí), když
věšíte na šňůru vlajkoslávu reklamních triček (pod svetr se hodí skoro
každé skoro každému), když si nemůžete vzpomenout, kde se na vašem stole
vzala tužka s logem firmy vyrábějící sádrokarton (aspoň, že ještě
nevyschla). Ale jak to souvisí s povídáním o cestování autem? Před
bezmála třemi lety jsem v přihrádce nového vozu nalezl netradiční
reklamní dárek od leasingové společnosti – barevnou brožuru
„600+1 výlet“. Na skoro pěti stech stránkách tohoto (reklamního)
barevného průvodce je zmíněných 601 tipů na výlet, vybraných a
popsaných hlavně pro autoturistu. Tahle jedinečná knížka se ocitla
v základní výbavě našeho rodinného vozu a po třech letech jsme během
víkendů a dovolených navštívili určitě více než polovinu zde sepsaných
českých a moravských (ano, i slezských) destinací. A – kupodivu –
ukázalo se, že text nespíchla narychlo reklamní agentura od stolu, cesty
(příjezd a parkování), stravování a výletnické tipy skutečně
odpovídají realitě. Navíc výběr lokalit, podle mého názoru, odpovídá
velmi slušnému místopisu České republiky (můžeme to nazvat třeba
vlastivědou). Jestli nějaký reklamní předmět, který mi prošel rukama,
má opravdu dlouhou životnost, tak je to tenhle praktický průvodce. A to
přesto, že z brožury už lítají listy, ale to je daň levnější lepené
vazbě (co bych ještě nechtěl).
Cestovatelské auto evropského typu
Auto, které mi s sebou zmíněnou knížku přineslo, už odjelo svou cestou.
A protože jsem jezdil na výlety a cesty i před ziskem vychvalované
publikace, vystřídal jsem pro své cestování postupně několik kombíků
(jakmile si jednou zvyknete na kombíka, není cesta zpátky) a skončil jsem
u pozoruhodného automobilového formátu jménem Citroën Berlingo. Po dvaceti
tisících kilometrech ujetých v téhle navztekané stodole po střední
Evropě během půl roku jsem Berlingo pasoval na „cestovatelské auto
evropského typu“. Šoupacími dveřmi na boku nasypete bez komplikací
potomky i do dětských sedaček, aniž byste jim zalamovali nožičky. Dozadu
se vejde plná polní (co to znamená, uvidíte, až když necháte sbalit
zavazadla ženu) pro čtyřčlennou rodinu na 2 týdny včetně cestovní
dětské postýlky, a to ještě elegantně zatáhnete roletu. Autoatlas a
deštník dáte do knihovny nad hlavou řidiče a spolujezdce, a co budete
pašovat ve schránkách v podlaze u zadních sedaček, nechám na vás
(celníci o nich vědí, takže to nepřehánějte). Touto ilustrativní,
výrobcem neobjednanou, menší ódou na auto (berte to s rezervou, bez auta to
jde taky a s malou fiatkou výlet potěší stejně) uvádíme cyklus
připravovaných cestopisů, ve kterých přineseme praktické tipy na výlety,
podíváme se po krajině i mezi lidi, vyzkoušíme nějaký ten hotel, pozveme
ke stolu a nalijeme si něco dobrého. A nebude to jen cestování po rodné
hroudě a nebude to vždycky autem, protože auto je skvělé, pokud si ještě
umíte představit život bez něj.
Příště:
přes Slovensko Údolím smrti do polské Dukly, Martinské hole, halušky
v Levoči a kdoví co ještě.
Václav Dančo
danco@partyzan.cz
Autor je spolupracovníkem redakce
