• lidé, kteří dělají svoji práci dobře, by měli být dobře ohodnoceni • nejen americká klientela jezdí poněkud méně • pokud jsem kdy navštívil místa, kde byla celková kultura někde zcela jinde, hotel byl vždy oázou bezpečí • věřím, že lidé budou mít potřebu se i nadále navštěvovat a osobně komunikovat • vysvětlovat cokoliv někomu, kdo chce poslouchat jen sám sebe, je zbytečným mrháním energií • z dvanácti tisíc postelí v Praze v roce 1988 je jich dnes už kolem padesáti tisíc • hotelnictví je něco tak fascinujícího, že toho, kdo je jím doslova dotčen,obohacuje po celý život • již přítomnost policisty či městského strážníka je významným bezpečnostním prvkem • pouliční kapsáři jsou chronickým problémem • hotel nahrazuje domov • v českém hotelnictví se zabýváme technikou, aby byla na co nejvyšší úrovni • významnou roli mimo jiné hraje, jak hosta přivítám, jak mu dám najevo, že si jej vážím, že o něj pečuji ve všech detailech •

Úsměv můj je úsměvem tvým

Ve třetím vydání letošního Všudybylu jsme s prezidentem Národní federace hotelů a restaurací České republiky JUDr. Janem Filipem hovořili o tom, že Národní federace není VIP klubem pouze pro velké hotely. A protože hotelnictví je hlavním tématem tohoto vydání Všudybylu, dovolil jsem si jej opět požádat o rozhovor.
Pane prezidente, právě teď, když spolu hovoříme v hotelu Holiday Inn Prague Congress Centre, probíhá vedle v Kongresovém centru Praha protikorupční kongres, přičemž jeho závěry prý nejsou pro Českou republiku příliš lichotivé.
Česká republika zaujímá nechvalné 7. místo v této problematice, která nám přisuzuje charakteristiku neprofesionality a neserióznosti. Nicméně v této zemi byla, je a vždy bude řada kvalitních odborníků, kteří však nejsou adekvátně ohodnoceni, což je ve vyspělém světě minimálně slušným pravidlem. Lidé, kteří vykonávají svoji práci profesionálně, by tedy měli být obdobně ohodnoceni i u nás. To na adresu zejména těch, kteří mají pečovat o potírání korupce. Ve výsledcích šetření se ale odráží i postoj dotazovaných respondentů, despekt k zemi, jejíž jsou součástí, což zrovna není radostný obraz dnešního stavu společnosti.

Současná doba cestovnímu ruchu a zejména hotelovému průmyslu příliš nenahrává. Jezdí se, pokud je bezpečno, a bydlí tam, kde je bezpečno.
To je pravda. Nejen americká klientela, na niž se renomované evropské hotely poslední dobou výrazně orientovaly, poněkud méně cestuje. Současná doba nám klade otázku, jak jsou pro nás tyto podmínky limitující a negativně ovlivňující. Ale vyvraťme si tuto nemotivující skepsi. Pokud jsem kdy navštívil místa, kde byla kultura pro Evropana v jiných měřítcích, byl právě hotel vždy oázou bezpečí a jistoty. Člověk tam našel vše, co standardy mezinárodních hotelových společností poskytují svým klientům.
Samozřejmě, že i hotelová branže v České republice, ve středu Evropy, je ovlivněna důsledky útoku na Světové obchodní centrum v USA. Věřím, že vývoj ukáže, že se jednalo o nesmírně tragickou, ale časově omezenou epizodu a že se opět dostaví to, co hýbe světem. Že se lidé vzájemně velmi rádi navštěvují, setkávají a v neposlední řadě poznávají. Že se při obchodních jednáních chtějí vidět. Moderní komunikační trendy, jako např. videokonference, jsou pouze jednou z komunikačních možností, která lidstvu nenahrazuje vzájemný fyzický kontakt při konání konferencí a jiných společenských událostí. Z těchto faktů vyplývá, že poslání hotelů bude přetrvávat. Hotelové společnosti i samostatné hotely však budou nuceny poskytovat své služby na kvalitativní úrovni, kopírující vysoký standard. Pokud se ohlédneme zpět, tak z dvanácti tisíc lůžek v Praze v roce 1988 je dnes tento počet na zhruba padesáti tisících. Musíme se proto zaměřit především na kvalitu poskytovaných služeb v celé jejich šíři.

Horem dolem se skloňuje bezpečnost, bezpečí. Bohužel bezpečnostní složky se dnes orientují jinam než na ty, kteří dennodenně terorizují v kapsářských tlupách cestující v tramvajích, metru či neopatrné turisty na chodnících. Bohužel, stále není řídkým jevem uměle vytvořená skrumáž, v níž lidé okrádají lidi.
Již sama přítomnost policisty či městského strážníka je významným bezpečnostním prvkem. Pouliční zloději jsou chronickým problémem. Stále jsou, nikdo je nevidí a snad ani nechce vidět.
Bezpečnost v hotelnictví sehrávala odjakživa důležitou roli, protože hotel nahrazuje domov. Světové nadnárodní společnosti i individuální klienti upřednostňují hotely, které bezpečnosti věnují maximální pozornost. Technika dnes dokáže velmi mnoho v tom, aby se klient cítil bezpečný a aby skutečně on a jeho majetek byl naší péčí chráněn, a i to je naše morální a profesionální povinnost.

Technika je mocná čarodějka. Ostatně vy sám řídíte špičkově zabezpečený hotel, o němž se píše v článku „Právo hostů na bezpečí“ v šestém vydání Všudybylu (str. 16 – 17). Aplikujete zde unikátní monitoring prostřednictvím chipových bezpečnostních karet v době, kdy většina evropských hotelů „jede“ ještě na magnetické. Ale jsou hotelová zařízení, kde i sebedůmyslnější bezpečnostní technika u hostů nedokáže přehlušit pocity, které u nich může vyvolávat nepříjemně se tvářící nevstřícný personál.
Faktem je, že se v českém hotelnictví snažíme využívat techniku nejvyšší úrovně, což je správné, neméně důležité je však věnovat pozornost tréninku zaměstnanců a nepodceňovat lidský faktor. Opravdu významnou roli mimo jiné hraje, jak hosta přivítám, jak mu dám najevo, že si jej vážím, že o něj pečuji ve všech detailech. Ne každý pracovník je ochoten tuto filozofii chápat. Prvorepubliková tradice společenského chování, jednání, pochopení významu slova služba, zejména v gastronomii a hotelnictví v minulých desetiletích utrpěla vážná pokřivení. Proto je na nás, abychom všem, kdo jsou v kontaktu s hosty popř. návštěvníky daného města či země, vysvětlovali, aby se nebáli pozitivního jednání, chování. Pokud zde dojde k jakémukoliv byť jen malému dílčímu posunu, bude to mít i znatelný příznivý ekonomický efekt. Zafixovat si: úsměv můj je úsměvem tvým. Není to o ničem jiném, než o vzájemném pozitivním vztahu , ale i o pozitivním vztahu k sobě samému. Hotelnictví je něco tak fascinujícího, že toho, kdo je jím osloven, drží po celý život.

Národní federace hotelů a restaurací České republiky

Senovážné náměstí 23

110 00 Praha 1

tel.: 02 – 24 14 26 84

fax: 02 – 241 426 81

e-mail: nfhr@iol.cz

www.nfhr.cz