Ukázat Olomoucký kraj nejen kvůli turistickým cílům
04. 10. 2003
Společnost STOMIX® byla založena v květnu 1993. Zabývá se
zateplováním, vývojem a výrobou ušlechtilých stavebních hmot pro
dokončovací práce ve stavebnictví. Disponuje vlastním vývojovým útvarem,
kvalitním sortimentem výrobků, rozsáhlou obchodní a servisní sítí a
personálem. Orientuje se na zavedené dodavatele surovin, protože hlavní
důraz při realizaci výroby a vývoji hmot klade na špičkovou kvalitu,
potřeby zákazníků, ekologii a hospodárnost. Pro své zákazníky
zajišťuje bezplatné odborné poradenství v oblasti zateplovacích
systémů.Výsledkem její strategie je schopnost obstát v nejtvrdší
konkurenci. Díky průběžným investicím do technologií, rozšiřování
výrobních kapacit, budování obchodní sítě dnes zaujímá čelní
postavení v oblasti zateplování budov v České republice. V letech
1998 až 2000 její majitelé založili dalších 10 obchodních
společností s názvem STOMIX®, které jsou cíleně dislokovány do
větších aglomerací (Praha, Brno, Hradec Králové, České Budějovice,
Hodonín, Děčín, Plzeň, Ostrava, Olomouc). Díky systému dobarvování
nabízí každá z těchto společností širokou paletu barev a odstínů.
Tímto krokem STOMIX® docílil podstatného zkrácení dodacích lhůt a
zajištění rovných obchodních podmínek pro zákazníky v rámci celé
České republiky. V roce 2000 pak STOMIX® postoupil do druhé fáze, kterou
je působení na mezinárodním trhu – na Slovensku, v Polsku, Litvě, na
Ukrajině a v Ruské federaci.
Opět jsem se utvrdil, jak je u nás malebně. Letos v létě jsem
byl opět v Rychlebských horách, na Vidnavě, prošel část Jeseníků,
navštívil Zlaté Hory, Rejvíz a Žulovou. V Žulové sídlí firma Stomix, a
protože si její generální ředitel Ing. Bořivoj Minář na mne udělal
čas, požádal jsem jej o rozhovor na téma: „Jak se v Česku podniká“.
Pane řediteli, Česko je nádherně disponovanou zemí. Bohužel, ne tak zcela
tomu odpovídá fakt, jak těchto dispozic využíváme. Vše je ale o lidech.
S firmou Stomix se dnes lze setkat na jedenácti místech České republiky a
na dalších sedmi v pěti zemích mimo ni. Jak to, že z regionu, kam snad
i lišky musí vozit, aby měl kdo dávat dobrou noc, expanduje mezinárodně
úspěšná firma, aplikující technologie, které díky jejímu vlastnímu
vývoji představují absolutní světovou špičku v zateplování budov?
To, že jsme se rozhodli založit firmu v Žulové, v regionu, kde lišky
opravdu někdy dávají dobrou noc, bylo proto, že zde máme rodinné vazby a
osobní pouta, a také z toho důvodu, že jsme o podnikání věděli hodně
málo. Kdybychom zakládali firmu a uvažovali tak, jak podnikatel má, hledali
bychom místo dopravně lépe dostupné, s lepší infrastrukturou, kde není
tak daleko na veškeré správní orgány. Do podnikání jsme šli v roce
1993 nepřipraveni. Byl to spíš zájem něčeho dosáhnout, něco vybudovat.
Dnes jsme rádi, že jsme ten krok udělali. Bohužel, podnikání je čím dál
složitější z důvodu vnějších vlivů i vnitřních překážek. Česká
republika je pro nás malým trhem. Navíc je nárazníkovým pásmem na pomezí
Evropské unie. Konkurence a tlak z Německa a Rakouska jsou obrovské. Také
to je jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli naše obchodní aktivity
rozvinout na Slovensko, do Polska, Litvy, na Ukrajinu a do Ruské federace.
Postavení Stomixu ve společnosti ilustruje i účast na oslavách
jejího 10. výročí (viz sedmé vydání letošního Všudybylu, str. 29),
kterých se mj. zúčastnili starostové Žulové, Jeseníku, primátor Olomouce
a hejtman Olomouckého kraje. Ostatně když jsme se posledně setkali, váš
hejtman křtil publikaci „Olomoucký kraj“, v níž se Stomix prezentuje.
Stomix se snaží profilovat jako moderní firma, a moderní firmy část
vyprodukovaných finančních prostředků věnují na veřejně prospěšné
věci. Takže i my část peněz dáváme do sportu, kulturních aktivit,
podporujeme charitativní činnost. Propagace Olomouckého kraje, a to
i prostřednictvím výtvarně a obsahově zdařilé publikace „Olomoucký
kraj“ vydavatelství ACR Alfa, bezesporu k těmto aktivitám patří. O kom
se neví, jako by nebyl. Pokud se bude málo vědět o Olomouckém kraji, bude
se rovněž málo vědět o firmě, která z Olomouckého kraje je. Tak jako
čeští sportovci způsobují, že se o České republice více ví
v zahraničí a české zboží tam pak není bráno jako z nějaké
neexistující nebo neznámé země, jsme ve firmě přesvědčeni, že ten
samý účel má i propagace kraje. Ukázat Olomoucký kraj, a to nejenom
kvůli turistickým cílům, ale i proto, že zde úspěšně funguje
řada firem.
Základem dlouhodobého úspěchu je kvalita…
Rozhodli jsme se jít cestou kvality, což je v současné době cesta
nejtrnitější. Český trh je totiž ohromná houština. Já říkám, že
nejhorší, co se na našem trhu může stát, je smrt z vyplašení. Spousta
lidí má dojem (bohužel ještě dnes), že co je zahraniční, to je
kvalitní. V zahraničí, stejně jako v Česku, jsou firmy, které umí
vyrábět kvalitně. Je ale třeba si dávat pozor a nepodléhat ihned mýtu
zavedených značek. Podívat se na věc zblízka. Nechat si věci vysvětlit
už proto, protože poměr cena – kvalita je poměrně konstantní. V našem
byznysu investice, které se vkládají do materiálů, jsou investicemi
dlouhodobými. Krátkodobý pohled na to, že se na nich ušetří, se
zákonitě vymstí. Současný český trh ale není připraven preferovat
kvalitu. V tomto směru vidím vstup Česka do Evropské unie jako pozitivum,
protože se značně omezí prodej různých slepenců a necertifikovaných
materiálů. Zatím je spotřebitel vydán napospas různým rozdávačům
štěstí, kteří jsou mu schopni prodat cokoliv, protože vědí, že jim
stejně nic moc nehrozí. Dnes, když někdo druhému způsobí škodu, ví, že
se mu minimálně pět let nic nestane. Vstup do Evropské unie by tomu měl
učinit přítrž, protože vstupem ručí za kvalitu výrobce, nikoliv
prodejce, který zmanipuluje chudáka spotřebitele někde na schodech.
Je zateplování perspektivní byznys?
Je. Na Západě už pochopili jeho dlouhodobé ekonomické výhody. Energie tam
nejsou dotovány. U nás také dochází k postupné deregulaci jejich cen, a
dolů rozhodně nepůjdou. Když dnes zainvestujete do zateplení, bude vám to
snižovat finanční výdaje za teplo a vydělávat řadu desítek let.
V současné době jsou investice do zateplení domu ekonomicky výhodnější
než nákup obligací či cenných papírů. Rovněž z hlediska revitalizace a
rekonstrukcí panelových domů, které jsou v mnoha případech na hranici
životnosti, se to všude ve světě ukazuje jako velmi výhodné. Zateplená
fasáda, která se provádí na novostavbu, nevyjde o mnoho dráž než
klasická. V současné době už, co se týče zateplování, nabízejí
česká ministerstva iniciační programy. Na zateplování probíhá
i dotační titul. Co se týče návratnosti investic, v různých typech
výstavby jsou samozřejmě různé úspory energií, a tím i doba
návratnosti. U klasického paneláku to bývá zhruba pět let. Budu-li
zateplovat dům, který byl postaven novějšími technologiemi, bude úspora
energie třeba jen 15 % a doba návratnosti se prodlouží. Úspory 20 až
30 % energií však nejsou výjimkou.
První část dětství jsem prožil v městečku postaveném
Tomášem Baťou, v Sezimově Ústí II. Řekne-li se dnes Baťa, většině
lidí se vybaví spojení: úspěšný podnikatel a dobrodinec.
Tomáš Baťa je a může být pro spoustu českých podnikatelů vzorem.
Určitě to byl chytrý a nadaný člověk, ale především to byl člověk
úžasně pracovitý. Ledacos se dá koupit, nastavit penězi, ale pracovitost a
vytrvalost nikoliv. Ty považuji za nejdůležitější vlastnosti podnikatele.
Bohužel, já to vnímám tak, že v posledních letech se strhla jakási
honička na podnikatele. Je navozován jakýsi antagonistický vztah mezi
zaměstnavatelem a jeho spolupracovníky. V televizi ani v rozhlase se
neprezentují (nebo velice málo) medailony s úspěšnými zaměstnavateli,
s úspěšnými továrníky, majiteli firem. Za etalon podnikání se vystavuje
ono malé procento nepoctivých a je snahou nebo snad nešikovností vrhnout
s nimi do onoho šedého stínu všechny ostatní. Ale tak to není.
Převážná většina lidí, kteří v Česku vytvářejí pracovní místa,
hodnoty, hrubý domácí produkt, jsou poctiví a pracovití. Mám obavy, že
český manažer je daleko více přetížen než zahraniční. Hodně jezdím
na cesty. S takovým nasazením, s jakým pracují lidé u nás, se
v Německu, Rakousku či Itálii setkávám velmi zřídka. Možná i proto,
že je tam spousta firem, které jsou zavedené. V Česku už je také hodně
zavedených firem, avšak nasazení jejich managementu, šéfů, majitelů
bývá stále enormní. Místo společenského uznání se jim však zpravidla
pouze závidí. Že mají moc peněz, že by se jim měly sebrat. Bohužel,
často to vypadá, že čím úspěšnější člověk, tím více by měl být
potrestán.
Vstupem do Evropské unie pravděpodobně posílí význam a vliv
hospodářských komor. Vy jste ale členem Hospodářské komory České
republiky již dnes.
Česká povaha je zvláštní. Na všechno nadáváme. Nejlépe u piva. Když
se ale máme za něco vzít a snažit se zlepšit podnikatelské prostředí,
k tomu už je nás podstatně méně. Hospodářská komora by se měla
vymezovat. Měla by zastupovat podnikatele, poskytovat jim informace, zastupovat
je v mnohdy složitých sporech mezi podnikatelem a úředníkem. Nechci tím
naznačovat, že úředník rovná se darebák, vůbec ne. Někdy je ale
potřeba, aby se nějaká vlivná instituce za podnikatele vzala. Co se týče
vstupu do Evropské unie, jsem spíše euroskeptik. Nikdo nás za Rozvadovem
s otevřenou náručí nečeká. Nikdo tam neprahne touhou, aby se čeští
podnikatelé vrhli na německý, britský či francouzský trh. Od Evropské
unie si slibuji pouze to, že česká administrativa bude přinucena dělat
takové kroky, aby se tady začalo žít jako v normálním státě. V mnoha
dalších ohledech beru vstup Česka do Evropské unie jako hrozbu pro české
podnikatele.
V této souvislosti by bylo dobré se zamyslet nad tím, kdo kam vstupuje. Do
Evropské unie nevstupují pouze úředníci, ale celá Česká republika.
Vstupuje do čtyřistamilionového ekonomického prostoru a určitě tam nebude
žádným gigantem. Pokud tam budeme chtít vstupovat separátně, státní
aparát na straně jedné a podnikatelská sféra na straně druhé, určitě to
dopadne špatně. Bylo by dobré se podívat, jak ty které země v Evropské
unii fungují. Jak silné Německo, Francie. Oni (státní správa a
podnikatelé daného státu) v unii vystupují jako tým. Nemají radost, že
svým podnikatelům vytvářejí překážky. Naopak, snaží se, aby se jejich
podnikatelům v Evropské unii dařilo. Podstatně více si uvědomují, kdo
vytváří hodnoty, odkud plynou daně a z čeho se hradí fungování jejich
země. Určitě ne z toho, že ministerský předseda má červenou nebo modrou
kravatu, ale jak je silná ekonomika země. Tu samotní podnikatelé ani
samotní úředníci nevytvoří.