jednou z nejužitečnějších schopností

Udržování si zpětné vazby

Unimex Group patří mezi největší soukromé společnosti působící na českém trhu. Koncem letošního roku se propracuje k obratu téměř 10 miliard korun. V loňském roce odvedl do státního rozpočtu částku dosahující čtvrt miliardy korun a mezi všemi firmami v České republice se umístil na dvanáctém místě ve vytvořené přidané hodnotě pro svoje akcionáře. Jeho činnost je značně diverzifikována. Sahá od provozování duty free, supermarketů OBI, dovozu značkového vína a lihovin, developerských aktivit až po majoritní podíl v Čedoku a spoluvlastnictví největší letecké charterové společnosti Travel Service. 

O životě i podnikání si povídám s většinovým vlastníkem Unimex Group JUDr. Jiřím Šimáněm. Pane doktore, anketa tohoto vydání Všudybylu se zabývá pohledem na to, zda mají solventní lidé a byznys klientela důvod létat do Česka. Jaké jsou podle vás hlavní přednosti České republiky a proč v ní rád žijete?
Protože jsem se tu narodil. To se samozřejmě nevylučuje s tím, strávit pár měsíců nebo i let někde jinde. Člověk se zřejmě intuitivně vrací tam, kde jsou jeho kořeny nejsilnější. Mé jsou v zemi, v níž jsem se narodil.
A přednosti České republiky? Její krása a stále ještě kreativita a vynalézavost lidí, kteří v ní žijí.

S cestami za byznysem, často i zámořskými, jste začal záhy po ukončení studií.
Po nástupu do svého druhého zaměstnání (dva roky po škole), jsem začal cestovat poměrně často. Hodně času jsem trávil v cizích zemích a v některých pobýval delší dobu. Posledních dvacet let je pro mne cestování běžnou věcí. Nyní se ale snažím létat méně. Ostatně, naši obchodní partneři velmi rádi navštěvují Prahu, a to nejen kvůli byznysu.

Řekl jste, posledních dvacet let. Jak se za tu dobu z vašeho pohledu změnily poměry a přístup vůči pasažérům v letecké dopravě?
Velmi. Jak z hlediska kvality letadlové techniky a komfortu, tak i četnosti spojů, pozemního a palubního servisu, věrnostních programů atd. Změnily se i co se týče cen. Nebudu říkat před kolika lety mě zpáteční letenka do Londýna stála 484 koruny. Negativní stránkou vývoje jsou četná zpoždění způsobovaná přehuštěným vzdušným prostorem nad Evropou.

Unimex Group je padesátiprocentním vlastníkem největší české charterové letecké společnosti Travel Servis. Co jej vedlo k investování v letecké dopravě?
Logický krok majoritního akcionáře nejstarší a světově nejrenomovanější české cestovní kanceláře směrem ke zkompletování produktu Čedoku. K získání jeho nezávislého postavení na ostatních leteckých přepravcích. Vývoj v oblasti leteckého charterového byznysu nám dává za pravdu.

Jak si vybíráte své spolupracovníky? Z geneze Unimexu by bylo možné si odvodit, že doba přeje těm, kteří umí.
Bohužel, přelomová doba přála spíše těm, kteří toho sice moc neuměli, avšak bez skrupulí neváhali využít situace. Škody, které napáchali, budou problémem této republiky ještě mnoho dalších let. Bezesporu je tu ale i početná skupina těch, kteří chtěli svojí prací něčeho dosáhnout.
Co se týče výběru mých spolupracovníků, v první řadě stejně záleželo na rozhodnutí konkrétních lidí, zda chtějí spolupracovat zrovna se mnou. Já osobně spoustu věcí řeším intuitivně. Životopis a odborné předpoklady jsou jedna věc, myšlenkové a osobnostní souznění věc druhá a pro mne minimálně stejně důležitá.

Pokud vím, Unimex začal téměř bez jakýchkoli finančních prostředků pouze s nápadem podnikat v oblasti duty free.
Ano, to byl první podnikatelský záměr, který jsme dokázali realizovat. Teprve až potom následovaly další oblasti včetně cestovního ruchu. Myslím, že patříme do úzké vrstvy podnikatelských subjektů, které se dostaly poměrně daleko, a přitom nepoužívají neférové prostředky.

V křížové chodbě kláštera v Králíkách jsou (včetně pikantních komentářů) obrazy světců – napravených velkých hříšníků. Takové a jim podobné má prý Pán Bůh raději, než ty, kteří nikdy nesešli na scestí. Nejen on, ale i náš stát. Hodným bere, nehodným projevuje milost. Miliardy korun tak často mizí ve ztrátových „podnikatelských záměrech“ jako ve stoupě, ačkoliv i ze zákona je smyslem podnikání vytváření zisku a ne parazitování.
Za loňský rok jsme na daních z hrubého zisku odevzdali víc než čtvrt miliardy korun do státního rozpočtu. Vždy, když se mluví o podnikatelské elitě, kladu si otázku. Kolik asi zaplatili na daních lidé, kteří se pravidelně objevují v různých časopisech či besedách a snaží se vytvářet si kolem sebe atmosféru výjimečnosti.

Jakou roli podle vás hraje vize v podnikání?
Vizi potřebujete. Někdy ale zapracuje náhoda, štěstí, což k tomu patří. Mojí vizí je, že firma by měla růst, že by měla být natolik diverzifikovaná, aby ji nepřekvapil nějaký výkyv či dílčí neúspěch. Nedílnou součástí mé vize je vytvářet takové prostředí, které by zaměstnancům umožňovalo těšit se na práci, pracovat dynamicky a kreativně.

To vím o jednom vrcholovém manažerovi, který (i když se jinými takovými vrcholovými rád nechává vídat, jak chodí na pivo) „pije víno a káže vodu“. Trefuje se do blbé nálady ve své společnosti, jejíž je do značné míry příčinou. Jaké vlastnosti by měl mít ten, kdo se chce stát a zůstat úspěšným manažerem?
Vždy, když něco děláte, musíte se spoléhat především sám na sebe, už proto, aby se na vás mohli spolehnout vaši nejbližší spolupracovníci. Začínáte tím, co znáte, a pak to musíte doplnit určitou pílí, vytrvalostí a sebekázní. Do jisté míry i tvrdostí. Ne všichni si totiž váží toho, že s nimi jednáte férově. Někteří to vnímají jako projev slabosti. K tomu přistupují organizační schopnosti, protože jakákoliv řídící práce ve firmě nebo státní instituci je především manažerskou činností.

Takže je možné tyto principy aplikovat i na tak velkou firmu jako je stát?
To je úplný základ. Nemohu být dobrým ministrem, pokud nejsem dobrým manažerem. Každé ministerstvo je také svým způsobem firma a má obrovskou zodpovědnost, protože jeho účelem je být prospěšné obyvatelům tohoto státu. Opravdu je to prvořadě o manažerské práci. Politika a ideologie (bez nichž se zpravidla nelze stát ministrem) jsou až na dalším místě.

Jenomže i politika by měla být o řemesle. O zvládnutí profese. Politik dělá politiku za peníze těch druhých – voličů. Měl by jim tedy za ně být užitečný. Bohužel, často se chová jako oheň, který se vymkl kontrole, ve smyslu rčení: „Dobrý sluha, špatný pán.“
Nikdy bych nemohl být politikem, protože v politice neplatí to, co v byznysu. Že se můžete spolehnout sám na sebe. V politice jste součástí skupiny nějakých lidí, mezi nimiž je zpravidla obtížné se názorově prosadit. Čtyřiadvacet hodin denně bych musel být ve střetu. Těžko bych se dokázal smířit s tím, že situace, která se dá řešit, se neřeší, nebo se řeší způsobem, o němž jsem přesvědčen, že není správný.
A co se týče řemesla? V každé lidské činnosti potřebujete mít „nalajnované hřiště“. Pokud není a nejsou jasná pravidla, nikdy nemůžete vědět, jestli jste opravdu střelil branku soupeři nebo šla-li vaše střela do autu či do dokonce do vlastní branky. K tomu samozřejmě patří i jejich dodržování a dohled nad jejich dodržováním, to znamená represe. Myslím, že v těchto oblastech máme velké rezervy. Teprve až je odstraníme a přehodnotíme vnímání některých situací, které jsou v zavedených evropských demokraciích nestandardní, můžeme se pohnout dopředu.

Pohnout věcmi, obzvlášť tak závažnými, je o tom, být přesvědčivý. Úspěšně vyjednávat lze nejlépe z pozice síly. Morální, fyzické, ekonomické. Lidé mají rádi vítěze…
Pokud se dostanete do situace, kdy již určitou silou disponujete, je pravděpodobné, že ji tu a tam použijete. Už proto, že to je nutné. Špatné je, když ji někdo zneužívá. Velmi nesouhlasím s tím, aby se u nás vytvořily podmínky pro určitou skupinu lidí, která by své ekonomické nebo politické síly mohla zneužívat. Pokud to okolnosti připustí, ocitneme se v situaci, kdy někteří lidé budou velmi znevýhodněni a pro jiné žádná pravidla platit nebudou. To v žádném případě není cesta kupředu.

Běda takovým okolnostem! Jak ilustruje historie, lidé se vždy za obdobných okolností chovali obdobně. Nebo se domníváte, že se již respektujeme a vzájemně si nasloucháme?
Spíše nenasloucháme, protože politici poté, co jsou zvoleni, snadno zapomínají, proč jim voliči dali svůj hlas, co jim slíbili. Změní svoji politiku o sto osmdesát stupňů s odkazem na to, že v době, kdy se o danou funkci ucházeli, neměli stoprocentní informace a že to teď, v rámci globálního pojetí, integrace do unie a jánevímčeho, vidí jinak. Je to o zpětné vazbě. Jakmile politik ztratí zpětnou vazbu a smysl pro realitu, nemůže být lidem a své zemi prospěšný. Stejně tak ani manažer své firmě. Udržování si zpětné vazby je, myslím, jednou z těch mých lepších vlastností.

Děkuji za rozhovor.