U hygieny už víme, že je třeba dodržovat určité zásady

Dřevozpracující družstvo Lukavec


bylo založeno v r. 1953. Výroba spolu se sortimentem výrobků byla postupně rozšiřována a časem se z malé pily o kapacitě 5000 m3 stal moderní kombinát na zpracování dřevní hmoty. Důležité mezníky ve vývoji družstva byly roky 1972, 1983 a 1991, kdy byly realizovány zásadní investice do výroby dřevotřískových desek a MDF desek. Došlo i k modernizaci pilnice. V roce 1998 byla uvedena do provozu formátovací pila pro výrobu přířezů.

Kvalita a ekologie
Dřevozpracující družstvo je držitelem certifikátu ISO 9001:2000. Parametry jeho výrobků odpovídají evropským normám. Používá technologie a strojní zařízení, které maximálně šetří životní prostředí. V současnosti se připravuje k certifikaci podle ISO 14000. Je držitelem osvědčení „Bezpečný podnik“ Českého úřadu bezpečnosti práce.

Prestiž firmy
je postavena na spokojenosti zákazníka spočívající ve velmi kvalitním dodavatelském servisu, v rychlé reakci na objednávky a v dodržování uzavřených dohod. Drobným obchodníkům, kutilům a stavebníkům jsou k dispozici podnikové prodejny v Lukavci, Humpolci, Bystřici pod Hostýnem, Bystřici nad Perštejnem, Plzni a Praze – Braníku, kde je možno nakoupit výrobky i v minimálním množství.

Stává se, že se čas od času vracíme na stará místa. Než akce „škatule, škatule, hejbejte se“ aneb „perestrojka“ iniciovala jeden z mých opakovaných odchodů středem, pracoval jsem na (tehdy) Českém svazu výrobních družstev coby referent specialista pro lidově uměleckou výrobu a umělecká řemesla. Čas od času se tak na Václavském náměstí v Praze v budově Svazu českých a moravských výrobních družstev stavím na kafe za některým z přátel, kteří tu zůstali. A rovněž čas od času proto velmi rád o některé ze zdejších členských firem napíši. Záminkou k tomuto rozhovoru s předsedou Dřevozpracujícího družstva Lukavec a „Managerem roku 2001“ Ing. Jiřím Majerem mi bylo to, že jejich firma slaví padesáté výročí.
Pane předsedo, dnešní Dřevozpracující družstvo Lukavec je jednou z velmi úspěšných evropských výrobních firem. Jaká byla jeho padesátiletá cesta?
V roce 1948 byla v Lukavci znárodněna pila od velkostatku. Posléze se však státní podnik Horácké pily rozhodl, že ji zruší. V Lukavci tak zůstalo bez práce patnáct lidí. Ti si založili vlastní výrobu – původně pod družstvem Dřevo Humpolec. Posléze se tato provozovna osamostatnila a vzniklo Dřevozpracující družstvo Lukavec. Úplně první celoroční tržba v roce 1953 činila asi šedesát tisíc korun. Výroba se v průběhu let zvyšovala. Výrazný nárůst ale nastal až po listopadu 1989, kdy jsme se, a to i díky velkým investicím do výrobní technologie, zhruba z dvě stě padesáti milionů korun dostali na loňských 1,6 mld. Kč tržeb.

A co vy a Dřevozpracující družstvo?
U mě to bylo tak, že jsem se oženil a po studiu z Prahy odešel na venkov. Do práce jsem jezdil od Lukavce do Pelhřimova do Agrostroje. Bylo to špatné. Ráno ve čtyři na autobus, odpoledne se vracet. Proto jsem hledal něco blíž a našel Dřevozpracující družstvo přímo v Lukavci, kam jsem v roce 1975 nastoupil.

Česko je známé tím, že je zemí ochotnou vyvážet dřevo „nastojato“. Dřevozpracující družstvo Lukavec je důkazem toho, že co se této komodity týče, je možné úspěšně vyvážet práci.
Nevím, nakolik ještě tvrzení o vývozu dřeva „nastojato“ platí. Tuzemské zpracovatelské kapacity rostou. Dřevozpracující družstvo Lukavec se na trhu v Evropě pohybuje docela dobře. Jsme malou firmou, a tak jsme s to uspokojovat potřeby, které velcí výrobci pokrýt nedokáží. Myslím, že úspěch má ten, kdo ohrožení, která se na něj hrnou ze všech stran, dokáže přeměnit v příležitost. Naříkat nemá smysl.

Je Česko báječným místem pro podnikání?
Česká republika je úplně stejným místem jako jakékoliv jiné. Podnikání zde má nějaké výhody, nějaké zápory. Jako všude. I když si myslím, že řada věcí by mohla být lepší. V oblasti etiky podnikání jsme možná tak daleko, jako jsme byli v oblasti hygieny v šestnáctém století. U hygieny již víme, že je třeba dodržovat určité zásady, aby se nám nešířily různé epidemie. U etiky ještě nevíme, že má podobnou funkci. Že je pro zdravé podnikatelské prostředí stejně důležitá, jako je pro zdraví populace důležitá hygiena. Nedovedu si představit, že by byl zákon, který by nám poroučel po použití záchodu si umýt ruce, a úřad, který by dodržování kontroloval. Přesto to každý slušný člověk udělá. Stejně tak si nemyslím, že v oblasti podnikání je možné všechno vyřešit zákonem, jak se mnozí teď domnívají a snaží se neuspokojivou situace řešit pomocí restrikcí. Jsem přesvědčen, že důležitou částí řešení problému nízkého výkonu ekonomiky je dodržování etických pravidel a kultivace podnikatelského prostředí. V tomto máme rezervy.

Mít rezervy může být pozitivní, protože být dokonalost sama, být na vrcholu, tak odtud už všechny cesty vedou „do Říma“. Takže proč je naše barbarské (druhdy keltské) území dobrým místem pro podnikání?
Protože se i my jako republika, musíme rozvinout. Těžko bude kdo tvrdit, že jsme na tom stejně jako řada západoevropských zemí, to určitě ne. Takže máme šanci. Do budoucna je vůbec otázkou, jestli velké firmy a obrovské celky přetrvají. Dinosauři také vymřeli… Samo sebou, může to chvíli trvat a může to firmám přinést spoustu problémů. Vezměme to tak, že trh je přesycen všemožným zbožím, přičemž velké firmy povětšinou chtějí vyrábět více, aby mohly vyrábět levněji. V řadě případů (díky podnikatelské filozofii velkých firem, čemuž napomáhá i způsob měření parametrů poptávky, sledování výkonu, hodnocení lidí) se prostor pro takovýto extenzivní rozvoj v podstatě vyčerpal. Ale jestliže na daném trhu už pro něj není místo, co dál? Musíme jít po potřebách zákazníků. Obrovské firmy jsou riskantní z mnoha důvodů. Vezměme si jejich financování. Pokud se dostaví problémy, přijde banka o hodně peněz. Je příjemnější investovat do řady menších firem a diverzifikovat riziko, i když se jedná o stejný obor podnikání. To jsou otázky, na které odpoví až budoucnost.

Jak, pane předsedo, vnímáte cestovní ruch?
Už proto, že patřím do vyšší příjmové oblasti, pozitivně. Rád cestuji. Rád se podívám, jak se to dělá jinde. Člověk se vždycky může poučit. I když navštívíte země, o nichž by leckdo řekl, že jsou zaostalé. Ono to tak úplně není. Lidé tam mají jiný životní styl, jinou filozofii. Z našeho pohledu nejsou tak vybaveni, ale i tam se lze poučit o mnoha věcech. O přístupu k životu, o budování vztahů místní komunity apod. Cestuji rád a hlavně rád chodím mezi lidmi, i když je to někde riskantní. Koneckonců cestovní ruch je obrovský obchod, na němž i naše firma participuje, např. dodávkami materiálu pro výstavbu nebo zařizování interiérů. Je nezastupitelný i tím, že ve velkém přináší peníze do ekonomiky, a to nejen formou zahraničního inkasa nějakých tří nebo čtyř miliard dolarů ročně.
Jsem přesvědčen, že současná výroba je schopna fungovat se čtvrtinou lidí při stejném výkonu jako má teď, a je samozřejmé, že ti uvolnění musí být někde zaměstnaní. Sféra služeb, o níž se dneska hodně hovoří, do níž odvětví cestovního ruchu patří, je prostorem pro jejich uplatnění. Nevím, proč bychom se měli bát o cestovním ruchu bavit jako o velkém byznysu. Jsou v něm obsaženy dostatečně velké sociální aspekty a již v této době je celosvětově největším zaměstnavatelem.

www.ddl.cz