Turistická sezona, cestovní ruch a služby

Na Slovanském ostrově v paláci Žofín se 1. června 2015 ve Velkém sále uskutečnilo 180. Žofínské fórum na téma Turistická sezona, cestovní ruch a služby. Mluvčími byli: ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, generální ředitelka agentury CzechTourism Monika Palatková, člen Rady asociace krajů a hejtman Středočeského kraje Miloš Petera, generální ředitel společnosti Thun 1794 Vlastimil Argman, prezident Asociace hotelů a restaurací ČR a viceprezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Václav Stárek, předseda Asociace cestovních kanceláří ČR Viliam Sivek, ředitelka Prague City Tourism Nora Dolanská, vedoucí rozvoje služeb cestovního ruchu Plzeňský Prazdroj Tomáš Raboch, předseda Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska Libor Honzárek a ředitel společnosti STEM/MARK Jan Tuček. Jejich příspěvky najdete na: http://www.zofinto.cz/…inske-forum/.
Při té příležitosti jsem o vyjádření požádal první náměstkyni ministryně pro místní rozvoj Ing. Kláru Dostálovou.
Ráda bych reagovala na slova paní ministryně, která cestovní ruch nazvala průmyslem. V Česku totiž tvoří tři procenta hrubého domácího produktu, a tak by si určitě zasloužil odpovídající pozornost. Umožňuje tu zaměstnávat na čtvrt milionu lidí. Navíc je třeba vidět spoustu multiplikačních a synergických efektů, které přináší v rámci regionů a celé společnosti. Paní ministryně vybrala několik témat, která jsou pro Ministerstvo pro místní rozvoj ČR zásadní. Jedním z nich je problematika zákona o cestovním ruchu, zda ano, či ne. Za ministerstvo mohu potvrdit, že zákon zatím ne. Posudky Legislativní rady vlády ČR, Ministerstva financí ČR, Ministerstva vnitra ČR poukazují na to, že obsah jeho stávajícího návrhu naráží na Ústavu České republiky a řadu platných zákonných norem. Mnohé subjekty, které podnikají a poskytují služby v cestovním ruchu, si od zákona o cestovním ruchu slibují zajištění dotačního financování.
Chceme ověřovat správnost nastavení stávající dotační politiky a prověřovat možnosti jejího nastavení pro nově připravovaný národní program podpory.
Jestliže uvidíme opravdu nějakou nutnost, kterou bude třeba legislativou upravit, prověříme vyřešení této záležitosti prostřednictvím novely stávajících zákonů, případně přistoupíme k tvorbě zákona o cestovním ruchu, který by upravoval tuto konkrétní problematickou oblast. Pokud bychom si vystačili se stávajícími dotačními tituly, regulovat destinační společnosti, které už v České republice fungují, nedává smysl. Když se dostávám k financování, cílem Ministerstva pro místní rozvoj ČR je zapojit do financování rozvoje cestovního ruchu místní poplatky. Proces zapojování by měl fungovat na bázi motivace. Ministerstvo nemůže městům a obcím výběr místních poplatků v kontextu cestovního ruchu nařídit. To spadá do jejich samostatné působnosti. Jedná se o poplatky z ubytovací kapacity (až 6 Kč za každé využité lůžko a den) a poplatky za lázeňský nebo rekreační pobyt (až 15 Kč na návštěvníka a den).
Dám příklad: pokud se města a obce určitého území dohodnou, že do společného programu na podporu cestovního ruchu vloží pět milionů korun, stát jim k tomu přidá dalších pět milionů. Rázem je tak pro dané území k dispozici deset milionů korun na rozvoj konkrétních aktivit ve prospěch rozvoje tamních obcí a měst i podnikání. Aby daná oblast měla nárok na vytvoření dotovaného programu, bavíme se o území disponujícím deseti až patnácti tisíci lůžky. Někdo může namítat, že existují krajské destinační společnosti – co s nimi, protože počty lůžek budou „válcovat“ všechny ostatní. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR ale krajské destinační společnosti vnímá hlavně jako partnery pro koordinaci, pro strategii marketingových plánů.
Určitě to však nejsou organizace, které by měly za municipality dělat aktivity na konkrétních územích v rámci spolupráce samospráv a podnikatelů.
Neboť krajské destinační společnosti by měly rovněž realizovat marketingové aktivity a jimi „zastřešovat“ lokální destinační managementy stejně jako národní destinační management zastřešuje lokální a regionální/krajské.
Není to žádné novum, v tomto duchu už Ministerstvo životního prostředí ČR s kraji přešlo na vícezdrojový systém financování v rámci tzv. „kotlíkových dotací“, kde se sdružily finanční prostředky kraje a státu a zdařile pomohly fyzickým osobám k výměně neekologických starých kotlů za nové, daleko šetrnější k životnímu prostředí. Podobný model financování sdružující finanční prostředky z více zdrojů lze zavést i v oblasti podpory cestovního ruchu na konkrétních územích.

• www.mmr.cz