• devět a čtvrt milionu přenocování řadí Prahu na sedmé místo v Evropě • Praze by měla zůstávat část z příjmů z cestovního ruchu, aby ji mohla investovat do jeho rozvoje • k čemu by muselo dojít, aby byl příliv turistů deklarován jako oblast státního zájmu? • cestovní ruch je významným tématem a jedním z dlouhodobě perspektivních zdrojů umožňujícím realizaci komunální politiky • nelitujeme investic do účastí hlavního města na prestižních veletrzích cestovního ruchu, opravdu se to vyplácí • návštěvníci Prahy dlouhodobě pozitivně hodnotí servis Pražské informační služby • hl.m. Praha největším donátorem kultury • loni úspěch s Pražským Jezulátkem • rozprostřít turisty po celém území Prahy • jednou z hlavních priorit je posilování image Prahy jako kongresové destinace •

Turisté jsou ohromnou kupní silou

Únorová Praha každoročně hostí Středoevropský veletrh cestovního ruchu. To je jeden z důvodů, proč jsem oslovil radního Igora Němce. Pane radní, pokud budou čtenáři Všudybylu číst dříve anketu na stranách 10 a 11, mohou se tam setkat s povzdechnutím hejtmana Středočeského kraje Ing. Petra Bendla: „Pražáci, ti se maj, těm to jde v cestovním ruchu samo…“ Protože hlavním tématem únorového Všudybylu je postavení a vnímání cestovního ruchu v České republice, dovolím si konstatovat, že každé hospodářské odvětví a jeho reprezentace má takovou pozici, jakou si samo zaslouží. Nicméně ani náhodou se nedomnívám, že by „Pražáci“ vnímali cestovní ruch pozitivněji než lidé v „Podpraží“ (budu-li parafrázovat název díla Boženy Němcové „V zámku a v podzámčí“). Asi tomu je naopak. V regionech mimo Prahu zpravidla vnímají turisty, chalupáře či výletníky daleko pozitivněji než v Praze.
Zřejmě ano, ale i tak bych si dovolil Pražany, dle vnímání cestovního ruchu, rozdělit do tří skupin. Ta, která podniká v cestovním ruchu, ta je nadšena cestovním ruchem a tím, kolik se Prahou pohybuje turistů. Oficiální statistika udává, že na území Prahy bylo v roce 2001 realizováno devět a čtvrt milionu přenocování. To je objem, který Prahu řadí na sedmé místo v Evropě. Druhá skupina, to jsou lidé, kteří chodí do práce a potkávají se s turisty v ulicích. A ti mnohdy vůbec nejsou nadšeni. Třetí skupinou jsou pražští politici. Ti vnímají velmi ostře to, že různé průvodní jevy v souvislosti s turistickým ruchem nabývají značných, až obtížně zvládnutelných dimenzí, a že pro cestovní ruch děláme spoustu věcí, ale v podstatě ani koruna z něj nejde do Prahy. Všechny daně s ním související jdou státu.

Znamená to snad, že je nesmysl, aby se zastupitelstvo jakéhokoliv samosprávného územního celku angažovalo do cestovního ruchu, protože cestovní ruch přináší jen komplikace a daňové odvody, které se rozdělují dle druhdy budovatelského principu: „každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb“?
Přerozdělování je v této oblasti neúměrné. Praze by část z příjmů z cestovního ruchu měla zůstávat, aby ji mohla investovat zpět do jeho rozvoje. Peníze (a to i v komunální hospodářské politice) dělají peníze. Nejen v soukromé podnikatelské sféře, kde se jakoby samo sebou kapitál přelévá tam, kde je nejlépe zhodnocován. Žádný územně samosprávný celek přece prvoplánově nepodporuje ekonomický rozvoj a příznivé podnikatelské klima jenom proto, aby z toho mohl státu odvádět daně. Přece jenom to v prvé řadě děláme pro své voliče, pro lidi, kteří v daném městě či obci žijí a pracují, pro proslulost místa, ve kterém žijeme, na které jsme pyšní a kterým se chceme pochlubit.

Jistě nikdo soudný nepochybuje, kdo a s jakým směrováním prosadil zvolení George Bushe staršího i jeho syna do prezidentských funkcí. Nicméně, dosud žádný z představitelů některé ze světových mocností nedeklaroval cestovní ruch, coby sféru státních zájmů, tak výrazně, jako to po 11. září učinil George Bush mladší svým prohlášením: „Chcete-li Americe pomoci, přijeďte k nám na dovolenou.“ Přesto, že snad česká ekonomika může leckomu připadat rovněž jako po teroristickém útoku (u nás pro to máme specificky český výraz „vytunelovaná“), nikdo z vrcholných politiků žádné prohlášení tohoto rázu na adresu cestovního ruchu nikdy neučinil.
Samozřejmě, že George Bush dobře věděl, co a proč říká. Cestovní ruch je nejen pro USA, pro podnikatelskou sféru, ale pro každé město či zemi obrovský byznys. Turisté jsou obrovskou kupní silou nadstandardně utrácejících lidí. Z tohoto důvodu a s notnou dávkou černého humoru i nadsázky lze turisty označit i za původce jisté skvrny na rouše České republiky. Česko sebe sama medializuje coby zemi s největší spotřebou alkoholu na obyvatele včetně nemluvňat. V rozhovoru s ředitelem útvaru Duty Free Českých aerolinií JUDr. Václavem Slavíčkem v sedmém vydání loňského Všudybylu konstatujete, že si mnoho Skandinávců rádo zpestřuje život plavbou „sem tam“ trajektem a že my, kteří jsme nebyli obšťastněni ani prohibicí ani opravdovým mořem, jsme této kratochvíle ušetřeni. Zrovna tak naši nejbližší sousedé Rakušané a Němci u nás „pijí jako Dáni“ a s nimi mnozí další. Poměr ceny a kvality alkoholických nápojů je v České republice skutečně vysoce konkurenční. Tento poněkud nestandardní exkurz dokresluje všeobecně akceptované vnímání cestovního ruchu v České republice. Cestovní ruch není vnímán jako něco, co v České republice zvyšuje spotřebu zboží. Hlasatelé transformace někdejšího československého plánovitého hospodářství v tržní ekonomiku jakoby stále podceňují nezbytnou součást fungování trhu – spotřebitele a jeho kupní sílu. Česká republika výraznými pobídkami láká investory – producenty zboží. Co však dělá pro to, aby lákala turisty? K čemu by asi u nás muselo dojít, aby příliv těchto spotřebitelů, tedy nad rámec zhruba deseti milionů stálých obyvatel České republiky, byl deklarován jako oblast státního zájmu?

Cestovní ruch je o cílech a o motivaci. Tím ale nemám na mysli motivaci politiků, ale turistů.
Ale klidně. Proč ne politiků? Pro mne, coby komunálního politika, je cestovní ruch významným tématem a jedním z dlouhodobě perspektivních zdrojů umožňujících realizaci komunální politiky. Bohužel, jak jsem již uvedl, míra zhodnocování peněz v cestovním ruchu není důvodem pro jejich investice tam, kde jsou zhodnocovány nejvýhodněji. To není o ochuzování ostatních (ne např. tak turisticky atraktivních) míst České republiky. Generuje-li dnes hl.m. Praha z cestovního ruchu dejme tomu dvě miliardy amerických dolarů zahraničního inkasa, jsou z nich odvody do státní kasy daleko menší, než kdyby část z takto získaných peněz investovala zpátky do rozvoje cestovního ruchu v rámci svého území a díky tomu inkasovala čtyři a více miliard dolarů. Vím, že se opakuji, ale znovu říkám, peníze (a to i v komunální hospodářské politice) dělají peníze. Žádný z územně správních celků nemá rozumný důvod suplovat funkci státu. A to ani v oblasti státní propagace. Ostatně proč, když z celého kalendária akcí České centrály cestovního ruchu je zřejmě její největší akcí Tourfilm? Z prostředků České centrály cestovního ruchu se hradí filmový festival, jehož výslednicí je propagace outgoingu a zahraničních destinací. Je naprosto nemyslitelné, že by něco takového prošlo daleko bohatším touristboardům, třeba Österreich Verbungu. V této souvislosti mi připadá, že Ministerstvo pro místní rozvoj (zřejmě) kdosi potrestal cestovním ruchem, a tak fušuje do ranku Ministerstva kultury. V oblasti cestovního ruchu pak pečuje především o to, jak bezpečně vyvážet české občany a jejich peníze do zahraničí. Ale Praha má naprosto opačné cíle. My chceme, aby turisté vozili peníze sem k nám.

I to je o motivaci a cílech.
Už sama Praha je důstojnou motivací. Proto nelitujeme investic do účastí hlavního města na prestižních veletrzích cestovního ruchu. Opravdu se to vyplácí. Ale žádnou, byť sebelepší promotion či nápaditou veletržní expozici nelze přeceňovat. Nic v oblasti propagace Prahy nedociluje takového efektu jako spokojení návštěvníci, kteří po celém světě šíří dojmy o jejích krásách. Co se týče motivace a směrování turistů, cestovní ruch v Praze bude vždy o Praze samotné. O jejích krásách a o uživatelském komfortu, který svým návštěvníkům nabízí, přestože v něm má jisté rezervy. Návštěvníci Prahy dlouhodobě vysoce pozitivně hodnotí činnost Pražské informační služby. Navíc akce „Praha – evropské město kultury 2000“ přispěla k řadě věcí, které zvýšily její turistickou atraktivitu. Podařilo se instalovat orientační turistické značení. Praha unikátním způsobem rekonstruovala Müllerovu vilu architekta Losse, zámek Ctěnice, kde je instalována stálá expozice kočárů atd. Praha je tradičním městem koncertů, výstavních expozic, divadel, muzeí… Je největším donátorem kultury v České republice. Její roční rozpočet na kulturu dosahuje půldruhé miliardy korun. Takovým rozpočtem v procentním zastoupení na tuto oblast se může pochlubit málokteré město v zahraničí. Hlavní město Praha provozuje patnáct divadelních scén, což vyjma Paříže nevím, že by nějaké další město mělo, atd. V nemalé míře je to právě historie, umění a architektura, která do Prahy přitahuje návštěvníky ze zahraničí. Ostatně zejména na těchto atributech staví veletržní expozice hl.m. Prahy. Loni jsme slavili nemalý úspěch s Pražským Jezulátkem ve Španělsku, o čemž mj. informovalo třetí vydání vašeho časopisu.

Letos jste na Regiontouru v Brně představili novou expozici, v níž se snoubí moderní informační technologie s historickými motivy. Ostatně, není to jakési předznamenání, kam bude podle vás cestovní ruch v Praze směřovat?
Jistě. Svět se zmenšuje nejen díky snazší dopravní dostupnosti, ale zejména díky překotné akceleraci v oblasti vývoje a aplikací informačních technologií. I tento fakt se pozitivně odráží v počtu realizovaných přenocování. Když jsem nastoupil do funkce radního hl.m. Prahy zodpovědného za cestovní ruch, vytkl jsem si ambiciózní cíl přispět k tomu, aby počet přenocování turistů přesáhl deset milionů. Určitě by se to podařilo již loni, kdyby nebylo 11. září. Je zřejmé, že počet návštěvníků Prahy opět poroste. Úkolem města je nabídnout něco, co stále ještě není patrné, a to rozprostřít turisty po celém území Prahy. Památek je zde více než dva tisíce a turisté zpravidla nemají příliš možností se s nimi seznámit ani prostřednictvím internetu či tištěných publikací. Proto je naší snahou motivovat je k návštěvě oblastí mimo historické jádro. Praha je navíc významnou kongresovou destinací. Řada úspěšně realizovaných kongresových akcí i očekávaný kongres NATO, to vše Praze přináší pozitivní reference. Město si je dobře vědomo strategického významu svého Kongresového centra jako místa úspěšné realizace výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky v roce 2000. Vzhledem k tomuto (opravdu se dá říci) věhlasu i faktu, že kongresoví turisté mají nejvyšší průměrnou denní útratu, bude jednou z našich hlavních priorit v oblasti cestovního ruchu napomáhat Praze v posilování jejího kongresového image, zvyšování bezpečnosti, vytváření programů pro děti, mládež a turisty vyšších věkových kategorií.