Turista za obyčejné věci utratí mnohem víc

Karlovy Vary jsou jedním z hlavních center cestovního ruchu Česka. Grandhotel Pupp pak jedním z nejrenomova­nějších hotelů. A tak jsem se vydal za jeho generálním ředitelem panem Romanem Vacho, abychom pohovořili na téma „Česká republika coby česká věc veřejná“ před hlavní turistickou sezonou. Ale nejenom před touto letní sezonou roku 2005, ale vůbec, protože snahy využívat přínosů průmyslu cestovního ruchu ve veřejném zájmu jsou zatím marginální.
Asi tak… Vlády, které se u nás po listopadu 1989 střídaly, pokud něco proklamovaly, pak pouze (a to ještě nesměle), že nějaký cestovní ruch existuje. Navíc především jako oblast vyvážející české občany a jejich peníze do zahraničí. Viz zákon č. 159/1999 Sb. Český cestovní ruch jako hospodářské odvětví, byť se do značné míry jedná o zahraniční obchod, si vždy musel pomáhat sám. Jsem proto přesvědčen, že to lidé pracující v českém cestovním ruchu dělají dobře. Nicméně cestovní ruch je v každé zemi věcí výsostně veřejnou – jaké mínění o dané zemi, taková obliba a návštěvnost domácích a zahraničních turistů. Rád bych věřil, že i u nás dochází k jistému posunu – zejména v myšlení lidí. Že přístupy příštích vlád přispějí k tomu, aby podnikatelské subjekty cestovního ruchu mohly své služby poskytovat daleko většímu počtu zákazníků, vytvářet daleko víc pracovních míst apod. Že nejširší vrstvy obyvatel budou v daleko větší míře těžit z ekonomických a sociálně prospěšných synergií cestovního ruchu. A to že až nastane, bude teprve opravdovým vstupem České republiky do hlavní turistické sezony.

To, co se prostřednictvím Všudybylu a dalších aktivit snažím dělat, je osvěta, že cestovní ruch je věcí veřejnou už proto, že český průmysl cestovního ruchu má obrovský a doposud nečerpaný potenciál výrazně zvýšit životní úroveň obyvatel Česka. Služby cestovního ruchu by totiž pro Česko mohly být nevyčerpatelným zdrojem bohatství a blahobytu, a to i blahobytu těch našich spoluobčanů, kteří, ač jim v tom objektivně nic nebrání, nikdy nikde pracovat nebudou, či dokonce i pro ty, kteří programově české ekonomice škodí. „Zakopaný pes“ je v absenci společenské poptávky každého jednoho obyvatele Česka, aby na něj nebo za něj český průmysl cestovního ruchu vydělával.
Tady je opravdu obrovský prostor vysvětlovat, že cestovní ruch není jenom o cestování, dovolené u moře či na horách. Že cestovní ruch není pouze věcí hoteliérů, restauratérů, dopravců, kongresových a incomingových agentur apod. Pokud se nad tím kdo seriózně zamyslí, musí přijít na to, že už teď v současném Česku je na resortu cestovního ruchu existenčně nabaleno obrovské množství pracovních míst lidí, kteří se pravděpodobně ani necítí být jeho součástí. Diskusi na toto téma jsme nedávno vedli v rámci jednání podnikatelů u nás v Karlových Varech, kde mj. bylo kýmsi řečeno: „Vždyť cestovní ruch zaměstnává pouze x lidí.“ A my argumentovali tím: „Uvědomme si, že pro cestovní ruch tady v Karlových Varech pracují prádelny, čistírny, umělecká řemesla, porcelánky, stavební firmy, pekaři, uzenáři, řezníci, řidiči autobusů, letecké společnosti, že díky karlovarskému cestovnímu ruchu mají práci i další obory. Prodavači v obchodech, uvaděčky v divadle atd. Cestovní ruch není jenom hotel, hospoda a cestovní agentura. Je to obrovské množství lidí, kteří svými službami a zbožím na cestovním ruchu participují.“

Zmínil jsi aspekt zaměstnanosti. Já bych dodal, že už sama přítomnost solventních spotřebitelů je výrazným generátorem podnikatelských příležitostí. Každá podnikatelská činnost potřebuje zákazníka. Díky charakteru cestovního ruchu turista, lázeňský či kongresový host či osoba na služební cestě přijíždí nakupovat obdobně obyčejné služby jako lidé v daném místě trvale usazení. Ale za neobyčejné ceny! Deseti až stonásobně vyšší! Když kdysi do Salcburku tamní radní zakázali vjezd turistických autobusů, a díky tomu došlo k rapidnímu útlumu návštěvnosti, zjistili nejen to, že jim pokleslo inkaso z cestovního ruchu, ale že např. mlékárny nemají pro koho vyskladňovat jogurt atd.
To jsou věci, nad kterými naši ekonomičtí stratégové asi doposud moc neuvažovali. Aby mohl být cestovní ruch viděn v tomto světle, měl by se opírat o věrohodné statistické údaje. A ty nejsou. Navíc, pokud v Česku hovoříme o turistech, zpravidla tím míníme zahraniční. Ale ekonomicky výraznou kapitolou jsou i domácí turisté – obyvatelé Česka. V dnešním globálním světě už nesejde na tom, zda jsou peníze generovány z domácích zdrojů nebo zahraničních. Peníze jsou jedny. A i zde dochází pro Česko k blahodárnému posunu, co se týče místa trávení dovolených a odpočinku. Také domácí turista za obyčejné věci (např. i na výletě) utratí mnohem víc peněz než neturista.

Hovoříme spolu v ředitelské kanceláři Gradhotelu Pupp. Ze zarámovaných fotografií se na mne dívá řada celebrit, pro něž byl Gradhotel Pupp po nějaký čas domovem. V této souvislosti mne napadá, jaká byla jeho 303. a jaká bude 304. sezona?
Porovnávat sezony Gradhotelu Pupp je složité, protože tři sta let je strašně dlouhá doba. I za mnohem kratší časové úseky je třeba průběžně investovat, rekonstruovat, renovovat… Gradhotel Pupp momentálně prochází rekonstrukcí. Loňskou a letošní zimní sezonu jsme využili k uzavření Parkohotelu. Tím je výrazně ovlivněno porovnávání loňské 303. sezony Gradhotelu Pupp s 302. předloňskou sezonou. V obsazenosti jsme o trochu níž, i když výnosy v roce 2004 dosáhly stejné úrovně jako v roce 2003. Nevím sice, jestli se mnou bude majitel souhlasit, ale vzhledem k tomu, že jsme měli půl roku zavřenu podstatnou část hotelu, vnímám to jako dobrý výsledek. V nákladech je to o to zajímavější, že celou nákladnou rekonstrukci dvaapadesáti pokojů provádíme z vlastních zdrojů, bez koruny úvěru.
S čím ale nejsme v Karlových Varech spokojeni, je výrazný pokles individuální německé klientely. Ekonomická situace v Německu není nejrůžovější a jistě má dopad i na rozhodování tamních občanů, jestli zůstanou doma nebo si vyrazí do světa. Jsme zvědavi, zdali rok 2005 přinese Německu ekonomické oživení a tradiční klientela se nám začne vracet.

Každé zboží je třeba účinně nabízet. A kdo má nabízet Českou republiku coby věc veřejnou? Mlékárna, která má díky turistům větší odbyt jogurtů a sýrů, prádelny, které díky nim mají práci, pekárny, které mají pro koho vyskladňovat pečivo, ubytovny, které mají nocležníky, nebo stát, který s naprostou samozřejmostí vstupuje do obchodních případů v řadě dalších exportních odvětví, která zaměstnávají neskonale menší počet obyvatel než průmysl cestovního ruchu? Kdo je správcem destinace Česká republika? V této souvislosti se mi chce použít citát z Hrabalových „Postřižin“: „Musíte se snažit, pane správce. Ještě to s vámi zkusíme…“
„Ano, s naším státem si zkusíme ještě hodně…“ Ale teď vážně. Stát už prostřednictvím České centrály cestovního ruchu dělá výraznější kroky v tom, aby byla stanovena koncepce. Cestovní ruch není zemědělství. Nepotřebujeme přímé dotace na činnost, abychom se uživili. Je třeba, aby svět věděl a uznával, že Česká republika má x pilířů cestovního ruchu, ať už je to lázeňství, kongresová turistika, hipoturistika, cykloturistika, obrovský kulturní a historický odkaz atd. Od státu potřebujeme „pouze“ to, aby propagoval sebe sama. Protože když Česká republika (jak ty říkáš česká věc veřejná) přesvědčí zahraničního turistu, aby přijel, a domácího, aby tu strávil část dovolené, pak se o něj my, podnikatelské subjekty, postaráme.

Spoléhat na českou politickou scénu, která má svých starostí až až, že se bude zabývat tím, jak vytvářet Česku pozitivní image zajímavé, vyhledávané a pohostinné země, by bylo upřílišněné. A tak, co si kdo neudělá sám, nemá. A Grandhotel Pupp a město Karolvy Vary dělají a mají! A to v souvislosti s natáčením amerického filmu z hotelového prostředí „Poslední dovolená“ s Gérardem Depardieu v roli šéfkuchaře. Díky tomuto filmu budou Karlovy Vary i Grandhotel Pupp brzy propagovány po celém světě.
Až koncem roku 2005. Takovéto natáčení je jednou z možných forem účinné propagace. Navíc se nám po dlouhých jednáních s producenty z Paramount Pictures (kteří jsou natáčení v Karlových Varech rovněž přítomni) podařilo prosadit, že ve filmu se hotel bude jmenovat tak, jak se jmenuje. Tedy že se celé dění bude odehrávat v Grandhotelu Pupp a v Karlových Varech. Chápeme to jako veliký marketingový úspěch. Pochopitelně, v propagaci města Karlovy Vary a našeho hotelu nám svým uměním výrazně pomůže i pan Gérard Depardieu, který má po dobu dvou měsíců natáčení v Grandhotelu Pupp angažmá coby šéfkuchař.

A umí vařit?
Na toto téma jsme se spolu u skleničky vína bavili několikrát. Pan Depardieu je majitelem dvou pařížských restaurací. A když prý k němu do podniku zajdou dobří kamarádi, jde do kuchyně a jídlo jim připravuje osobně.

www.pupp.cz