Tisíc a jeden důvod, proč Jihočeský kraj

S hejtmanem Jihočeského kraje RNDr. Janem Zahradníkem se potkáváme záhy poté, co se vrátil ze 75. světového kongresu ASTA, který se začátkem listopadu 2005 uskutečnil v kanadském Montrealu. Pane hejtmane, jaké jsou vaše dojmy?
Byla to veliká akce s obrovským množstvím účastníků a vystavovatelů z celého světa. Počínaje Indonésií přes evropské země, Ameriku atd. Mým cílem bylo prezentovat zde společně s dalšími subjekty Českou republiku. Na tomto úkolu nás participovalo všech třináct krajů. Stěžejním cílem české expozice bylo směrovat pozornost kongresových účastníků na příští 76. světový kongres ASTA, který se koncem března 2006 uskuteční v Česku v Kongresovém centru Praha. Mít na svém území kongres ASTA je totiž pro každou zemi nejen prestižní, ale i velmi pragmatické z ekonomického hlediska. Byl jsem proto velmi potěšen, že při prezentaci pořadatele příštího světového kongresu ASTA (České republiky) bylo v sále nabito. Její účastníci byli velmi aktivní. Spontánně se zapojovali do kvízu o České republice apod. Jsem proto přesvědčen, že čas i finanční prostředky, které Jihočeský kraj vydal na prezentaci našeho kraje, byly investovány účelně. Samozřejmě, že Jihočeský kraj chce participovat i na příštím světovém kongresu u nás doma. Budeme nabízet před- a pokongresové programy, jejichž smyslem bude seznamovat zámořské touroperátory s turistickým atraktivitami a možnostmi Jihočeského kraje.

Ano, Jihočeský kraj je z hlediska turistických atraktivit nesmírně bohatý.
Cestovní ruch na území Jihočeského kraje v sobě ukrývá obrovský potenciál. Otázkou je, kam jej zaměřovat, neboť pro každou cílovou skupinu je přitažlivé něco jiného. Když se vrátím ke Kanadě, vím, že Američany přitahují památky. Osobní konfrontace s Českem včetně jihočeských skvostů, jakými jsou Tábor, Český Krumlov, Hluboká, České Budějovice nebo Holašovice, jim proto mohou připadat, jako by se ocitli v pohádce. Ovšem bylo by málo zůstat pouze u památek. Je rozumné nabízet i aktivity v oblasti volného času.
Velkou perspektivu vidíme v cykloturistice. V rámci Jihočeského kraje vzniká velká síť cyklotras promítaných do turistických map. Koordinátorem krajského postoje je v tomto směru „Nadace jihočeské cyklostezky“. Bezpečné cyklostezky, na nichž by byl cyklista chráněným účastníkem provozu (ne tedy jen jedním z účastníků provozu na silnicích druhé a třetí třídy), se ale budují obtížně. Snažíme se rovněž připravovat produkty v oblasti cestovního ruchu tak, aby tvořily ucelený balíček. Např. Otavská plavba nabízí nejen několikadenní putování po řece, ale i tipy na přenocování s možnosti kvalitní gastronomie, návštěvy atraktivních míst a přírodních zajímavostí. Vodní turistika je významným fenoménem pro Jihočeský kraj, ideální podmínky pro ni nabízí nejen Otava, ale i Vltava, Lužnice a další toky. Naším cílem je, aby Vltava byla splavná i pro větší lodě. Máme signály, že je velký zájem o luxusnější putování v obytných lodích. V tomto spolupracujeme se Středočeským krajem, Povodím Vltavy a Ministerstvem dopravy ČR. Doufáme, že se nám splavnění Vltavy podaří vtělit do realizovatelných projektů. Studie proveditelnosti i investiční záměr už jsou hotovy.
Zcela specifická je pak šumavská turistika. V rámci vnímání turistických regionů České republiky je Šumava (rozkládající se na území dvou krajů) samostatným regionem navzdory tomu, že se stále snažíme, aby rámcem jihočeské části Šumavy byl Jihočeský kraj. Většina příjmů z šumavského cestovního ruchu se však zatím generuje v letní sezoně. U Šumavy proto vidíme nutnost rozšířit aktivity cestovního ruchu do zimy. To je ale spojeno např. s vybudováním sjezdařského lyžařského střediska. Tady však stále klopýtáme přes „nastavené nohy“ různých „ochránců“ přírody. Jsou to komplikované záležitosti. Např. ideálním místem by byl kopec Smrčina, kde se na rakouské straně lyžuje, avšak na jeho české straně je první ochranná zóna. To je pro mne občansky velmi těžko stravitelné. Další komplikací je zařazení Šumavy do ochranné zóny v rámci Natura 2000, přestože jde o území odnepaměti lidmi hospodářsky využívané, vyjma časů komunistického režimu.

Cestovní ruch je o lidech. Postavení cestovního ruchu ve společnosti je o lidech ještě víc. Zejména o těch, kteří v něm nepracují, a po hříchu i o těch, kteří nejen v něm, ale nikdy nikde pracovat nechtějí a nebudou. O jejich požadavcích, aby na ně vydělával. Cestovní ruch je totiž jediným odvětvím, které do daného geograficky vymezeného hospodářského prostoru dokáže přivádět vysoce koupěschopné spotřebitele nad rámec stávající populace a s nimi velké peníze. Cestovní ruch ale je i o chování lidí. Objevil jsem např. jedno město, v němž hosté, když přijedou osobním vozem k vestibulu hotelu, jsou městskými strážníky pokutováni za to, že z něj vystoupí, když se jdou ohlásit na recepci. No a to město se jmenuje České Budějovice…
Nejdříve k penězům, resp. k turistům, s nimiž do regionu přicházejí. Velmi důležitou roli v tom hraje stav dopravní infrastruktury. Jihočeský kraj nutně potřebuje dálnici, turisté právem vyžadují jistý komfort cestování. Stát však do stavby dálnice D3 dává tak málo peněz, že při stávajícím tempu na ni budeme čekat sto let. Přitom investice do infrastruktury, které kraj prosazuje, jsou důležitou podmínkou nejen pro rozvoj cestovní ruchu, ale i podnikání, a v konečném důsledku celého regionu.
No a Grand Hotel Zvon, místo kam se lidé při návštěvě Českých Budějovic jezdí ubytovávat podle dobových kronik již 472 let, tedy od roku 1533? O tomto problému jsem již několikrát hovořil se svými kolegy v českobudějovickém zastupitelstvu. No, co na to říct…

Ale já po vás nechci, abyste něco říkal. Pouze rozjímám o světově unikátním přístupu svých krajanů. Jako rodilý Jihočech tuším, proč tomu tak asi je. Zkrátka šprajc…Takových se za jakéhokoliv režimu najde… Proto ve svých úvodnících cituji z Labyrintu světa Jana Amose Komenského. A proto jeho myšlenky mají úžasnou odezvu. Lidé se totiž nemění, jen letopočty, režimy, příjmení a jména. Bohužel, absence vnímání cestovního ruchu coby strategického hospodářského odvětví a coby zahraničního obchodu a největšího generátoru pracovních a podnikatelských příležitostí neubližuje jen ekonomickému rozvoji na území Jihočeského kraje a jeho metropole…
Raději ale něco pozitivního. Proč máte rád můj rodný kraj?
To není jen váš rodný kraj, ale také můj a především náš- Jihočechů. Prožil jsem tu dětství a mládí. Je tady dobře a mám jej rád. Proč? Důvodů je tisíc a jeden. Jeden je, že jsem se tu narodil, a tisíc je těch různých krás, které pořád a pořád mohu objevovat. S manželkou jezdíme na výlety a stále je tu spousta toho, co jsme ještě neviděli. Tvrze a vesnice, kde jsme ještě nebyli. Mám tento kraj rád (a teď pomíjím to, co jste naznačoval o mentalitě lidí, protože to jsou výjimky) právě proto, že zdejší lid má dobrou duši. Jihočeskou náturu i s tím, co ne každý charakterizuje jako přednost, mám opravdu rád. Možná proto, že sám jsem takový jihočeský prototyp. Nechtěl bych žít jinde.

www.kraj-jihocesky.cz