Taxikář je všude na světě stejný
22. 04. 2007
Firma AAA radiotaxi s.r.o.
byla založena v roce 1990 a již sedmnáct let je na pražském trhu
taxislužby domácími i zahraničními zákazníky výrazně pozitivně
vnímána jako solidní operátor. V roce 1991 měla patnáct řidičů a dvě
dispečerky. V současné době má přes tisíc vozů a její dispečink
zajišťuje na čtyřicet operátorek.V řadě testů, např. MF DNES, se AAA
radiotaxi umístilo na prvním místě. Bezpečnost přepravy a soudržnost
týmu AAA radiotaxi např. potvrdil případ, kdy solidarita řidičů
zabránila přepadení ohroženého kolegy. Během chvilky se jich k údivu
útočníka na místo činu dostavilo na sto padesát. V současné době AAA
radiotaxi živě rozvíjí kurýrní službu, která čítá na čtyři tisíce
kilometrů tras denně. Od 1. července 1998 AAA radiotaxi nabízí možnost
jízd za bezhotovostní platbu (faktura, voucher).
Nabídka služeb AAA radiotaxi
Taxislužba v rámci Prahy, České republiky i do zahraničí
Dovoz potravin a drobných předmětů do domu
Drinkservis – odvoz klienta a klientova vozu domů
Zprostředkování nákladní dopravy
Přeprava více osob (velkoprostorové vozy)
Kurýrní služby po celé České republice
Okamžité vyhledání nejbližšího vozu počítačem
Oznámení přibližné ceny jízdy předem
Přistavení vozu v Praze zdarma
V souvislosti s hlavním tématem – dopravou – jsem využil
nabídky jednatele a ředitele firmy AAA radiotaxi s.r.o. pana Jiřího
Kvasničky přijít na kus řeči. Ostatně, pokud potřebuji taxíka, volám
právě jeho dispečink. Kdysi, snad v roce 1993, mi totiž „tři áčka“
byla doporučena kamarádem, že je na ně spolehnutí, a dodnes mohu
konstatovat, že vždycky. A protože se k rozhovoru sešli dva odborným
vzděláním a původní profesí muzikanti, napadlo mne zahájit interview
muzikantskou prostořekostí, kterou jsme se s kolegy častovali. Takže, pane
Kvasničko, živíte se muzikou, nebo poctivě?
Po osmadevadesátém roce se už živit muzikou nešlo. Zprostředkovatelské
umělecké agentury, ať to byl Pragokoncert nebo PKS – Pražské kulturní
středisko se začaly hroutit. Show business se přesouval na muzikálovou
platformu a vazby na organizátory zahraničních turné byly problematické.
Navázat je trvalo půldruhého roku. V té době jsem si pořídil rodinu a
musel ji uživit. Tehdy jsem se rozhodl, že budu na přechodnou dobu k muzice
ještě jezdit s taxíkem. Jezdíte, kdy chcete, a když máte hraní, hrajete.
V té době, po Havlově amnestii, vznikaly po Praze dispečinky na vzájemnou
ochranu taxikářů. Velmi často totiž docházelo k jejich napadání. Jezdil
jsem u OPS – Obvodního podniku služeb v Uhříněvsi, kde mne kolegové
oslovili, zdali bych nebyl ochoten takovýto dispečink zřídit. Tehdy nás
jezdilo deset a manželka seděla doma u radiostanice. Tím to celé začalo.
Kolegové taxíkáři si udělali navštívenky s mým telefonním číslem,
které rozdávali po Praze. K nám do bytu tak začaly volat restaurace a
diskotéky, jestli bychom jim neposlali nějaké auto. Protože o tento servis
měli zájem i další lidé, bylo tu do roka na padesát aut. Postupně se to
rozrůstalo, a když jsem v roce 1992 dostal jednu, druhou, třetí nabídku
k hraní, tak už aut bylo tolik a času tak málo, že jsem musel hraní
odmítnout. Zůstal jsem u taxislužby – profese, která mne baví. Po
muzice se mi ale stýská. Když totiž někdo osmnáct let dělá muziku
s láskou, tak ji ze srdce nevymaže a ze života taky ne.
Ne proto, že by všichni taxikáři a ti, kteří jim vymezují
prostor k provozování živnosti, byli gauneři, ale hlavně díky malosti
našinců si Praha, co do taxíkářů, získala nedobrou pověst. Chápu
konkurenční „osvětovou“ zahraniční „péči“ o pražské
taxikáře. Rozum však zůstává stát nad poškozováním v Česku
nejvýznamnějšího trhu cestovního ruchu z vlastních řad. Čím více se
to (místo řešení) rozmazává, tím více to „voní“. Pražští
taxikáři určitě nejsou větší šibalové než jejich římští,
newyorští, londýnští a další kolegové. Pouze v nás mají neskonale
schopnějšího impresária.
Jsem rád, že jste to takhle formuloval, protože lidé, kteří cestují a
věnují se problematice cestovního ruchu, ví, že taxikář je všude na
světě plus mínus stejný. Zrovna tak, jako je všude na světě stejný
recepční, číšník atd. Druhá věc je, že některé excesy jsou tu i tam
výraznější. Praha má, bohužel, u taxislužby smůlu, že na jejím
území existuje sto až sto padesát jedinců, kteří vybočují z rámce
obecné taxislužby. Že mají tendenci účtovat si z centra na letiště tři
tisíce korun a povětšinou obsazují obchodně zajímavá místa. Státní ani
samosprávný aparát s tímto fenoménem nic moc nedělá.
Do jaké míry se se současnou legislativou s tím dá nebo nedá
něco dělat?
Jsem přesvědčen, že legislativa postačuje. Zádrhel vidím spíš
v nedostatku kontrolorů. Má-li Praha deset kontrolorů na tři a půl tisíce
taxikářů, je to málo. Jsem přesvědčen, že by se měly zapojit i další
kontrolní složky, jako je Česká obchodní inspekce, potažmo jednotlivé
dopravní úřady. Pak by se situace o hodně zlepšila. K tomu je ale
potřeba nějaké rozumné fórum, na němž se sejdeme magistrát, podnikatelé
a legislativci, abychom si řekli, kde jsou překážky, které nedovolují
naplnit to, aby pražská taxislužba byla svou úrovní i pověstí
evropskou.
Letiště Praha, slavící sedmdesát let od příletu prvního
dopravního letadla Douglas DC-2 s pasažéry, již víc než rok rozjasňují
vaše newyorsky žluté taxíky AAA radiotaxi.
5. dubna jsem byl na zahájení oslav sedmdesátého výročí. Zúčastnil
jsem se i vyhlídkového letu krásným letadlem s namalovanou Prahou. Když
jsme se, coby taxislužba, ocitli v prostoru, kdy jde o smluvní vztah mezi
státním podnikem a nájemcem – soukromým podnikatelem, který má šanci
tam udávat nějaký tón, bylo pro nás prestižní věcí předvést,až jak
kvalitně se dá taxislužba provozovat. Na letišti působíme rok a čtvrt a
doposud jsem tam nemusel řešit žádnou stížnost. Jsou tam vybraní
taxíkáři, kteří chtějí jezdit pravidelně. Letišti Praha platíme
poměrně velký nájem, takže je tam třeba mít taxíkáře, kteří to
nedělají na vedlejší pracovní poměr, ale jezdí dvacet dnů v měsíci.
Podmínkou je, aby byli schopni komunikovat alespoň ve dvou světových
jazycích. Letiště jezdí taxíkáři, kteří se za poslední dva roky
nedopustili žádného deliktu ve vztahu k zákazníkům. Mají letní
i zimní uniformy a řídí je osmnáct jazykově disponovaných dispečerek.
Je tam parta lidí, kteří (při často prvním kontaktu návštěvníků
Česka s Českou republikou) naši zem vzorně reprezentují. Ceníky
i taxametry máme umístěny na viditelných místech. Ve vozidlech se
nekouří a jsou vybaveny maximálním množstvím airbagů. Na letišti nesmí
být vozy starší pěti let. A vámi podotknutá jasně žlutá barva
taxíků? Ta je způsobena tím, že vozy jsou potaženy žlutou fólií. Jejich
původní tovární barva je stříbrná. Uživatelský komfort klientů
státního podniku Letiště Praha a pasažérů leteckých společností bychom
rádi zvýšili investicemi do informačního systému. Rádi bychom instalovali
terminály, které by cestující informovaly např.o obsazenosti hotelů,
umožnily jim spočítat si, kolik je kam po Praze bude stát cesta atd.
Teď náš dispečink prochází technologickou inovací. Převádíme jej do
javovských aplikací, což nám s podzimem umožní nabídnout další
zajímavé věci.
Jak se díváte na snahy získat pro Prahu pořadatelství olympijských
her?
Na Prahu olympijskou se dívám s velkými nadějemi. Ačkoliv registruji
poznámky odpůrců, argumentujících např.tím, že zde máme spartakiádní
strahovský stadion, že se na něm nic neděje a on se rozpadá. Přihlášení
se k pořadatelství olympijských her rozhodně nevnímám jako nějaké
furiantství Prahy, protože nejen cestovní ruch a prodej reklamních práv,
ale i následné využití olympijských objektů je jen otázkou schopného
managementu. Další věcí je, že Česká republika olympijskými hrami více
vstoupí do povědomí celého světa. Nejen turistického, ale i kulturního a
hlavně světa byznysu. Že se zvýší zájem zahraničních investorů
investovat právě v České republice. A co se týče autodopravy? Pokud bude
zřejmé, že Praha je jedním z kandidátů na pořádání her, či dokonce
bude zvolena pořadatelskou metropolí, určitě bude čas se i po stránce
dopravní obslužnosti důkladně připravit. Říci si, jaké budou nároky na
přepravu, datovou komunikaci, kolik se očekává hostů, vznést požadavky na
ubytovací kapacity atd.