Tady sídlí firma, která něco umí
04. 10. 2003
Je začátek září a nové křídlo Centra kongresové techniky
Rubeška je těsně před kolaudací. Ředitel a spolumajitel Centra, pan
Jaroslav Veselý, však místo toho, aby šturmoval, tráví spoustu času na
golfových hřištích. (Poznávací znamení: levá ruka bílá, pravá
opálená.) Pane Veselý, působíte velmi pohodově. Zřejmě už kvůli tomu,
že máte báječné zázemí ve spolumajitelce Centra kongresové techniky,
své manželce.
Proč bych neměl vypadat pohodově? Běžte se podívat na manželku. Ona se
stará a na všechno dohlíží. Ona všechno prožívá… A co se týče
golfu? Snášet šest měsíců bouchání zedníků za zdí vlastní
kanceláře je tak zoufalé, že si od něj občas musím odpočinout, a to pak
s manželkou vyrazíme na golf. Vzdor dostavbě za chodu totiž půjčovna
kongresové techniky jede trvale na plný výkon. Jde o to, nějakým způsobem
přežít.
Podařilo se. V době, kdy lidé budou číst náš rozhovor, bude
už Rubeška po kolaudaci. A jak přežilo ProMoPro prvních deset let své
existence, které slavíte, to ilustruje letošní ocenění „Nejlepší firma
světa v oblasti aplikace kongresové techniky“, pro něž jste si
s manželkou, paní Milenou Veselou, jeli do kanadského Vancouveru (viz
třetí vydání letošního Všudybylu, str. 8–9).
Ano, deset let je za námi. Podnik běží, my běžíme za ním. Snažíme se
jej dohonit. Avšak trvale jsme pozadu. Přicházejí noví a noví zákazníci.
Nové a nové zakázky. Než se vzpamatujeme, už je zase konec roku.
Zahraničních zákazníků, možná i díky zmíněnému Vancouveru, je čím
dál tím víc. Čím dál více angličtiny. Když mi zvoní telefon, vždycky
se osypu, protože vím, že v sedmi z deseti případů na mě začne někdo
rychle mluvit anglicky v domnění, že hovoří s Angličanem. No, aspoň se
procvičuji. Těch deset let bylo krátkých a krásných. Začali jsme
s vybavením půjčovny za necelý milion korun. V současné době nám to
dělá kolem sto padesáti milionů. Přitom prakticky nejsme zatíženi
téměř žádnými úvěry. To mluví samo za sebe. Náš byznys běží.
Váš byznys běží nejen proto, že máte odvahu a chuť neustále
investovat do nejkvalitnější a nejmodernější techniky. Do robotických
samonaváděcích kamer. Do největších a nejšpičkovějších (a
nejdražších) velkoplošných obrazovek v Česku. Do
dvaatřicetikanálového, plně digitálního tlumočnického systému atd.
atd., ale v první řadě do lidí. Do svých techniků, kteří kromě toho,
že umí a mají vystupování, jsou oprávněni zabezpečovat specializované,
přísně střežené akce. Také proto má ProMoPro čím dál více zakázek
mimo Českou republiku. Ale co doma? Domníváte se, že se zlepšilo postavení
Česka jako kongresové destinace?
Dá se říci, že se zlepšuje. Praha jako kongresová destinace jde nahoru. Ve
světě má dobré jméno a ve shodě s vámi si troufám tvrdit, že svůj
podíl na tom má i naše technika a lidé. Velkým problémem, který se
daří překonávat, bylo, že se spousta lidí bála cestovat. Tisíce těch,
kteří na kongres pouze jedou, tak ti se nebáli, ti by letěli všichni. Ale
těch dvacet, kteří přednáší, tak ti se báli.
Nevýhodou Prahy je, že zde není kongresový sál pro víc než dva tisíce
osm set lidí (v Kongresovém centru Praha). Kongresy pro deset tisíc až
třicet tisíc lidí, které se po světě dělají, se tak u nás nemohou
realizovat. No, představte si, že na několikadenní kongres přijede do Prahy
třicet tisíc lidí a každý tu utratí čtyři tisíce dolarů. Ale není
sál. Na sportovní stadion nebo do sportovní haly účastníci kongresu
nepůjdou. Předpokládám, že pokud bude vybudována multifunkční hala a
pokud ji bude možné inteligentně přestavět na kongresový sál pro deset
tisíc nebo i třicet tisíc lidí, můžeme k nám dostat kongresy
i takovýchto dimenzí.
Zatím hovoříte, jako že Praha a kongresová turistika rovná se
téměř Česko, ale Česká republika je nesmírně rozmanitá a má spoustu
dalších kongresových možností a prostor.
ProMoPro je schopno kongresovou technikou zabezpečit cokoliv nejen na území
Prahy a v blízkém okolí, ale po celé České republice. Třeba
i v romantickém prostředí odlehlé hradní zříceniny. Dá se říci, že
po deseti letech existence jsme schopni zabezpečit cokoliv. Je to otázka
financí. Problém bývá v tom, že např. pro většinu objednatelů
(zejména) velkých kongresů je Praha a okolí pořád Praha. Když takového
člověka odvezete do Krkonoš, vrátí se z nich a řekne: „To je fajn.
Máte v Praze Krkonoše.“ Prostě vzdálenosti jsou pro ně
o něčem jiném.
Dobře. Takže všude dobře, tak co doma?
Příští rok se nám otevře půlka Evropy. České firmy budou moci podnikat
v Evropské unii. Do letošního roku jsme strašně omezováni tím, že při
jakémkoliv výjezdu musíme kupovat karnety ATA, které jsou (v Česku) velmi
drahé. Pokud chci dělat v Rakousku třikrát za měsíc, musím si třikrát
koupit karnet. Ale Rakušan, když jede k mně, má karnet celoroční, a za
pár korun. Může vyjet prakticky okamžitě. Pokud zahraničnímu
zákazníkovi oznámím, že mu kvůli karnetu navýším o pět nebo deset
tisíc rozpočet, řekne mi, že jsem se zbláznil a raději si vezme jinou
firmu, která je sice o deset tisíc dražší, ale neúčtuje mu karnet.
Hovoříme spolu při příležitosti nastávající kolaudace nového
levého křídla Centra kongresové techniky Rubeška.
Když jsme Rubešku v roce 1996 kupovali, počítali jsme, že se časem
rozvineme. Původně zde byly vinařské závody a tato část objektu, kterou
od stavební firmy Konstruktiva přebíráme, byla už jakoby na dostavbu
připravena. Byla jen otázka času, abychom se po první dostavbě a
rekonstrukci trošku finančně vzpamatovali. Aby i banky uznaly, že natolik
volně dýcháme, že si můžeme dovolit zatížit se dalším úvěrem. Já si
myslím, že se nám to povedlo. Hlavně dostat peníze z banky! Na dostavbu
jsme měli šikovné firmy. Stavět jsme začali v únoru t.r. a 25. září
bude kolaudace. To mluví za všechno. Vzhled objektu se mnohonásobně zvedl.
Opět musím připomenout, že mezi našimi zákazníky začala dominovat
zahraniční klientela. A ta chce navštívit člověka v kanceláři,
protože první dojem si dělá podle toho, jak vypadá kancelář, sklady a
zázemí firmy. Až potom ji zajímá, jaké jsme dělali akce. Myslím, že
lidé, kteří znali starou Rubešku, se budou divit. Nyní je to impozantní
budova, kde už vstup do areálu říká: „Tady sídlí firma, která
něco umí!“