Švestková a Doupovská dráha
17. 04. 2011
V Ústeckém kraji,
co se týče rekreační železniční dopravy, už několik let fungují dva
projekty, na nichž úzce spolupracuje veřejná a soukromá sféra. Starší,
Doupovská dráha, funguje pět let. Švestková dráha čtvrtým rokem. Pod
názvem Doupovská dráha se skrývají pravidelné sezonní a zvláštní vlaky
na trati Kadaň – Podbořany s odbočkou Vilémov u Kadaně – Kadaňský
Rohozec, kde byl denní provoz zastaven v r. 2006. Od tohoto roku je zde
zajišťována pravidelná doprava v letní sezoně. Provoz objednává
Mikroregion Radonicko. Švestková dráha zase označuje dráhu
Litoměřice – Lovosice – Třebívlice – Most, která je od r.
2008 také bez pravidelné denní dopravy. Pravidelný provoz je zajišťován
pouze v létě a objednává jej Svazek obcí Integro.
Za udržením obou provozů
v sezonním turistickém režimu, kromě organizátora provozu, Konzultační
dopravní společnosti, stojí mikroregiony podél tratí. Důvodů, proč jsme
se společně do projektů pustili, je několik. Mezi nejvýznamnější patří
podpora kulturních a podnikatelských aktivit v obcích na trati. Jelikož
veřejná autobusová doprava není pro turistickou dopravu zcela vyhovující,
vydali jsme se cestou provozu vlaků v turistické sezoně. Železniční
doprava totiž představuje atraktivní, komfortní a kapacitní dopravu, která
je bez problému schopna přepravit s cestujícími i jejich jízdní kola a
kočárky. V neposlední řadě dodnes platí, že vlak je kulturním prvkem,
i když si to ve větších městech tolik neuvědomujeme. Věta: „K nám
jezdí vlak,“ má dodnes svou váhu.
Jindřichohradecké místní dráhy
jsou dopravcem – jeho smluvními partnery a nositeli projektu svazky obcí.
Objednávky jsou kryty finančně z příspěvků obcí ležících na trati a
z příspěvku Ústeckého kraje. Obce si uvědomují, že cestovní ruch je
jedním z možných způsobů, jak relativně lehce a efektivně pozvednout
kupní sílu, a tedy i kvalitu života v malých obcích. Tam, kde by pro
vznik těchto služeb vlastní počet obyvatel nevytvořil potřebné podmínky,
se tak mohou uchytit služby, které známe z velkých měst, počínaje
několika restauracemi přes obchody, kadeřníky, kavárny, menší kino a
podobně. Ze stejných důvodů se do projektů zapojil také Ústecký kraj a
zařadil obě tratě do vlastního programu rozvoje cestovního ruchu.
Samotná železnice
ovšem cestovní ruch nespasí. Je potřeba provoz provázat s dalšími cíli
v oblasti a nabídnout možnosti komplexního řešení výletu. Prostředí
Českého středohoří nabízí řadu variant, jak tohoto dosáhnout.
V dosavadní praxi se osvědčila spolupráce s Muzeem českého granátu
v Třebenicích a Aquaparkem v Mostě, která spočívá v prodeji jejich
vstupenek ve vlacích Švestkové dráhy za nižší cenu. Vlakový personál
vedle prodeje jízdenek zároveň funguje jako informátor o kulturním a
sportovním vyžití v lokalitě. Vlak je tedy i turistickou informační
kanceláří. Nelze opomenout provozně strategickou spolupráci s Českými
drahami, která jízdenky na Švestkovou dráhu umožňuje zakoupit
v pokladnách ČD po celé republice. Do budoucna bychom rádi zajistili
provázanost Švestkové dráhy i Doupovské dráhy s dalšími produkty
cestovního ruchu v regionu, např. s lodní dopravou, zámkem v Krásném
Dvoře atd.
Pod pojmem turistické vlaky,
respektive turistická železnice si většina lidí představí historický
motoráček s ne zrovna pohodlným interiérem, dřevěnými lavicemi apod.
V duchu představy, že je jedno, jaké vozidlo provoz zajišťuje, jsme
v prvních dvou letech provozu Švestkové dráhy využívali právě
takovéhoto vozu. Provozní zkušenosti a odezva cestujících nám ovšem
rychle objasnily, že co platilo před deseti lety, dnes už neplatí.
Současný výletník na výletu do přírody, na hrad, k přehradní nádrži
atd. žádá určitý komfort, nikoliv „roztřesenou řvoucí krabici“,
v níž není slyšet vlastního slova. Je nutné rozlišovat dva typy
turistických provozů: nostalgický a výletní. Nostalgický, jehož
příkladem je mj. loni otevřená muzejní dráha Velké Březno – Zubrnice,
je zajišťován historickými vozidly a pro cestující je hlavním cílem sama
cesta. Výletní provoz zajišťuje přepravu cestujícího z místa A do
místa B, kde má další program. Chce být přepraven pohodlně a pokud možno
s doplňkovou službou, kterou, např. na Švestkové dráze, představuje
prodej občerstvení a informační kancelář. K tomuto typu dráhy patří
i Posázavský pacifik či trať Most – Dubí – Moldava. Ačkoliv se to
vzhledem k médii vytvářenému obrazu nezdá, výletní provoz je
rozšířenější a úspěšnější než nostalgický.
Karel Mikolášek, Konzultační dopravní společnost