Studovat na lesnické akademii je skvělá věc

Česká lesnická akademie má stošedesátiletou tradici. Poskytuje střední vzdělání v oblasti lesnictví a ochrany přírody v učebních a maturitních oborech ukončených závěrečnou a maturitní zkouškou. Vyšší odborné lesnické vzdělání je završeno absolutoriem. Jako jediná lesnická škola v Česku zajišťuje výuku operátorů těžebně-dopravních strojů. Úzce spolupracuje s lesnickými fakultami a zahraničními lesnickými školami.

Rozhovor s ředitelem České lesnické akademie Trutnov Ing. Milošem Pochobradským jsem zahájil konstatováním, že láska k lesnictví a myslivosti se zpravidla předává z generace na generaci.
To je pravda, také já jsem z lesnické rodiny. Lesnictví pro nás není jen zaměstnáním či povoláním, ale posláním. Také proto je Česká lesnická akademie jedinečná svými studenty. Studují tu děti z celé republiky, které zpravidla mají rodově zakódovaný vztah k přírodě a baví je naše obory studovat.
Máme tři maturitní obory: lesnictví, které připravuje odborníky na lesnictví, myslivost a přírodu. Jeho absolvent může dělat hajného, šéfa polesí nebo pracovat na městských úřadech na odboru životního prostředí, zkrátka v oblastech, které se týkají přírody, lesnictví a myslivosti. Absolventi oboru ekologie a životní prostředí nacházejí uplatnění v přírodních parcích, v administrativě chráněných krajinných oblastí, ve firmách zabývajících se přírodou, zadržováním vody v krajině apod. Třetí maturitní obor – mechanizace a služby – připravuje vysoce kvalifikované operátory těžebních strojů. O ty je enormní zájem v zahraničí.

O Vánocích jsem byl opět na čundru na Šumavě. Tentokrát na německé straně. A taky trochu na české, v po stovkách let hospodaření nyní lidskou nečinností zdevastované zóně kolem pramene Vltavy. Je evidentní, že na bavorské straně Šumavy se k „praní peněz“ z evropských dotací na úkor přírody nesnížili. A že německý „Ordnung“ respektuje i kůrovec.
Na české straně Šumavy tak došlo ke zničení největší zásoby nejkvalitnějšího, tzv. rezonančního dříví, která kdy v Evropě byla, ze kterého se vyráběly mistrovské hudební nástroje. I z tohoto hlediska došlo k obrovské hospodářské škodě. Les není kukuřice. Roste sto padesát i dvě stě let. Lidský život je příliš krátký, abychom tady, v nejkrásnějším území střední Evropy, tolerovali pokusnou laboratoř, kdy pět lidí zkoumá, co příroda udělá po nějaké katastrofě. Zničili srdce a plíce střední Evropy. Mrtvý les nedýchá. Nezadržuje vodu. Je to obrovská ostuda a selhání. Kdysi, když jsem pracoval na ministerstvu spravedlnosti, jsem pro něj organizoval exkurzi na Šumavu. Jeli jsme po lesní silničce dělící území národního parku Šumava od území správy Lesního závodu Boubín. Napravo mrtvý les, nalevo krásné smrkové porosty. Lidé z ministerstva, kteří vesměs celý život žijí v Praze, se ptali: „Můžeš nám říct, jak to ten brouk poznal, kde je hranice? Kam smí a kam už ne?“ A já odpověděl: „Napravo nikdo nehospodaří. Nalevo hospodaří lesník, bojuje s kůrovcem a likviduje ho. Proto je tam krásný, zdravý zelený les.“

Jak se to, že byl lýkožrout smrkový v Česku takto instalován na vrchol potravinového řetězce, odráží v postojích vašich studentů?
Naši žáci na to mají jasný názor, že je třeba používat zdravý selský rozum. Studovat na lesnické akademii je skvělá věc. Neříkám to jen jako její ředitel, ale i jako absolvent. Mně dala do života strašně moc. Vyučují se tu přírodní procesy, jak hospodařit s přírodou, technické věci. Studenti se v průběhu studia také podívají, jak to dělají ve světě. Podnikáme povětšinou přírodovědné exkurze, například do Skandinávie. Letos do národních parků Rumunska. Příští rok chceme dělat národní parky Ukrajiny. Jsou to obrovsky zajímavé věci.
Spolupracujeme se zahraničními lesnickými školami. Jak s těmi skandinávskými ve Finsku, Norsku, Švédsku, tak se třemi slovenskými. Spolupracujeme i s jedinou rakouskou lesnickou školou Forstschule Bruck, s polskou v Rogoziniecu a s vysokou lesnickou školou v Mongolsku. Spolupráce se uskutečňuje na bázi výměny studentů a učitelů a v rámci oboustranných projektů, například trvale udržitelného hospodaření v mongolských lesích.
Díky souhrnu všech těchto věcí jsou naši absolventi připraveni do života. Jsou na tom dobře i jazykově. Mají solidní středoškolské základy matematiky, českého jazyka a k tomu odbornosti svých specializací. Mohou pokračovat ve studiu na jakékoli vysoké škole. Jsem hrdý na to, že se díky svému zaujetí pro obor spolu s pedagogy podílejí na tom, že je Česká lesnická akademie vnímána jako jedna z nejlepších škol v České republice.

Z české krajiny mizí voda. Navíc tím, že se z Česka stala hospodářsky závislá kolonie, kdy byla zahraničním zájemcům rozprodána i většina vodáren, vzniklo úrodné pole pro situaci nastíněnou Franzem Kafkou v románu Amerika.
Ano, česká krajina vysychá. Také proto jsme rozšířili výuku týkající se hospodaření s vodou v krajině. Pro mne je to obrovské téma. Myslím, že se tomu Česká republika málo věnuje. Čas od času se o tom mluví, ale téměř nic se nedělá pro to, abychom vodu v krajině zadrželi. Rád bych, aby nejen ve specializovaném předmětu, ale ve všech odborných byl vyučován vztah lesa k vodě a vztah člověka k vodě. Naše krajina je vesměs zubožená. Zemědělské hospodaření je zoufalé. Téměř nikdo nic nedělá, aby se víc hospodařilo na malých polích, která se se suchem vypořádávají daleko lépe než ta, která vznikla za kolektivizace rozoráním mezí. Když farmář obnoví nebo vytvoří mez nebo do krajiny vpraví strom, který je pro zadržování vody v krajině rovněž strašně důležitý, protože vytváří stín a zbrzďuje vítr, který vysouší půdu, tak jediné, co umíme, že ministerstvo zemědělství a fond, který farmářům přiděluje zemědělské dotace, jim tyto plochy vyjmou z těch dotovaných.

Jak ve Všudybylu konstatoval slavný neurochirurg profesor Beneš, naše země je kafkiáda… Některé části Česka zase trápí přemnožená zvěř.
Bohužel, v tomto opět selhává stát. Na řešení nemá legislativu. Jsou například lokality, kde je přemnožen jelen sika, a nedá se s tím nic dělat. Není způsob, kterým by stát mohl zakročit. Přemnožená zvěř dělá obrovské škody na veřejném i soukromém majetku. Jenomže i když jste majitelem pozemku, nejste vlastníkem volně žijící zvěře. Ta, dokud je živá, patří státu. Jediné, co vlastník pozemku může, je uplatňovat škodu na uživateli honitby. K čemu mu to ale je? I když mu nakonec někdo škodu uhradí, zvěř mu sežrala les, o který pečoval třicet, čtyřicet let, a on musí začít od začátku s tím, že se situace bude vysoce pravděpodobně sisyfovsky opakovat. Za posledních patnáct let totiž došlo k nebývalé expanzi jelena siky a divokých prasat. Z ničeho nic máme plné potoky vyder, bobrů. V lesích a ovčích ohradách plno vlků. Bohužel ne proto, že by se zlepšily podmínky pro jejich přirozené rozmnožování, ale proto, že v nadměrné míře dochází k vypouštění uměle odchované zvěře do volné přírody.

A co jiné státy? Umějí přemnoženou zvěř řešit?
Ano. Najímáním si lovců. Druhou možností je uvalování velmi tvrdých sankcí na ty, kdo přemnožení divoké zvěře způsobili, což česká legislativa rovněž neumožňuje.
-jk-

• www.clatrutnov.cz