Strakonice, festivalové město stromů a dudáků
15. 05. 2014
S místostarostou města Strakonice Ing. Pavlem Pavlem se
potkáváme 28. dubna 2014.
Pane místostarosto, naposledy jsme se viděli v Českých
Budějovicích na korunovaci vladaře Pohádkového království.
Projekt Pohádkového království je úžasným marketingovým tahem
k propagaci krásného Jihočeského kraje. První z mocnářů Pohádkového
království, král Zdeněk Troška, který jej na nejvyšší úrovni vzorně
reprezentoval, abdikoval ve prospěch Václava Vydry. Nicméně poděkování za
vznik a fungování Pohádkového království patří jeho kancléři Marcelu
Goetzovi. Pohádkové království má řadu kanceláří, které pro cesty za
jeho atraktivitami vydávají cestovní pasy a informují o dění na svém
území. Jedna z nich je i ve Strakonicích. Ta nejvzdálenější kancelář
Pohádkového království je rovněž na jihu. Před rokem jsem ji otevřel
v Chile, na Velikonočním ostrově. Cestovatelé si tam pohádkové pasy či
pohlednice mohou nechat orazítkovat nejen razítky s rapanuiskými sochami,
ale i těmi tradičními s jihočeským kaprem Jakubem od pana Kerlese. Dostat
děti na výlet (a nemusí to být až na Rapa Nui) bývá pro rodiče
obtížné, až stresující. O to významnější jsou kampaně, happeningy a
programové balíčky, které rodinám s dětmi Pohádkové království
nabízí. Kouzlo pohádkové linky, která vtahuje dětí do cestování
spojeného s poznáváním Jihočeského kraje, je takové, že se děti na
tyto výlety zpravidla hodně těší.
Pro mě jsou Strakonice nejen pohádkovou, ale i cyklistickou a
vodáckou destinací. V létě jsem k vám jel na kole rýžovat zlato a pár
měsíců nato jsem se svými syny proplouval městem ze Sušice do Putimi.
Zrovna jste tu renovovali jez nad soutokem Otavy s Volyňkou.
Strakonice jsou součástí Pootavské stezky Karla Klostermanna. Ta vede podél
Otavy, jejíž splouvání je vyhledávaným zážitkem pro domácí
i zahraniční vodáky. Strakonice spolupracují se Sušicí, Horažďovicemi a
Pískem na jednotné propagaci projektu „Otavská plavba“. Ruku v ruce
dohlížíme na fungování kempů na řece, na údržbu navigačního systému
a průběžně zkvalitňujeme těleso cyklostezky. Jen samotné Strakonice do
jejích úprav investovaly kolem čtyřiceti milionů korun. Co se vodáctví
týče, letos bude na nižším ze strakonických jezů, na němž za
posledních dvacet let došlo k šesti utonutím, dobudován a zprovozněn
rybí přechod a vodácká propust. Takže kdo ho bude chtít splout, už nebude
podstupovat smrtelné nebezpečí. Je to investice státního podniku Povodí
řeky Vltavy.
Jak kvadrumvirát měst „Otavské plavby“ pečuje o to, aby
vodáci a cyklisté měli dostatečný přísun iontových nápojů a netrpěli
dehydratací?
Ve Strakonicích je od roku 1649 pivovar. Před šesti lety se stal majetkem
města, které je nyní jeho stoprocentním vlastníkem. Někdejší značku
„Nektar“ jsme přejmenovali na „Dudák“. Josef Kajetán Tyl totiž nejen
dal naší vlasti slova státní hymny, ale svou dramatickou báchorkou
„Strakonický dudák“ poskytl i úžasné promotion a PR Strakonicím.
DUDÁK – Měšťanský pivovar Strakonice, a. s., vyrábí skvělá piva,
která jsou držiteli ocenění z řady degustačních soutěží. Přímo
s řekou Otavou je pak spjato prácheňské pivo „Otavský zlatý“, které
je čepováno podél toku řeky. Je mokem vyladěným starosty našich čtyř
pootavských měst účastnících se projektu „Otavská plavba“. Na jeho
etiketě jsou proto čtyři městské znaky.
Pane inženýre, potkáváme se v budově, pod kterou co dva roky
v rámci Mezinárodního dudáckého festivalu Strakonice prochází
slavnostní průvod.
Letošní rok je rokem tohoto festivalu. Uskuteční se ve dnech 21. až
24. srpna 2014. Začne slavnostním průvodem zhruba dvanácti set dudáků
z celého světa a kasací, kdy dudáci požádají pana starostu, aby jim dal
klíč od města. V Čechách, na Moravě i ve Slezsku patří dudy
k tancovačkám a vesnickým zábavám. Budeme tu ale mít i vojenské
dudácké soubory z Británie, Španělska a Francie. Jejich dudy patří
k nejhlasitějším hudebním akustickým nástrojům. Intenzita jejich zvuku
je cca 100 až 120 dB a jsou slyšet na kilometry daleko. Uslyšíme tady
také dudy z východu, kde slouží i k zahánění krupobití a kultovním
obřadům. Součástí festivalu bude třicet komponovaných pořadů a
konference věnovaná keltské hudbě. Ti, kdo se chtějí v té době vydat do
Strakonic a neplatit vstupné, uvidí všechny dudáky během dvou průvodů,
které povedou městem. Uslyší je dudat na veřejných prostranstvích, což
je součástí smlouvy mezi námi a dudáky. Součástí festivalu jsou
i bezplatné pořady pro děti, aby maminky netrápilo, pokud to jejich
ratolesti přestane bavit. Samozřejmě ti, kdo chtějí některý
z komponovaných pořadů vidět od začátku do konce, zaplatí vstupné, aby
mohli na hradní nádvoří nebo do letního kina; zatímco na náměstích a
v parcích budou dudáci hrát, jak je to baví.
Před třiceti lety jsem byl v Programové radě Mezinárodního
folklorního festivalu Strážnice, a mj. tam spolupracoval s panem Josefem
Režným na komponovaném pořadu „Hrály dudy, hrají dál“. Pan Režný
sice už je v dudáckém nebi, ale mezinárodní dudácký festival
i Prácheňský soubor písní a tanců Strakonice, které oba založil,
úspěšně pokračují v jeho odkazu.
Pan Režný bydlel ve stejné ulici, kde bydlím já. Patří mu bezmezný dík,
protože dudáckou tradici zakotvil do současného a věřím i budoucího
života Strakonic. Bohužel, už není mezi námi, a my mu 21. srpna v den
zahájení 21. Mezinárodního dudáckého festivalu Strakonice vzdáme hold
odhalením jeho bronzové busty v parku u hradu, kde se dudáci tradičně
setkávají.
Strakonice jsou čtvrtým největším městem mého rodného
Jihočeského kraje.
Život v našem městě se dlouhou dobu měřil tím, jak se zde investuje.
Jedna věc je kvalita života, bezpečnost včetně dodávek pitné vody,
elektřiny, tepla a odvozu odpadků. To se dnes bere jako samozřejmost. Další
kapitola je, aby byly v pořádku komunikace – chodníky, ulice,
křižovatky a kruhové objezdy, aby byl nasvětlen hrad a kostel sv.
Markéty… Bezprostřední povinností města je zajišťovat vzdělávání.
Tzn. základní a mateřské školy. Za posledních deset let jsme dali sedm set
čtyřicet milionů korun do jejich oprav, údržby a zateplení. Také tyto
investice berou obyvatelé jako samozřejmost. Strakonice se z města průmyslu
staly městem zeleně, kde stromy a květiny zachycují prach, osvěžují
ovzduší a zdobí. Strakonice se staly iniciátorem, od něhož tuto myšlenku
přebírají další. Jsme gestorem vyhodnocování a slavnostního udílení
ocenění sídlům, která udělala největší pokrok ve výsadbě stromů
v Senátu České republiky. Tak trochu v rozporu s tím je, že
v obydlených aglomeracích nelze stromy nechat dožívat maxima. Za každý
strom, který se porazí dřív, než by se mohl stát nebezpečným, ale
vysadíme několik nových. Strakonice bývaly městem strojírenských podniků
a kouřící teplárny s nízkým komínem. Dnes je strakonická teplárna po
retrofitu kotlů ekologickým tepelným zdrojem. Nicméně některé změny se
střetávají s konzervatismem, kvůli kterému bývá na Strakonice
nasazováno, že jsou dravě investujícím městem. V uplynulém
programovacím období se pro Českou republiku podařilo vybojovat velký objem
evropských dotací, a Strakonice toho využily. Za posledních deset let jsme
více než zdvojnásobili majetek města, zhodnotili jej o 1,2 miliardy korun.
Nicméně se najdou hlasy, které podotýkají: „Udělali jste čističku
odpadních vod zbytečně velkou; renovovali jste teplárnu, když ta stará
ještě sloužila; zpomalili jste provoz v ulicích, kde se dalo jezdit
rychle…“ Ano, na několika místech jsme zklidnili dopravu a na další
generace zabezpečili rozvoj města. Ostatně kotle městské teplárny byly
projektovány už před druhou světovou válkou a sloužily plných šedesát
let. Její současné mohou v ekologickém režimu sloužit dalších padesát
let. Vedení strakonické radnice si uvědomuje, že je třeba připravovat
věci, které budou za deset dvacet let nezbytností. Stejně tak to činila
osvícená vedení Strakonic už od založení města. Zkrátka, investujeme a
stavíme nejen pro současnost, ale i pro budoucnost.
