S nasazením životů

• řízení silového ministerstva vyžaduje enormní nasazení • děláme málo pro posílení image naší země • základní pokyny pro Českou policii během Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky • Policie ČR sklidila obdiv ministra Grosse, veřejnosti i kolegů profesionálů ze zahraničí •

Čtvrté vydání Všudybylu je věnováno oblasti pojišťovnictví. Princip pojištění tkví ve vzájemné solidaritě, a to, že velké množství jednotlivců hradí malé peníze, jež dohromady tvoří velký pojistný kapitál, z něhož je pak možné hradit postiženým jednotlivcům i velké újmy. Obdobné tvrzení bych si dovolil aplikovat na sféru bezpečnosti státu. V oblasti vnitřní bezpečnosti je pak zhmotněným pojistným kapitálem fungující a respektovaná policie, jejíž hlavní role, ale na rozdíl od role pojišťoven, netkví v hrazení škod, v případě policie ve stíhání škůdců, ale v prevenci, ve snaze, aby škody vůbec nenastaly. Dovolil jsem si proto na téma policie, požádat o interview muže v exekutivě České republiky nejvýše postaveného – ministra vnitra pana Stanislava Grosse.
Pane ministře, svého času jste (dle oficiálních průzkumů veřejného mínění) patřil k nejpopulárnějším českým zákonodárcům. Jaký byl pro Vás přechod z role zákonodárce do exekutivy a ještě k tomu na post ministra výrazně silového resortu, kterým v kterékoliv zemi a sebe zavedenější demokracii ministerstvo vnitra přece jenom je?
Už během svého působení v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky jsem se dlouhodobě věnoval bezpečnostní politice, takže po odborné stránce jsem nevstupoval na neznámou půdu. Řízení jakéhokoliv ministerstva, a tím spíše silového, vyžaduje enormní nasazení, což se pochopitelně odrazilo v tom, že mi ubyla i ta trocha volného času, kterou jsem v poslanecké sněmovně měl.

Pane ministře, ve svém předchozím interview pro Všudybyl (září 1997), jste mi na otázku, jak, coby zákonodárce a předseda tehdy opozičního Poslaneckého klubu ČSSD, chápete průmysl cestovního ruchu, odpověděl: „Jako něco, co je u nás svým způsobem nedoceněno. Na druhou stranu jako oblast, v níž má Česká republika poměrně značné možnosti se dále rozvíjet.“ Dále jste dodal: „Byl bych rád, kdyby se u nás na odvětví cestovního ruchu v budoucnu kladl větší zřetel.“ Pane ministře jsme již (z relativního hlediska Vašeho pohledu z roku 1997) v budoucnu? Klade současná exekutiva větší důraz na toto české hospodářské odvětví?
Česká republika je pro turisty ze zahraničí velmi atraktivní. Myslím si však, že málo děláme pro posílení image naší země, aby byla chápána jako bezpečná, bezproblémová, s fungující strukturou doprovodných služeb, která si váží svých návštěvníků.

Nejsem příznivcem zbytečného násilí a tvrdých postupů. Nicméně, nejlepší obrana je útok, nejefektivnější ochrana prevence a nejúčinnější způsob jak udržet v zemi pořádek a „únosnou“ míru kriminality (lze-li to o tomto fenoménu vůbec prohlásit, že je jakákoliv jeho míra únosná) je strach ze zákonné represe. Bohužel, naše česká společnost je ve vnímání České policie svá, specificky česká. Ne jedné straně volá po pořádku a prevenci kriminality, současně však takřka paušálně odsuzuje jakékoliv projevy robusnějšího postupu mužů zákona. Vám se ale, pane ministře, v této chronicky nelehké konstelaci podařila úžasná věc. Policie České republiky perfektně zvládla bezpečnostní zajištění Výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny Světové banky, a to za situace kdy mezinárodně medializovaný arbitr morálky vyslal světu poselství, jehož slyšeným obsahem bylo: „Gauneři a pomatenci celého světa, jste u nás vítáni. Přijeďte si k nám zademonstrovat a zařádit – ventilovat svoji brutalitu.“ Kdy drtivá převaha sdělovacích prostředků pseudo nestranně poskytovala neúměrně větší prostor tzv. odpůrcům globalizace, jejichž nachystanými argumenty pro dialog byly odpadkové kontejnery plné dlažebních kostek a operační plány útoků na symboly tzv. globalizace. Pane ministře, můžete stručně (jde-li to vůbec) říci, jaké jste tehdy dal České policii základní pokyny?
Základní pokyny pro Českou policii během Výročních zasedání Mezinárodního měnového fondu a Skupiny světové banky byly zcela jednoznačné: maximální tolerance vůči povoleným pokojným demonstracím a protestům. Tzn. včetně tolerance vykřikování hesel a vyvěšování transparentů. Tato míra tolerance pro Policii České republiky končí v okamžiku, kdy dochází k páchání násilí, ohrožování majetku, bezpečnosti a životů občanů. Jak se 26. září 2000 ukázalo, sliby odpůrců globalizace o pouhém pokojném vyjádření názorů byly zcela liché. Policie České republiky dostála svému závazku maximální tolerance a v mezích zákona o Policii České republiky zakročila proti agresorům a vandalům s nasazením životů jednotlivců i celých jednotek. Za to jim patří nejenom dík a obdiv můj, ale, jak se ukázalo, i dík široké veřejnosti a kolegů profesionálů ze zahraničí.

• www.mvcr.cz