Ruku v ruce s letectvím na sobě pracovat
10. 07. 2004
Ředitele Odboru civilního letectví Ministerstva dopravy České
republiky JUDr. Josefa Tureckého jsem oslovil otázkou, jak se vstup Česka do
Evropské unie podepsal na resortu, který řídí.
Téměř každý, když nastupuje do nového zaměstnání, má určité vize.
Tou mojí bylo zvýšit poptávku po létání po České republice nastavením
vhodné dopravní politiky. Tedy pokračováním toho, co bylo započato, jistou
liberalizací trhu, ale tak, aby přitom nebyli poškozováni domácí dopravci
a uživatelům zajištěna jejich práva a slušná úroveň služeb. Trh se
skutečně podařilo otevřít. Praha je dnes obsluhována čtrnácti
nízkonákladovými dopravci. Zvyšuje se poptávka po letecké dopravě směrem
k nám i u nás, protože jak tradiční, tak nízkonákladoví dopravci
oslovují jiný segment trhu, a tím přitahují k letecké dopravě i jiné
zájemce, kteří třeba volí standardní druhy letecké dopravy. Při
nastavení této politiky (což vůbec nebylo snadné) zde bylo mnoho obav, že
to ohrozí uplatnění českých dopravců. Nicméně kapacity českých
dopravců, zejména pak Českých aerolinií, jsou povětšinou umísťovány
v zahraničí a mají své pevné místo na trhu. České dopravní letectví,
co se dynamiky týče, je na světové špičce. Exemplárním příkladem je
Letiště Praha-Ruzyně, podnik Řízení letového provozu a výstavba nového
centra řízení letového provozu v Jenči u Prahy. V současné době je
dokončována první etapa nového terminálu Sever 2 – EUropa, který bude
orientován na cestující zemí Schengenské dohody. Stávajícího terminálu
(bojím se říci starého) bude využívat neschengenská klientela. Další
dominantou letiště jsou dva cargo terminály, Menzies Aviation Group (Czech) a
ČSA, kde je evidentní rozvoj přepravy zboží, přesto, že se vstupem do
Evropské unie jsou naše země především tranzitním územím nákladní
kamionové dopravy.
Evropská unie je o propojování evropských regionů. Z tohoto
důvodu se zvyšuje význam ostatních letišť České republiky, nejenom
oněch druhdy spravovaných Českou správou letišť, ale i Kunovic, Pardubic,
Plzně a dalších. Když jsem se ministra dopravy Ing. Milana Šimonovského
ptal (v pátém vydání letošního Všudybylu, str. 10) v dubnu tohoto roku
na česká regionální letiště, odpověděl: „V současné době
připravujeme speciálním zákonem odsouhlasený převod regionálních
letišť v Ostravě, Brně a Karlových Varech do majetku krajů. Ostatní
letiště ještě připravena nejsou, protože jsou stále vázána zájmem
Armády České republiky. Ona tři letiště v péči krajů budou mít zcela
mimořádné podmínky pro další rozvoj, protože budou sloužit spojení
krajů s různými regiony Evropy. Díky tomu se k nám podaří přilákat
i další letecké dopravce. Věřím, že se tato letiště stanou součástí
základního systému rozvoje a zpřístupnění krajů. Nejhorší věc, kterou
Česká republika zdědila po předchozích režimech, je její špatná
dopravní přístupnost v rámci Evropy, a to se musí v nejbližší době
změnit.“
Dopravní politika Ministerstva dopravy České republiky, ačkoliv letecká
doprava není řazena do základního systému dopravní obslužnosti státu,
s takovýmto vývojem počítá. Proto již před vstupem do Evropské unie
Odbor civilního letectví Ministerstva dopravy ČR v kompetencích daných mu
zákonem uvolnil možnosti přímých spojení regionálních letišť, jež
jsou omezeny pouze kapacitou letadel a jejich maximální vzletovou váhou. Tato
politika je završena převedením letišť v Ostravě-Mošnově, Brně a
Karlových Varech pod krajské samosprávy. Jsme přesvědčeni, že letiště
využijí pro své euroregionální kooperace. Faktem je, že naše země má
velkou řadu letišť s mezinárodním statutem. Na jednu stranu je hezké, že
jich je hodně, na druhou je třeba vidět, že na tato mezinárodní letiště,
jak pro provoz uvnitř schengenské zóny, tak pro případ spojení mimo
schengneskou zónu, budou kladeny určité požadavky na vybavení zejména při
celním a pasovém odbavení cestujících. V evropském kontextu regionální
letecká doprava velmi zdatně funguje v místech, kde se zpravidla může
odvíjet od industrializace příslušných regionů. Mluvím teď o letecké
přepravě osob. Podnikatel či manager při vizi strávení čtyř i více
hodin ve „šňůře“ kamionů na dálnici (a mám na mysli zejména
Německo) raději sáhne po letecké dopravě, a to nejen proto, že čas jsou
peníze, ale že to začíná patřit k dobrému tónu a image. I u nás je
řada podnikatelů, kteří pro své služební cesty používají vlastních
letadel, a bude jich stále víc. Já se domnívám, že spojují účel
s koníčkem, protože létání je krásný sport. Lidé, kteří létání
podlehli, mají významnou motivaci k celoživotnímu vzdělávání se a
růstu, protože jsou ruku v ruce s letectvím nuceni pracovat i sami na
sobě a na svém intelektu. V této souvislosti chci jen pro zajímavost dodat,
že sportovní letectví je naším nejúspěšnějším sportovním odvětvím,
co se týče zisku mezinárodních i zahraničních ocenění, a to i navzdor
tomu, že není zdaleka tak dotováno a sponzorováno jako jiné sporty.