Rozmanitost jedním z největších darů Moravskoslezského kraje
25. 11. 2007
S hejtmanem Moravskoslezského kraje Ing. Evženem Tošenovským se
potkávám 3. prosince 2007 na Krajském úřadě v Ostravě. Pane hejtmane,
před dvěma dny jsem se u vás na D47 potkal s dalším místním patriotem,
ministrem průmyslu a obchodu České republiky Ing. Martinem Římanem, který
se zúčastnil slavnostního otevření její první části a pak na téže
trase i zprovoznění nejnovější 174. čerpací stanice Shell. V krátkém
vyjádření pro Všudybyl pak uvedl, že právě v Moravskoslezském kraji
byla završena magická hranice jednoho tisíce kilometrů dálnic a
rychlostních silnic České republiky.
Náš dálniční úsek se mnoho let připravoval. Dálnice do regionu
přináší hospodářské oživení v širokém spektru a už nyní začala
plnit rozvojovou úlohu. Je zřejmé, že výrazně ovlivňuje zájem
investorů. Usilují o to, aby byli včas v místech, kudy povede. Region,
který byl dlouhou dobu „spící oblastí“, prožívá boom výstavby
ubytovacích kapacit a apartmánových domů, které začínají být velkým
byznysem. Přicházejí investoři, mající zájem o výstavbu hotelů v té
nejvyšší kategorii. Moravskoslezský kraj se tak dočkal ekonomického
rozvoje včetně markantního nárůstu příjezdů obchodní a turistické
klientely, a tedy i podnikatelských aktivit cestovního ruchu. Samotný úsek
D47, zprovozněný v sobotu, se projeví zjednodušením průjezdu Ostravou.
Důležité je, jak rychle se napojí na dálniční síť České republiky.
V roce 2008 bude otevřen další velký kus D47.
Posláním projektu Všudybyl je poukazovat na možnosti cestovního ruchu
a napomáhat (a to za osobního přispění prezentovaných osobností)
otevírat oči a srdce těm, díky nimž s ním není zacházeno jako se
strategickým odvětvím s obrovským a zřejmě nevyčerpatelným
hospodářským potenciálem. To je důvod, pane hejtmane, proč má Všudybyl
v Moravskoslezském kraji spoustu čtenářů a já přátel, a to i mezi
vysoce postavenými lidmi, kteří působí v jiných hospodářských
odvětvích než zrovna v cestovním ruchu. Takže ani já nemohu nevidět, že
Ostrava a Moravskoslezský kraj zažívá výrazný hospodářský
vzestup.
Jsem rád, že se ukazuje to, co jsem říkal na začátku. Že dálnice je
potřeba, protože výrazně zlepší dopravní dostupnost Moravskoslezského
kraje a krajského města Ostravy vzdáleného 400 km od Prahy, což je pro
něj z hlediska cestovního ruchu nepochybně určitou bariérou. Stejně tak
jako jsem v osmém vydání Všudybylu 2007 v souvislosti s Letištěm
Leoše Janáčka Ostrava naznačil, že nás zajímá především to, odkud
k nám budou lidé létat, zůstává hlavní prioritou to, koho a jaké
další rozvojové aktivity k nám dálnice D47 přivede. Už i
„nevěřícím Tomášům“ se potvrzuje, že Moravskoslezský kraj má
ohromný potenciál. A při rozhodování tak velkého investora, jako je
Hyundai, velkou úlohu hrálo např. to, kolik tu máme golfových hřišť, jak
blízko to budou mít do přírody, tedy jak rychle se dostanou do Beskyd či
Jeseníků. Díky takovéto klientele se bude daleko rychleji měnit
i infrastruktura cestovního ruchu. Ta je v obou našich pohořích přece jen
stále ještě hodně postavena na již překonaném konceptu spartánsky
vybavených turistických chat. Dnes už se ale do ní začíná výrazně
investovat. Jsem přesvědčen, že tak jako v ostatních zemích
s vyspělých průmyslem cestovního ruchu budou hlavní klientelou našich hor
a jistotou tamních podnikatelů v cestovním ruchu tuzemští turisté a
doplňkovou zahraniční. Rozvoj Moravskoslezského kraje jde per partes. Není
vytvořen nějakým umělým způsobem, a i díky tomu je velmi reálné, že
bude dlouhodobý.
V pátek večer jsem na Pražském hradě dělal interview
s generálním ředitelem akciové společnosti Veletrhy Brno Ing. Jiřím
Škrlou. Mj. v něm řekl, že si velmi váží spolupráce s Asociací krajů
České republiky, jejímž jste předsedou.
Představitelé Asociace krajů České republiky, to je uskupení
pozoruhodných lidí, a je mi velkou ctí mezi ně patřit. Jako hejtmani si
navzájem nekonkurujeme, protože máme svá teritoriálně vymezená
působiště, na jejichž územích musíme přesvědčovat o svých
kvalitách. Zároveň nás spojuje složitý boj o hledání místa krajů na
slunci. Tvoříme skupinu lidí, kteří umí velmi pružně komunikovat a jsou
významnými partnery i pro vámi zmiňovanou akciovou společnost Veletrhy
Brno. Ukazuje se, že když se my, kraje, na něčem dohodneme, může to mít
velký drive a sílu. Jsem rád, že se nám např. podařilo výrazně
přispět ke změně charakteru Regiontouru. V jeho začátcích jsem byl skoro
jeho velký nepřítel, protože mi připadal samoúčelný. Byl pro mne akcí,
na níž se scházeli starostové a municipální úředníci, jakoby hlavně
proto, aby spolu soutěžili, kdo vyrábí lepší slivovici, kde se rodí
lepší víno apod., avšak nemělo to výstup ven. Prvotní Regiontour
neprezentoval možnosti regionů a pro jeho vystavovatele bylo podružné, zdali
tam vůbec přijdou incomingoví nákupčí. Díky souhře krajů a Veletrhů
Brno se ale Regiontour posunul do profesionální, vysoce reprezentativní
přehlídky pestrosti regionů České republiky, což je velký dar, který je
stále ještě velmi málo hospodářsky využíván ku prospěchu obyvatel
této země.
Je. V úvodníku tohoto vydání medituji o tom, že vnější prostor
je vůči nám všem relativně stejně přátelský/nepřátelský. Že pro
kariéru přemnohých je tak nejobávanějším vnitřní nepřítel. Nicméně
boj, kdo s koho, plá nejen uvnitř politických stran, ale i v rámci řady
podniků a úřadů. A také nebývá až tak o tom, aby uspěly ve vnějším
prostoru, ale jak vyeliminovat ty, kteří vynikají, a jak si vydobýt
existenční jistoty na zaměstnavatelích, popř. daňových poplatnících.
A konkurenceschopnost vlastní politické strany nebo Česka? Ta je (sic
podřezávajíce si pod sebou nejen větev, ale celý strom) pro mnohé
podružná. A tak není divu, že se v regionech realizuje pouze zlomek
užitečných věcí a byznysů. Že je Česko v rámci průmyslu cestovního
ruchu pouze na zhruba čtyřech miliardách eur zahraničního inkasa ročně
místo na čtyřiceti, přičemž důvod, proč u nás turisté pobývají, je
hlavně v rukou státu. Tedy dobrá pověst naší vlasti a konkrétních
regionů, která se v podmínkách nekomunikace a leckdy i naschválů daří
budovat jen těžko.
O to důležitější je, že se v rámci Asociace krajů České republiky
prosazuje vzácná shoda. Pokud potřebuji do hodiny znát názor hejtmanů,
elektronicky jej dostanu skutečně do hodiny. Ať už je to
o připomínkování zákonů, o společném postupu či třeba o zvážení,
zdali přijmout pozvání k návštěvě Číny. Dodržujeme pravidlo, že
pokud některý z hejtmanů řekne: „Takovéto rozhodnutí mi bude
způsobovat problémy, nepřijímejte tento postoj,“ takové rozhodnutí není
přijato. Naše vnitřní loajalita je velmi vysoká. Mám-li tedy potřebu
prosadit určité stanovisko, musím přesvědčit ostatní hejtmany. Ne vždy
vyhrávám. Nezřídka je to o dlouhých debatách. A i když i kvůli nim
jezdíme na jednání Rady Asociace krajů České republiky často až na
druhý konec republiky, jsou hrozně důležitá a inspirativní. Vzájemná
úcta k tomu druhému, který např. „vede válku“ na jiném poli, je
značná. Asi těžko za posledních osm let najdete vyjádření jednoho
hejtmana vůči druhému hejtmanovi ve shazovačném tónu. Řekne buď: „Já
s tím souhlasím,“ nebo: „Já s tím nesouhlasím,“ ale nenajdete mezi
námi dramatickou osobní animozitu, protože se jedná pouze o politický
názor. Tj., mohu nebo nemusím souhlasit. Je to o naší velké pokoře
k funkci hejtmana. Tu bereme tak, že jsme jimi pouze na nějakou dobu a pak
tuto funkci předáme někomu jinému. S hrdostí říkám, že hejtmani, tak
jak jsou novou politickou funkcí, nejsou pouhými figurkami, ale že si velmi
záhy vydobyli uznání společnosti. A to je pro politickou scénu a
politickou kulturu v naší vlasti bezesporu přínosem.
Jedním z míst každoročního potkávání se hejtmanů jsou Karlovy
Vary. I to letošní, karlovarské, se konalo v rámci „Karlovarského
týdne“, na nějž CzechTourism (ale i do dalších míst České republiky)
přivezl desítky nákupčích incomingových služeb. Ostatně i dnes, kdy
spolu, pane hejtmane, hovoříme, je díky CzechTourism na pracovní
návštěvě krajů České republiky stovka zahraničních touroperátorů.
Objem zakázek nasmlouvaných během takovýchto workshopů i mediální
výstupy svědčí i o zdařilé strategii při vyhlašování marketingových
témat. Ta pro rok 2008 jsou: „Česká lázeňská sezona“,
„Industriální a technické památky“, „Velikáni české hudby
v kontextu k českým regionům“ a „Česká kuchyně“.
Rozhodně si nehraji na profesionála cestovního ruchu. Cestovní ruch je
svébytné a složité hospodářské odvětví. Nicméně jsem přesvědčen,
že aktivity vládní agentury pro podporu cestovního ruchu, která do regionů
České republiky přiváží potenciální zahraniční obchodní partnery,
jsou pro nás velmi významné. Bohužel, zploštěné vnímání cestovního
ruchu v Česku je značné, a i proto se většina incomingových aktivit
odehrává hlavně v Praze. Stále se nám nedaří prodávat další regiony,
což je velký úkol. Jsem toho názoru, že prezentujeme hlavně krásy České
republiky a že neumíme namíchat určitou zážitkovou výjimečnost.
A přitom je tím nejúčinnějším způsobem, jak konkurovat Alpám a popř.
přímořským letoviskům. Ale i alpské regiony činí kroky, aby jejich
turistická střediska nežila pouze z podstaty a disponovala atraktivní
zážitkovou infrastrukturou cestovního ruchu a programy. Turisté jezdí za
zážitky, což je důvod pro hluboké profesní zamyšlení, co výjimečného
jim nabídnout v České republice. CzechTourism organizovaný workshop
zahraničních touroperátorů vnímám jako setkání profesionálů, kteří
chtějí prodávat produkt Česká republika a kteří si bytostně nepřejí
stížnosti svých klientů na nekvalitu jimi prodaného produktu.
Jak mají někam dojít lidé, kteří nevědí, odkud vzešli? Kteří
zapomínají, že Česko sestává ze tří svébytných historických útvarů?
Tedy nejen z Moravského markrabství a Českého království, ale i ze
Slezského velkoknížectví. Jak mohou nabízet zážitkovou výjimečnost,
když ignorují výjimečnosti své vlasti?
Málokterý z krajů České republiky má tak obrovský dar pestrosti, tak
složitou, bohatou, ale i svízelnou historii jako Moravskoslezský.
Moravskoslezský kraj mám rád právě pro jeho výjimečnost. Vždy mohu
volit, co chci zažít či vidět. Rád jezdím na běžkách. Pokud vyrazím do
Beskyd či Jeseníků, jsem tam téměř sám. Půl dne tam nikoho nepotkám.
Člověk, když stojí v ztichlém lese a slyší praskání stromů nebo
svištění vzduchu… to je zážitek, který se těžko zažívá jinde. Vím,
že tato nedotčenost je protisměrná rozvoji cestovního ruchu a záplavě
turistů. Na druhou stranu vím, že za půl hodiny jsem z hor ve městě a
ocitnu se v úplně jiném prostředí. Tyto možnosti Ostravanům mohou
závidět v Praze i v Brně. Slezsko a Morava jsou výrazně svébytné
regiony s vlastní historií a zvyklostmi. A právě tato naše rozmanitost je
jedním z největších darů Moravskoslezského kraje.