Nevěřím, že lidé opustí svoji zónu komfortu prostřednictvím
svých slabých stránek. Žádný byznysmen, sportovec nebo umělec se nikdy
neprosadil díky tomu, že uplatňoval své slabé stránky, ale vždycky ty
silné.
Jan Mühlfeit
Role Svazu českých a moravských výrobních družstev je velice důležitá
29. 12. 2009
S předsedou Dřevozpracujícího družstva Lukavec Ing. Jiřím
Majerem se potkáváme 13. listopadu 2009 v TOP HOTELu Praha na Pracovním
setkání Svazu českých a moravských výrobních družstev.
V takto reprezentativní sestavě se scházíme dvakrát do roka. Poprvé
začátkem roku na valné hromadě, kdy řešíme organizační záležitosti, a
podruhé na přelomu listopadu a prosince, kdy je naším cílem získat co
nejlepší přednášející, jež hovoří k aktuálním otázkám. Měli jsme
tady viceprezidenta Microsoftu pro Evropu Jana Mühlfeita, předsedu Rady
expertů Manažerské asociace ČR pana profesora Pitru, výkonného ředitele
Manažerské asociace ČR pana Stýbla a předsedu Úřadu průmyslového
vlastnictví pana Kratochvíla. Plejáda informací, které se nám dostaly,
byla velmi zajímavá.
Zmínil jste Ing. Mühlfeita, s nímž pořádám akce Ligy pro
cestovní ruch. Ten v jednom z našich všudybylích interview řekl:
„Nevěřím, že lidé opustí svoji zónu komfortu prostřednictvím svých
slabých stránek. Žádný byznysmen, sportovec nebo umělec se nikdy
neprosadil díky tomu, že uplatňoval své slabé stránky, ale vždycky ty
silné.“ (viz. www.e-vsudybyl.cz
článek „Nevěřím, že lidé opustí svoji zónu komfortu prostřednictvím
svých slabých stránek“.) I z projevů dalších přednášejících zde
mj. vyznělo, že se v Česku (už zase!) zahnízďuje ideál průměrnosti a
podprůměrnosti. To je dané tím, že si zasloužíme takovou politickou
reprezentaci, jakou máme, a v návaznosti na tyto (naše) zásluhy i tím,
jak rádi se představitelé (tohoto našeho) top managementu spravujícího
Česko obklopují nulami ve snaze být za každou cenu jedničkami. Zkrátka na
rozdíl od světa podnikání se české politické scéně nedostává chytré
dravé konkurence. Nicméně, pane předsedo, vaše společnost,
Dřevozpracující družstvo Lukavec, je jednou z velmi úspěšných
evropských výrobních firem i navzdory tomu, že nás „ti nahoře“ tak
„hezky řídí“ a jejich úředníci „kádrují“ za všechno možné
včetně ekologie.
Zmínil jste ekologii. Já občas žasnu. Všichni chtějí pracovat ekologicky,
ale přitom se brání zpracování dřeva. Co je, proboha, ekologičtější,
než zpracovávat dřevo? Dřevo slouží jako zásobník uhlíku vázaného ve
stromech. Při zpracování dřeva je třeba daleko méně energie než při
zpracování jiných materiálů. Navíc, dřevo jde, po nějaké době
používání výrobku, recyklovat. Pokud bychom chtěli mít pod kontrolou
úplný cyklus koloběhu uhlíku (protože neustále bojujeme s CO2 coby
skleníkovým plynem), dospějeme k tomu, že zpracování dřeva (tj.
uchování dřevní hmoty ve formě výrobků) je naprosto zásadní pro
snižování emisí kysličníku uhličitého. Je škoda, že část
zpracovatelného dřeva se spaluje. Dotování biopaliv žene cenu dřevěných
štěpků nahoru. A tak už průmysl zpracování dřeva, už při nákupu
vstupní suroviny, není schopen cenově konkurovat ekologicky méně výhodným
spalovnám. To je důvod, proč neustále stoupá poměr spalovaného dřeva
vůči zpracovávanému, a je to nesmírná škoda. Ekologicky naprosto
zásadní chyba. Pokud si postavíte domek ze dřeva, na rozdíl od domku
z betonu, cihel apod., je bilance produkce CO2 záporná. Při tvorbě tohoto
produktu, se započtením všech okolních vlivů, vznikne méně CO2, než ho
pro svůj růst spotřebují ty části stromů, z nichž je dům postaven.
Když už jsem použil alegorického příměru o manažerech
obklopujících se nulami, nemohu nevzpomenout slavného gesta v poslanecké
sněmovně Parlamentu ČR, kteréžto bylo jeho autorem přetlumočeno:
„Mirku, jsi jednička.“ Zkrátka, jaký Marcus Aurelius1 a jeho Hovory
k sobě, takový Řím. Řečníci, zde u řečnického pultu, rovněž
(i když trochu jinak) varovně zdvihali prst, že pokud se nestane náprava,
bude tento náš Řím rozchvácen do roku 2012.
Na tom, jak se vyvine hospodářství, jsme všichni závislí. Jenomže my jsme
zodpovědní za své firmy bezprostředně. Jestliže třeba Ministerstvo
životního prostředí ČR v roce 2006 vypracuje a vláda vydá nařízení,
které určuje emisní limity pro rok 2010, a my se na to připravíme, a pak na
konci září 2009 dostaneme zprávu, že v meziresortním připomínkovém
řízení je změna, která tyto limity výrazně snižuje, a že to bude platit
od 1.1.2010? Věřím, že rozumní lidé to pomohou napravit. Nebo, že se
objeví „nadstudenti“, kteří pětiletá vysokoškolská studia zvládnou
přes léto? No to je hrůzné! V roce vstupu Česka do EU Manažerská
asociace ČR pořádala konferenci, na níž konstatovala, že 55 % rozhodnutí
soudů první instance je vráceno soudy druhé instance. Takže pokud půjdu
k soudu, mám 55% jistotu, že budu odsouzený špatně? Když si představím,
že bychom tímhle způsobem měli produkovat nějaké výrobky… Ale ono to
nikoho z těch jedniček asi nezajímá.
Posláním Svazu českých a moravských družstev je mj.
zastupovat, prosazovat a hájit zájmy členských výrobních družstev. Takže
se má co ohánět.
A také tak činí. Na půdě Evropské unie i na domácí půdě, na níž je
to takřka „boj s větrnými mlýny“. Máme-li být rovnoprávnými členy
Evropské unie, musíme si to vybojovat. V Bruselu se totiž nikdo nebaví
s firmou. Vždycky s nějakým sdružením. A proto taková instituce musí
existovat a musí lobovat za obor. Nikoliv za firmu. Pokud by tam lidé ze Svazu
hájící naše zájmy nelobovali, pokud by tam nechodili, tak si to vychodí
jiní, jiné státy a jiné zájmové skupiny. Role Svazu českých a
moravských družstev je i proto, obzvláště za současné situace, velice
důležitá.
1) Římský císař Marcus Aurelius Antoninus Augustus (121–180) bývá nazýván „filozofem na trůně“. Navzdory jeho vysoké mravní integritě a výjimečným schopnostem za jeho vlády započal konec prosperity Římské říše, jejíž stabilita byla stále více nahlodávána vnitřními problémy a vnějšími hrozbami.