Regiony začínají umět fungovat v cestovním ruchu

S guvernérem České národní banky Miroslavem Singerem se potkáváme 29. května 2013 na půdě Československého ústavu zahraničního. Rozhovor jsem zahájil úvahou, že nejsou-li v systému peníze, není-li, kdo by práci a zboží kupoval, nastává v tržní ekonomice kolaps. Proto je v ní role kupní síly tak stěžejní. Je-li trh limitován kupní silou desetimilionové populace, lze tyto hranice překračovat exportem nebo cestovním ruchem. Ten totiž do zemí a na jejich místní trhy přivádí spotřebitele a investory odjinud, z vnějších ekonomických systémů. Umožňuje tak generovat nejen domácí, ale i zahraniční inkaso. Cestovní ruch ale v Česku není vnímán – natož deklarován – jako tržní platforma. Značná část české populace včetně politické reprezentace má cestovní ruch za pouhé cestování, a jeden ze základních předpokladů pro jeho co největší výkonnost, proslulost Česka coby oblíbené země, tedy budování značky Česká republika, za nedůležitou věc.
Pane guvernére, v bankovnictví, na rozdíl od cestovního ruchu, má Česká republika jasno, a je v něm výrazně úspěšnou zemí.
Z hlediska bankovnictví je Česko opravdu výjimečnou zemí. Nebylo zasaženo finančními otřesy. Nejsme jedinou takovou zemí, ale jednou z mála. Ostatně, naši slovenští sousedé jsou na tom podobně.

Pane guvernére, jak jste se dostal ke svému oboru?
K ekonomii? Přes zájem na gymnáziu, byť mi jej komplikoval vcelku oprávněný pocit, že začít studovat Vysokou školu ekonomickou v roce 1986 nemusí vést k tomu, že se toho člověk o ekonomii moc naučí. Naštěstí mi tehdy matikářka doporučila – když už prý nechci splnit její přání studovat souběžně chemii a matematiku, a chci se zahodit na pro ni tak perfidní vzdělávací instituci – že mám alespoň studovat matematické metody v ekonomii. Navíc to prý bude mít tu výhodu, že mne tam i s ne úplně kádrově způsobilými rodiči vezmou, protože mají nedostatek lidí, kteří by rozuměli matematice. Její odhad se ukázal správný, přijali mě. Ten zbytek tak nějak přirozeně plynul řetězcem náhod, který mne po revoluci dostal do Spojených států amerických a potom zpátky.

Osou Všudybylu je poukazovat na to, že cestovní ruch je užitečnou a téměř univerzální tržní platformou, která obrovskému množství podnikatelských subjektů široce rozmanitého spektra zaměření a velikosti i veřejným institucím umožňuje přímo i zprostředkovaně tržit peníze. Tedy že není záležitostí pouze tzv. profesionálů cestovního ruchu (touroperátorů, hoteliérů, průvodců, restauratérů apod.). Je tomu tak mimo jiné proto, že to, zda je země obchodně úspěšná, není jen věcí těch, kdo produkují nebo disponují něčím, za co lze tržit peníze, ale i lidí v předproduktivní a postproduktivní fázi života, jejichž životní úroveň závisí na tom, jak úspěšně obchod pumpuje peníze do národního hospodářství, resp. umožňuje plnit veřejné rozpočty.
Pro naši ekonomiku je cestovní ruch významnou oblastí. Nejenom v Praze. Co se za poslední dekádu změnilo víc než zájem o Prahu, je to, že v cestovním ruchu začínají umět fungovat regiony. Tedy řada z nich, ne všechny. Cestovní ruch je pro ekonomiku výrazným zdrojem. Existují úvahy, podle kterých je až čtvrtina ekonomiky do jisté míry, byť nepřímo svázána s cestovním ruchem. A byť je to možná trochu přehnaný odhad, cestovní ruch je v Česku skutečně znát. V dobrém i ve zlém.

Loni jsme se potkali v areálu Augustiniánského opatství na Starém Brně na Mendlově náměstí v Brně u starobrněnského opata Lukáše Evžena Martince na vyhlašování výsledků vinařské soutěže (viz www.e-vsudybyl.cz, článek: „Sauvignon Forum 2012“). Na mé překvapení, že se tam potkáváme, jste tehdy reagoval údivem, proč se divím…
Po vlastech moravských, českých a slezských jezdím hodně. Koneckonců, po Česku máme sedm poboček, a jen jednu z nich v Praze. A navíc přiznávám, že rád navštěvuji nejen fabriky, ale i různé akce spjaté s cestovním ruchem. Druhá věc je (což je o mně poměrně známo), že mým koníčkem je výroba vína. Občas tedy zavítám i ke kamarádům vinařům nebo na vinné akce, které jsou s cestovním ruchem bezesporu spjaty.

• www.cnb.cz