Prožíváme Brave New World

Cestou na interview s předsedou Úřadu pro ochranu osobních údajů RNDr. Igorem Němcem mi v hlavě zněla slova refrénu písně „Já si to pamatuju“ Jaromíra Nohavici:
„Chtěl jsem být s tebou, jen s tebou nejvíce, nějací přizdisráči se mi tlačí do mé vlastní ložnice a tvrdí, zvědaví prdi, že je to pro mé dobro, že jsou na svou čestnou práci hrdi. Já děkuju, Veliký bratře, sedící na fotelu úplně v tom nejhořejším patře…“, jež o pár slok později pokračuje: „Uděláme z tebe kašpárka na niti, tititi…, uděláme z tebe to, co ze sebe, bebebe…, uděláme z tebe vyvrhele, televizního Jů i Hele, uděláme z tebe tibetského dalajlámu, Václava Havla nebo první jeho dámu, uděláme z tebe hloupého Valacha, čistého anděla i špinavého raracha…“
Pane předsedo, co začít „Velkým bratrem“?
Označení „Velký bratr“ pro současnou situaci podle mého není přesné. „Velkého bratra“, resp. román 1984, dopsal Eric Arthur Blair pod uměleckým pseudonymem George Orwell v roce 1950. Popisuje totalitní systém, kdy jsou lidé kontrolováni státem a svoboda je jim sebrána násilím. Avšak na téma ztráty soukromí existuje i román „Brave New World“, který v roce 1932 napsal Aldous Leonard Huxley a který v češtině vyšel o rok později pod názvem „Konec civilisace“. (Známější je ale jeho nový překlad „Konec civilizace“ z roku 1970.) Jeho děj zachycuje dnešní situaci daleko přiléhavěji. Popisuje obdobný stav jako román 1984, kdy je vše monitorováno a všichni kontrolováni, s tím rozdílem, že lidé se do této mašinérie zapojují dobrovolně a s nadšením. A my prožíváme „Brave New World“ se vším podceňováním ochrany osobních dat, se ztrátou soukromí a identity, s nakupováním přístrojů, které stále víc a více monitorují naše chování. S internetem, kde kdekoho „statečně“ bezbřeze informujeme o svém chování. Za potlesku takto dobrovolně sledovaných je tak jistá skupina lidí s to monitorovat celou společnost. Co bych ještě k „Velkému bratru“ řekl? V jádru je podceňování tohoto systému. Ve světě se už používá příměr, že osobní data a metadata, která se dají získat například na internetu, jsou ropou, zlatem budoucnosti. Jinými slovy, někdo z nás těží, a my děláme, jako by se nic nedělo. Typickými společnostmi, které už „ropu budoucnosti“ těží, jsou provozovatelé globálních internetových vyhledávačů a sociálních sítí.

Pokud nabízející ve svobodné společnosti s někým udělá obchod, tak proto, že kupujícímu vytvoří prostor, aby ho chtěl udělat zrovna s ním, a ne s konkurencí. A aby to, co je nabízeno, vůbec chtěl. V tomto byla, je a bude znalost nálad a chování spotřebitelů základním předpokladem úspěchu.
My dobrovolně a hodně často předáváme spoustu osobních údajů obchodním společnostem, které je využívají v rámci marketingu a profilování našeho chování. Jiná věc je, že státy a státní instituce shromažďují osobní údaje pod praporem boje proti terorismu. Avšak i tato data se dají využít jiným způsobem. Jedním z pravidel, jak se tomu bránit, je dodržovat směrnici přijatou státy Evropské unie o ochraně osobních údajů. Ta v souladu s právem evropských společenství, podle mezinárodních smluv, kterými je vázáno i Česko, a s cílem naplnit právo každého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromí upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a stanovuje i podmínky, za nichž se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států. Zahrnuje několik stěžejních principů. Ten nejzákladnější je, že když někdo k nějakému účelu shromažďuje osobní data (např. klientů), může je shromažďovat výhradně v nezbytné míře a k tomu danému účelu. Jinými slovy, pokud sběr dat deklaruji k nějakému účelu, nemohu je použít k jinému.

Pane předsedo, velkým tématem ochrany osobních údajů je letecká doprava. Už kvůli jmenné evidenci cestujících (Passenger Name Record) – smlouvě mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými o předávání podrobných údajů o pasažérech v tzv. záznamech. Když jsme spolu hovořili před rokem, řekl jste, že se podobný systém sdílení osobních údajů bude zavádět i mezi státy Evropské unie.
Letecká doprava, to je bitva, která už je z hlediska ochrany osobních údajů prohraná. Každý člověk, který nastoupí do letadla do třetích zemí, jako jsou USA, Kanada, Jižní Korea, předává své osobní údaje, které jsou těmito státy dlouhodobě uchovávány a zpracovávány. V Evropě od našeho loňského rozhovoru naštěstí nenastal žádný posun. Mezi evropskými státy se nic takového nepředává a neshromažďuje.

• www.uoou.cz