Problém v image levné destinace

Rozhovor s prezidentem Národní federace hotelů a restaurací České republiky Ing. Pavlem Hlinkou jsem začal dotazem na posun v hotelnictví v České republice za uplynulý rok.
Branže se opět rozrostla. Zejména v Praze. Přibylo tolik kapacit, že již na trhu ubytovacími službami začíná být těsno. Je to signalizováno i tím, co se děje s cenami. Praha se, podle mého názoru, cenově podbízí. Ceny, za něž (a to i dobré) pražské hotely prodávají, nekorespondují s evropskou realitou. Často se stává, že host dostane v Praze pokoj levněji než v dědině v Bavorsku. Budeme-li chtít docílit toho, aby Praha nezískala punc destinace jenom pro opilé Angličany, není možné prodávat za ty ceny, za něž momentálně prodává.

Image drahé destinace může rovněž odrazovat…
To není otázka drahoty, ale úrovně. Problém je v pejorativně vnímaném image levné destinace – image levných, ne až tak kvalitních služeb, jež na sebe váže levnou, v mnoha případech nevychovanou klientelu. Tato image snižuje bonitu turistické destinace, a to by nemělo být cílem českého hotelového průmyslu ani českého zahraničního obchodu, jehož významnou součástí incoming do České republiky je.

Česko není jenom Praha.
Pochopitelně, český hotelový průmysl se úspěšně rozvíjí, a to i výrazným oživením v investiční výstavbě, po celém jeho území. I příhraničních oblastech, v místech někdejší „železné opony“, v nichž donedávna byly pouze ruiny po obcích srovnaných se zemí. Dochází k poměrně význačnému progresu, a to i co se týče lidských zdrojů. Zastávám stanovisko, že obsluha je nejlépe trénována hostem. Pokud je dostatek hostů, je i dostatek praxe a úroveň služeb jde nahoru. Slušných hotelových zařízení v rámci republiky stále přibývá. Jen bych se přimluvil za to, pokud někdo staví hotel a není z branže, aby se poradil. Aby nespoléhal jenom na architekta, protože v mnoha případech mi připadá, že pro něj koncipovat hotelový pokoj je to samé, co obývací pokoj s koupelnou a ložnicí, a to určitě není pravda. Zúčastnil jsem se mnoha otvírání nových hotelů. Velmi často i mimo Prahu. Musím konstatovat, že řada investorů by ušetřila velké peníze, kdyby se poradila s někým, kdo hotelnictví rozumí.

Národní federace hotelů a restaurací České republiky pravděpodobně brzy skončí. Zřejmě se spojíte s HO.RE.KA ČR – Sdružením podnikatelů v cestovním ruchu a pohostinství v jednu organizaci.
Neříkal bych hop, dokud jsme nepřeskočili. Pokud se to povede a členové obou organizací si to budou schopni odsouhlasit, tak 24. října vznikne jedna velká silná Asociace hotelů a restaurací České republiky. Jsme přesvědčeni, že silná oborová asociace bude při prosazování zájmů oboru a členské základny v daleko lepší pozici.

Každý osvícený praktik se řídí heslem: „Mládí vpřed, staří na svých místech.“ Obě strany jsou spokojeny a neztrácí se kontinuita.
Národní federace hotelů a restaurací České republiky se nikdy nesnažila být destruktivní. Nikdy nám nešlo o to někoho jen kritizovat. Hrát si na to, že je všechno špatné a že by se to mělo dělat jinak. Vždy jsme se snažili dělat vše pro to, aby naše obory a jejich profese prosperovaly. Pokud mají fungovat, musí je praktikovat kvalitní lidé. A takové zaměstnance je třeba vychovávat. To byl jeden z důvodů, proč Národní federace hotelů a restaurací České republiky nejenže zřídila dvouletý kurz ITM, ale založila i Vysokou školu cestovního ruchu, hotelnictví a lázeňství. Má tak vybudován systém celoživotního vzdělávání. Každým rokem se nám daří vyprodukovat tři výukové programy jednotlivých profesí. Už proto, že v minulosti byly podceňovány a nikdo je neučil. Dříve se neprodávalo, protože se distribuovalo. Reklama a marketing jako obory neexistovaly, protože nikdo nevěděl, proč by u nás něco takového mělo být, a to jsou oblasti, které děláme. I stravování je o tom nejen vyučit kuchaře nebo číšníka. Je za tím mnoho jiné práce. Kompletní ekonomika restauračního provozu. Tím se donedávna nikdo nezabýval. Sestavit jídelníček? Kuchař to udělal tak, jak si myslel. Nebo podle toho, co uměl uvařit. Nikdo se ho ale neptal, jestli provozovatel na tom neprodělá. To jsou všechno věci, které teď dáváme dohromady. Školicí programy realizujeme v místech zájmu – tzn. že lidé za námi nemusí jezdit do Prahy, ale my jezdíme za nimi do regionů, kde dané problematiky za režijní náklady přednášíme.

Národní federace hotelů a restaurací České republiky je členem mezinárodní organizace HOTREC.
Z toho titulu stojí zmínit alespoň dvě intenzivně projednávané problematiky. Jednak daň z přidané hodnoty, kde se v rámci „Bruselu“ opět začínají „dělat vlny“ na téma zrušení snížené daně. To je i pro české hoteliéry velkým nebezpečím. Kdyby Evropská unie přišla s novým rozhodnutím zrušit sníženou daň z přidané hodnoty, pak celý český hotelový průmysl podraží o čtrnáct procent a hoteliéři nebudou moci investovat do rozvoje a obnovy a český trh nebude konkurenceschopný. Nutno podotknout, že to zdaleka není věcí pouze hoteliérů, ale celého rozsáhlého segmentu zahraničního obchodu vázaného na incoming. Na světě je opravdu jen poskrovnu hotelů, které jsou hlavním důvodem návštěv turistů, tedy k tomu, do dané země cestovat. Hotelový průmysl sice je páteří cestovního ruchu, protože do zemí, kde se není možno bezpečně ubytovat a najíst cestují pouze dobrodruzi anebo vojsko, pro ekonomiku daných zemí tedy spíše destruktivní činitelé, avšak lidé cestují zpravidla z jiných důvodů, než aby mohli bydlet v nějakém z hotelů. A také z jiných důvodů vydávají peníze, čímž zpravidla výrazně podporují ekonomiky zemí, do kterých jezdí. Jsem proto přesvědčen, že ekonomické ztráty v rámci zahraničního inkasa v oblasti incomingu případné zvýšení daně z přidané hodnoty u ubytovacích služeb rozhodně kompenzovat nedokáže. A ještě jeden průvodní aspekt bych měl v případě zdražení ubytovacích služeb zmínit, a to, že dojde k výraznému úbytku pracovních míst.
Druhá problematika spadá do oblasti jednotné klasifikace hotelů, restaurací a lázeňství. Lidé, kteří v Evropské unii dělali ISO už snad na kdeco, zřejmě nemají nic jiného na práci, než nivelizovat hotelové, restaurační a lázeňské provozy. Psát direktivy jak přesně má co v infrastruktuře a provozu a vypadat či nevypadat. Musíme proto hledat všechny možné cestičky jak přesvědčit představitele Evropské unie o tom, aby jejich úředníci napřeli své síly užitečnějším směrem.

www.nfhr.cz