Problém v image levné destinace
30. 10. 2006
Rozhovor s prezidentem Národní federace hotelů a restaurací
České republiky Ing. Pavlem Hlinkou jsem začal dotazem na posun
v hotelnictví v České republice za uplynulý rok.
Branže se opět rozrostla. Zejména v Praze. Přibylo tolik kapacit, že již
na trhu ubytovacími službami začíná být těsno. Je to signalizováno
i tím, co se děje s cenami. Praha se, podle mého názoru, cenově
podbízí. Ceny, za něž (a to i dobré) pražské hotely prodávají,
nekorespondují s evropskou realitou. Často se stává, že host dostane
v Praze pokoj levněji než v dědině v Bavorsku. Budeme-li chtít docílit
toho, aby Praha nezískala punc destinace jenom pro opilé Angličany, není
možné prodávat za ty ceny, za něž momentálně prodává.
Image drahé destinace může rovněž odrazovat…
To není otázka drahoty, ale úrovně. Problém je v pejorativně vnímaném
image levné destinace – image levných, ne až tak kvalitních služeb, jež
na sebe váže levnou, v mnoha případech nevychovanou klientelu. Tato image
snižuje bonitu turistické destinace, a to by nemělo být cílem českého
hotelového průmyslu ani českého zahraničního obchodu, jehož významnou
součástí incoming do České republiky je.
Česko není jenom Praha.
Pochopitelně, český hotelový průmysl se úspěšně rozvíjí, a to
i výrazným oživením v investiční výstavbě, po celém jeho území.
I příhraničních oblastech, v místech někdejší „železné opony“,
v nichž donedávna byly pouze ruiny po obcích srovnaných se zemí. Dochází
k poměrně význačnému progresu, a to i co se týče lidských zdrojů.
Zastávám stanovisko, že obsluha je nejlépe trénována hostem. Pokud je
dostatek hostů, je i dostatek praxe a úroveň služeb jde nahoru. Slušných
hotelových zařízení v rámci republiky stále přibývá. Jen bych se
přimluvil za to, pokud někdo staví hotel a není z branže, aby se poradil.
Aby nespoléhal jenom na architekta, protože v mnoha případech mi připadá,
že pro něj koncipovat hotelový pokoj je to samé, co obývací pokoj
s koupelnou a ložnicí, a to určitě není pravda. Zúčastnil jsem se mnoha
otvírání nových hotelů. Velmi často i mimo Prahu. Musím konstatovat, že
řada investorů by ušetřila velké peníze, kdyby se poradila s někým, kdo
hotelnictví rozumí.
Národní federace hotelů a restaurací České republiky pravděpodobně
brzy skončí. Zřejmě se spojíte s HO.RE.KA ČR – Sdružením
podnikatelů v cestovním ruchu a pohostinství v jednu organizaci.
Neříkal bych hop, dokud jsme nepřeskočili. Pokud se to povede a členové
obou organizací si to budou schopni odsouhlasit, tak 24. října vznikne jedna
velká silná Asociace hotelů a restaurací České republiky. Jsme
přesvědčeni, že silná oborová asociace bude při prosazování zájmů
oboru a členské základny v daleko lepší pozici.
Každý osvícený praktik se řídí heslem: „Mládí vpřed, staří
na svých místech.“ Obě strany jsou spokojeny a neztrácí se
kontinuita.
Národní federace hotelů a restaurací České republiky se nikdy nesnažila
být destruktivní. Nikdy nám nešlo o to někoho jen kritizovat. Hrát si na
to, že je všechno špatné a že by se to mělo dělat jinak. Vždy jsme se
snažili dělat vše pro to, aby naše obory a jejich profese prosperovaly.
Pokud mají fungovat, musí je praktikovat kvalitní lidé. A takové
zaměstnance je třeba vychovávat. To byl jeden z důvodů, proč Národní
federace hotelů a restaurací České republiky nejenže zřídila dvouletý
kurz ITM, ale založila i Vysokou školu cestovního ruchu, hotelnictví a
lázeňství. Má tak vybudován systém celoživotního vzdělávání.
Každým rokem se nám daří vyprodukovat tři výukové programy jednotlivých
profesí. Už proto, že v minulosti byly podceňovány a nikdo je neučil.
Dříve se neprodávalo, protože se distribuovalo. Reklama a marketing jako
obory neexistovaly, protože nikdo nevěděl, proč by u nás něco takového
mělo být, a to jsou oblasti, které děláme. I stravování je o tom nejen
vyučit kuchaře nebo číšníka. Je za tím mnoho jiné práce. Kompletní
ekonomika restauračního provozu. Tím se donedávna nikdo nezabýval. Sestavit
jídelníček? Kuchař to udělal tak, jak si myslel. Nebo podle toho, co uměl
uvařit. Nikdo se ho ale neptal, jestli provozovatel na tom neprodělá. To jsou
všechno věci, které teď dáváme dohromady. Školicí programy realizujeme
v místech zájmu – tzn. že lidé za námi nemusí jezdit do Prahy, ale my
jezdíme za nimi do regionů, kde dané problematiky za režijní náklady
přednášíme.
Národní federace hotelů a restaurací České republiky je členem
mezinárodní organizace HOTREC.
Z toho titulu stojí zmínit alespoň dvě intenzivně projednávané
problematiky. Jednak daň z přidané hodnoty, kde se v rámci „Bruselu“
opět začínají „dělat vlny“ na téma zrušení snížené daně. To je
i pro české hoteliéry velkým nebezpečím. Kdyby Evropská unie přišla
s novým rozhodnutím zrušit sníženou daň z přidané hodnoty, pak celý
český hotelový průmysl podraží o čtrnáct procent a hoteliéři nebudou
moci investovat do rozvoje a obnovy a český trh nebude konkurenceschopný.
Nutno podotknout, že to zdaleka není věcí pouze hoteliérů, ale celého
rozsáhlého segmentu zahraničního obchodu vázaného na incoming. Na světě
je opravdu jen poskrovnu hotelů, které jsou hlavním důvodem návštěv
turistů, tedy k tomu, do dané země cestovat. Hotelový průmysl sice je
páteří cestovního ruchu, protože do zemí, kde se není možno bezpečně
ubytovat a najíst cestují pouze dobrodruzi anebo vojsko, pro ekonomiku daných
zemí tedy spíše destruktivní činitelé, avšak lidé cestují zpravidla
z jiných důvodů, než aby mohli bydlet v nějakém z hotelů. A také
z jiných důvodů vydávají peníze, čímž zpravidla výrazně podporují
ekonomiky zemí, do kterých jezdí. Jsem proto přesvědčen, že ekonomické
ztráty v rámci zahraničního inkasa v oblasti incomingu případné
zvýšení daně z přidané hodnoty u ubytovacích služeb rozhodně
kompenzovat nedokáže. A ještě jeden průvodní aspekt bych měl
v případě zdražení ubytovacích služeb zmínit, a to, že dojde
k výraznému úbytku pracovních míst.
Druhá problematika spadá do oblasti jednotné klasifikace hotelů, restaurací
a lázeňství. Lidé, kteří v Evropské unii dělali ISO už snad na kdeco,
zřejmě nemají nic jiného na práci, než nivelizovat hotelové,
restaurační a lázeňské provozy. Psát direktivy jak přesně má co
v infrastruktuře a provozu a vypadat či nevypadat. Musíme proto hledat
všechny možné cestičky jak přesvědčit představitele Evropské unie
o tom, aby jejich úředníci napřeli své síly užitečnějším
směrem.