Původní budova Kongresového centra Praha, a.s. (KCP) byla otevřena v roce 1981 jako Palác kultury a ve své době byla považována za jedno z největších a nejmodernějších společenských a kulturních center tehdejší Evropy. V letech 1998 – 2000 prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Zároveň k ní byl přistavěn víceúčelový objekt s rozsáhlými hotelovými a kancelářskými kapacitami. V současnosti KCP disponuje 20 sály s celkovou kapacitou 8200 míst, 40 salonky s další kapacitou 1000 míst a je schopno zajistit cateringové služby pro 7000 osob.

Přesto, že všechny cesty vedou do Říma

Rozhovor s generálním ředitelem Kongresového centra Praha, a.s. Ing. Františkem Duškem jsem zahájil připomenutím slov pana Greena z Walesu, který v předchozím vydání Všudybylu (str. 10–11) zmínil dva celosvětově významné kongresy – výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky 2000 a pražský summit NATO 2002: „U těchto akcí se nachází přímé srovnání se zabezpečením průběhu obdobných kongresů v tzv. vyspělejších zemích. A mají se od vás i co učit.“
Jednání na nejvyšší úrovni, která proběhla v Kongresovém centru v rámci summitu NATO za účasti 23 prezidentů (včetně prezidenta USA George Bushe), 20 premiérů, 45 ministrů zahraničí a řady dalších významných politiků ze 46 zemí světa, se ještě nikdy na území Česka a Slovenska neuskutečnila a zřejmě v dohledné době neuskuteční. Je přinejmenším škoda, že český národ nedocenil význam této události pro Prahu a Českou republiku nejen z hlediska politického, ale i kongresové turistiky. Summit NATO se konal v Česku mimo jiné i proto, že o dva roky dříve jsme úspěšně zvládli výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

Česko, vzdor svým dispozicím, má do světové kongresové destinace daleko. Proč? Protože jsme se mnoha kroky vydali opačným směrem, a to i v klíčových momentech, v nichž by stačil jeden krok směrem správným. Kongresová destinace, to není věc pouze podnikatelských subjektů nebo kongresových objektů, to je věc image státu. Kongresová turistika je byznys, a to strategický. Nejen pro svůj druhotný dopad, že se do země, v níž je kongres pořádán, sjíždějí směrodatní lidé z mnoha jiných zemí, což může být velmi významným krokem k tomu, aby si ji dlouhodobě oblíbili oni i tisíce těch, kteří je napodobují, ale i proto, že kongresový turista v dané zemi v době konání kongresu utrácí kolem 12 000 Kč denně. No, není v zájmu ekonomiky jiných států, a o to více kongresových destinací, aby se do Česka až tak moc nejezdilo? Je! A myslíte, že kvůli tomu v Česku potřebují najímat sabotéry? Nepotřebují!
O tomto tématu se mi těžko hovoří. Pamatuji jednoho náměstka primátora, který prohlásil, že Praha je sama o sobě tak krásná, že ji není třeba propagovat, aby k nám turisté jezdili. S tím samozřejmě nemohu souhlasit. Jsou podobně nádherná města, jako např. Paříž nebo Řím, a přesto, že prý všechny cesty vedou do Říma, i zde se představitelé města snaží incomingovou turistiku podporovat, a zejména pak kongresovou turistiku, protože je zdrojem významných příjmů. Bylo by dobré se podívat, jakým způsobem tyto metropole fungují. Že disponují speciálními agenturami, které jsou ve vlastnictví města nebo v jejich majetkové spoluúčasti. A prostřednictvím těchto agentur se odvíjejí klíčové procesy propagace daných kongresových destinací, marketingu a obchodního lobbingu za účelem uspět v mezinárodních tendrech.

Parametry Kongresového centra jsou v zahraničí oceňovány významnými lidmi daleko více a veskrze pozitivněji než obdobně postavenými lidmi či řadovými občany u nás v Česku.
Bylo by bezesporu prospěšné, kdyby představitelé státu a naše politické špičky vyslechli názory účastníků summitu NATO a zasedání Mezinárodního měnového fondu či účastníků dalších významných kongresů. Kongresové centrum se jim líbí nejen z hlediska praktických užitných vlastností, ale i po stránce architektonické, a to také proto, že stojí na ideálním a – z hlediska dopravní obslužnosti a bezpečnosti – strategickém místě. Podařilo se tu vybudovat zařízení, které momentálně generuje více než dvě stě milionů korun za rok.

Smůla je ale v tom, že z hlediska splácení třímiliardového úvěru do roku 2007 a téměř tak velké částky na úrocích je to málo.
Kongresové centrum v Praze bylo prvním kongresovým objektem takovýchto dimenzí na světě, které bylo dostavěno a rekonstruováno výhradně za vypůjčené peníze. Stát a město na rekonstrukci nepřispěly žádnými finančními prostředky v domnění, že úvěr bude splacen v této historicky krátké době. Nové představenstvo a orgány, které byly zvoleny do čela akciové společnosti, si daly za cíl udělat vše pro to, abychom nebyli závislí na pomoci zvenku. Tento objekt, což u obdobných zařízení ve světě vůbec není běžné, získává významné finanční prostředky z vlastní činnosti. Ovšem místo toho, aby se část těchto peněz investovala do dalšího rozvoje centra a vyplácení dividend, všechny prostředky jdou, vzhledem k tvrdým podmínkám splácení, bankám v rámci dluhové služby. V současné době proto projednáváme restrukturalizaci úvěru tak, abychom rozložením do delšího časového úseku byli schopni splatné částky každoročně pokrýt z vlastních zdrojů.

Získat právo pořádat kongres pro několik tisíc účastníků, tedy uspět v mezinárodním výběrovém řízení, vyžaduje (kromě perfektně zpracované nabídky, obchodně diplomatických schopností, součinnosti města či státu se subjektem, který pro danou destinaci o pořadatelství usiluje, a velké dávky štěstí) zejména čas.
Ano, lidé, kteří se v oboru pohybují, vědí, že kongresový byznys obvykle dozrává v jakémsi čtyřletém cyklu. Po svých předchůdcích jsem jako generální ředitel nepřevzal jedinou smlouvu na zajištění nějakého kongresu. V roce 2000 jsme akce začali získávat sami. Zatím vše nasvědčuje tomu, že rok 2004 by mohl být prvním rokem standardní čtyřleté etapy, kdy se bude zúročovat to, že Kongresové centrum pracuje ve standardním režimu. Dnes (začátkem září) máme potvrzené akce na příští rok téměř za 140 milionů korun, což je takřka jednou tolik, než jsme měli k témuž datu v roce 2002. Domnívám se, že tato čísla dokazují skutečnost, že pražské Kongresové centrum dokáže obstát v tvrdé konkurenci zahraničních dotovaných kongresových center a prokazuje, že jeho zaměstnanci od výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky udělali obrovský kus práce.
Pochopitelně jsou zde stále rezervy, a proto další cíl, který jsme si vytyčili, je racionálně snižovat náklady a reinvestovat uspořené peníze do technologií a vybavení, abychom udrželi krok s ostatními světově renomovanými kongresovými centry. Pokud bychom neinvestovali, můžeme opět (jako v roce 1998) za dva tři roky stát před skutečností, že nejsme konkurenceschopní, a to by byla cesta do pekel.
Není tajemstvím, že podle územního plánu jsou v sousedství Kongresového centra volné stavební pozemky. Rádi bychom, aby na nich vyrostly další objekty, které svou funkcí umožní vytvořit ucelenější komplex a rozšířit činnost Kongresového centra Praha. Zahájení investice v režii privátního investora za jeden a půl až dvě miliardy korun očekáváme v roce 2006.

Kongresové centrum je centrem nejen kongresovým, ale i společenským.
Kongresové centrum je dnes koncipováno tak, aby sloužilo jako špičkové víceúčelové zařízení. Jsme velmi rádi, že se nám zde daří navyšovat objem kongresů. Zároveň však chceme sloužit i široké veřejnosti. Přestože z kultury, vzdělávací činnosti a sportovních akcí neplynou velké příjmy, snažíme se vyvíjet aktivity i v těchto oblastech. V letošním roce se organizačně podílíme na několika koncertních vystoupeních. V květnu zde před vyprodaným Kongresovým sálem vystoupil ruský armádní soubor písní a tanců Alexandrovci, koncem září přivítáme Petera Dvorského a v prosinci Evu Urbanovou. Před Vánocemi na naší scéně vystoupí i světoznámý francouzský mim Marcel Marceau. Pokud se nám tyto akce podaří realizovat aspoň za náklady, budeme velmi spokojeni. Přáli bychom si, aby Pražané a návštěvníci hlavního město vnímali Kongresové centrum jako místo kulturního a společenského dění, a proto i na příští rok připravujeme několik zajímavých projektů, mj. týdenní hostování baletu Velkého divadla z Moskvy, který za svou existenci dosud v Česku ani v bývalém Československu nevystupoval.

www.kcp.cz