Prameny mariánskolázeňskéMariin pramen
12. 01. 2018
Legenda
vypráví příběh o vojákovi, válečném vysloužilci, který se vydal ke
zdejším pramenům hledat ztracené zdraví. Doslechl se o blahodárných
účincích vod, jež zdejší lidé popíjeli a užívali ke koupelím. Do
lesního údolí, které tehdy ještě bývalo pralesem plným vývratů,
skalisek a močálů, vedla jen úzká pěšinka ze vsi Úšovice či
z Hamrnické usedlosti, která bývala mlýnem. Dávno již zdejší kraj
přijal křesťanství, tepelský klášter tu po staletí hospodařil na
lukách, polích i v lesích. V údolí pramenů však stále vládl duch
přírodních zákonů. Lidé se do těchto míst odvažovali jen s velkou
kuráží, stále ještě v obavách, aby si nepohněvali zdejší odvěké
vládce, přírodní božstva a démony lesa.
Vojákovi,
jenž prošel vřavami mnoha bojišť, odvaha nescházela. Jeden z místních
hospodářů jej doprovodil podél potoka k nehostinnému bahnisku s močály,
ve kterých již jeho předkové objevili léčivou moc. Vojáka poučil, aby se
při koupeli nenadýchal jedovatých plynů, které z močálu vystupovaly, a
pokud první den přestojí živ a zdráv, může u něho nocovat. Tak se
voják do údolí vracel každého rána, neboť sám brzo pocítil zázračnou
moc koupelí i svěžích pramenů, které si cestou nabíral. Nikdo neví, jak
dlouho tu pobýval a kam poté odešel, nabyv však zdraví, zanechal zde
veliký dar. Na válečných taženích ho vždy chránila Panenka Maria –
její obrázek nosil s sebou, každý den se přimlouval o její pomoc. Na
místě, které mu navrátilo sílu mládí, se proto rozhodl svatý obrázek
ponechat pro příští příchozí, aby i jim Panna Maria byla přímluvkyní
za ochranu, zdraví i duševní svěžest.
Zpráva o zázračných vodách
u mariánského obrázku se šířila daleko. Lidé už se neobávali vstoupit
do míst, která se nacházela pod ochranou Svaté Bohorodičky. K Panně Marii
se modlili a hojně užívali blahodárnou koupel u pramene, kterému se díky
vojákovu daru začalo říkat Marienbad, Mariánská lázeň.
Mariin pramen
je vlastně mocný vývěr kysličníku uhličitého. Plyn prostupuje na povrch
a druhotně se rozpouští v mělké hladině podzemní vody. Mariin pramen
měl proto charakter rašelinného močálu, který sloužil jen ke koupání.
Své dojmy popisuje kronikář Felbinger, který do těchto míst zavítal a
koupel vyzkoušel v roce 1788. Plyny prosycená tůň byla obložena prkny a
obestavěna dřevěnými trámy. Když se však jednomu měšťanu z Teplé
přihodilo, že se během koupání v dřevěných lázních nadýchal
smrdutých plynů (jedovatého CO2) a udusil se, bylo poblíž zbudováno
dřevěné stavení se čtyřmi koupelnami. Voda z tůňky se ohřívala ve
velkém železném kotli a byla přinášena koupajícím se do dřevěných
kádí. V sousedství koupelí u Mariina pramene byl roku 1807 vystavěn
lázeňský dům s pokoji pro hosty, který se za opata Reitenbergera změnil
na hostinec s větším počtem jizeb a velkou jídelnou. Nájemcem prvního
lázeňského domu se tehdy stal Albert Klinger, později slovutný
mariánskolázeňský hoteliér.
Okolí Mariina pramene
po dlouhou dobu sloužilo jako zdroj rašeliny, která odsud putovala koňskými
povozy do přibývajících lázeňských domů na rašelinné koupele a
bahenní zábaly. Zmizely starý močál i tůňka obložená dřevem. Nad
vývěrem plynů byl vystavěn pavilon s terasovými stupni pro tzv. plynovou
koupel. Aby se člověk nenadýchal kysličníku uhličitého, který je
těžší než okolní vzduch, k určení hladiny plynu sloužily svíčky.
Pokud hořící svíčka zhasla, koupající se postoupili o terasu výše.
Dnes můžeme léčivou koupel vyzkoušet v přilehlém lázeňském domě
Maria Spa, hladina léčivého plynu je tu nasvětlena ultrafialovou září a
„mysteriózně“ světélkuje.
