Praha negativně ovlivňuje celou republiku

S prezidentem Asociace hotelů a restaurací České republiky Ing. Pavlem Hlinkou se potkáváme 8. září 2010, už proto, že hlavním tématem devátých vydání Všudybylu je hotelnictví.
Pane prezidente, kam české hotelnictví směřuje?
Bohužel, stejným směrem. Domnívat se, že se něco změnilo? Sice přijelo o trochu víc hostů než před rokem, ale za poloviční ceny. Do toho, především v Praze, došlo k dalšímu nárůstu počtu hotelových pokojů, takže situace je ještě svízelnější. To, že úředníci dovolují, aby hotely vznikaly i v objektech a na místech, která nesplňují ani základní kritéria pro jejich existenci, vidím jako velký úlet.

Česko není jen Praha…
Je mi líto, ale Praha negativně ovlivňuje celou republiku. Jestliže je host schopen koupit v Praze pokoj za 20 až 25 euro, pak celá řada turistů, rozhoduje-li se, co z Česka navštíví, volí i z finančních důvodů Prahu. Proč by jeli na Šumavu, když za ty samé peníze, a v mnoha případech za menší, mohou bydlet v Praze? Podíváte-li se na statistiky, penziony na venkově dosahují vyšší průměrné prodejní ceny než čtyřhvězdičkové hotely v Praze.

Jak to vypadá s kategorizací hotelů?
O kategorizaci ubytovacích zařízení jsme začali hovořit s novým ministrem pro místní rozvoj panem Kamilem Janovským s tím, že se k ní v brzké době on, Asociace hotelů a restaurací ČR a obě asociace cestovních kanceláří sejdeme. Věřím, že se nám podaří pana ministra přesvědčit, že klasifikace Asociace hotelů a restaurací ČR (stejná kriteria platí nyní již v sedmi zemích Evropy a další země se přidají tento rok) je dostatečně kvalitní, aby mohla být aplikována celorepublikově a profitoval z ní celý český trh. Pokud však bude jediným kritériem pro udělování hvězdiček stavební vyhláška, těžko přesvědčíme ty, kdo klamavou reklamou (nadsazováním si hvězdiček při neodpovídající úrovni servisu) poškozují pověst českého trhu, aby investovali do zlepšení svých služeb, chtějí-li je mít.

Zmínil jste pověst českého trhu. V Česku je ale zakořeněn mýtus, že cestovní ruch je věcí těch, kteří v něm podnikají. Ostatně nulová očekávání obyvatel Česka, aby daleko víc přispíval k zachování či vytváření jejich pracovních míst, ke zvyšování životní úrovně a sociálních jistot, když v něm nepracují, ilustruje skutečnost, že hotely, na rozdíl od dalších subjektů podnikajících v oblasti zahraničního obchodu, jsou nuceny dělat propagaci státu Česká republika na své náklady. Kvůli hotelům totiž turisté cizí země, tedy ani Česko, nenavštěvují.
Je mi to líto, ale stát jako celek dosud realizuje doktrínu, že cestovní ruch si musí pomoci sám, díky čemuž Česko samo sebe zadlužuje, místo toho, aby si vytvářelo podmínky na sebe vydělávat. Ignoruje fakt, že jeho státní pokladna přichází o miliardy korun zahraničního inkasa z cestovního ruchu ročně. Chová se, jako že peníze početně významné skupiny spotřebitelů – cizinců a českých turistů – nepotřebuje. To se týká nejen Prahy, ale i ostatních regionů Česka. Hoteliéři chtějí hosty? Tak ať si je seženou! Kdyby se hospodářští stratégové České republiky jen trochu zamysleli nad studií společnosti KPMG, z níž vyplývá, že z každé stokoruny utracené v cestovním ruchu v Česku je téměř 41 Kč odvedeno na daních a poplatcích, museli by zcela jistě změnit způsob myšlení. Že v období 2006 – 2008 v Česku cestovní ruch do veřejných rozpočtů přinášel průměrně 97,5 miliard korun ročně, což představuje 6,9 % všech daňových příjmů, to se také asi přehlédlo. Že má pozitivní vliv na odbyt zboží dováženého a produkovaného ostatními odvětvími, a tedy na tvorbu nepřímých pracovních míst, pak by k této oblasti zahraničního a domácího obchodu museli zaujmout diametrálně jiné stanovisko.

S tímto jdete na konferenci Asociace hotelů a restaurací ČR?
Samozřejmě se o tom zmíním. Ale dokud obyvatelé České republiky budou cestovní ruch vnímat jen jako cestování a sféru utrácení svých peněz a času a nebudou požadovat, aby český průmysl cestovního ruchu daleko větší výkonností přispíval na jejich sociální jistoty, mohou si stejné stanovisko dovolit zastávat i ministerský předseda, ministerstvo vnitra, ministerstvo financí, ministerstvo kultury, poslanecká sněmovna a v mnoha případech i krajské úřady. Bezradnost a ignorance vůči tomuto odvětví zahraničního a domácího obchodu ilustruje nejen tristní skutečnost, že Česká republika přichází o miliardy korun zahraničního inkasa ročně, protože zhodnocuje asi tak jen desetinu svého potenciálu cestovního ruchu, a již zmiňovaná proklamace státu, že si cestovní ruch pomůže sám, ale i to, že pokud už stát řeší cestovní ruch, řeší pouze některé živnosti terciální sféry a nejde po podstatě – vytvářet v České republice podmínky, aby mohla v daleko větší míře prodávat své služby a výrobky zahraničním zákazníkům.
Na listopadovou výroční konferenci ale jdu především poděkovat členům Asociace hotelů a restaurací ČR a našim partnerům za to, jakou se mnou měli tu trpělivost. V žádném případě už nemíním aspirovat na prezidenta Asociace. Doufám, že náš nový, nově zvolený prezident bude mít více úspěchu při spolupráci s vládními představiteli na poli DPH, při diskuzi o kolektivním správci – o tom, kolik bychom měli platit za hotelové televizní přijímače, a i o tom, jak účelně jsou např. v Praze utráceny finanční prostředky určené na propagaci cestovního ruchu atd. atd.

• www.ahrcr.cz