Ale opět sem nepohodlí spatřil, že, když kdo na to, co se okolo píská,
pozoru nedal, od ledakuds mu lecos na krk připadlo. Naposledy však i to sem
tu viděl, že s těmi píšťalami zacházeti ne všelijak bezpečno bylo.
Nebo poněvadž hlaholové ti rozdílným uším rozdílní byli, různice
i rvačky nejednou odtud povstávaly: jakž sem se i sám s příhodou
potkal. Dopadna já jedné bystře znějící píšťalky, podal sem příteli
svému: ale jiní přejmouc ji, o zem dali a pošlapali, na mne se, že takové
věci roztrušuji, potrhujíc: takže vida je vztekle rozpálené, prchati sem
musel.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1623
Poněvadž hlaholové ti rozdílným uším rozdílní byli, různice i rvačky nejednou odtud povstávaly
16. 04. 2008
Vydat
se na české silnice a dálnice je cosi podobného jako se pustit do hraní
„ruské rulety“. Stav pozemních komunikací se zdá bezvýchodným snad
i proto, že jsme zvyklí jezdit ve vyježděných kolejích. Nejen těch
vytlačených přetíženými kamiony nikým za to nepostihovaných speditérů.
To není jen nadsázka, ale národní charakter. Zřejmě i díky němu není
v Česku možné, ač je to běžné v sociálně, kulturně a hospodářsky
vyspělejších zemích Evropské unie, zkvalitnit stav dopravní infrastruktury
a urychlit její výstavbu vstupem soukromých investorů a větší
spoluúčastí těch, kdo ji užívají, tj. vybíráním mýta na investičně
náročných úsecích komunikací. A že se v Česku dálnice staví možná
nejdráž v Evropě? Komupak to tak nelibě zní pojem: „soukromý
investor“?
Jaromír Kainc
nakladatel Všudybylu