Peklík Houbový (Peklus Spongiosus)

Jistě se vám také někdy stalo, když jste byli na houbách v jihočeských lesích, že jste zahlédli hříbeček, a když jste přišli blíže, záhadně zmizel nebo tam místo něho stál pařízek či ležel suchý list. Nebo jste měli pocit, že nejste v lese sami a někdo vás pořád pozoruje. Pokud se vám to přihodilo v Blanském lese, např. na hoře Kleť, nebo na Netolicku, vězte, že jste narazili na Peklíka. Že nevíte, co to je? To se nedivím. Peklíci jsou vzácná strašidýlka, zřejmě jakýsi druh lesního čertíka. Dorůstají výšky asi 15 centimetrů. Vypadají jako malý hříbeček, ale s růžky a ocáskem. Nejčastěji se vyskytují na Netolicku, na zalesněném kopci s tajemným názvem Peklo, nedaleko zámku Kratochvíle. Ale můžeme se s nimi setkat v celém Blanském lese. Zajímavé je, že se často vyskytují v okolí pradávných magických míst, jakými je zřícenina hradu Dívčí kámen nebo Osule, keltské oppidum Třísov, zaniklý klášter Kuklov, dále klášter Zlatá Koruna i hradiště sv. Ján nad Netolicemi. Peklík je zvědavý a schopný jít nepozorovaně za houbařem nebo turistou značnou vzdálenost. Je plachý, takže spatřit ho je možno velmi vzácně. Protože je i velmi hravý, mohou ho spíše spatřit malé děti, kterých se tolik nebojí. Ty se však musí chovat v lese velmi tiše a dobře se kolem sebe dívat. Asi proto se záhadného čertíka nepodařilo spatřit ani badatelské výpravě České televize pod vedením známého badatele Jaromíra Štětiny, nazvané Putování za českými čerty. Ta před pár lety pátrala v okolí zámku Kratochvíle po čertovi, který zde podle pověsti za temných nocí proorává stoku Krčínku s Jakubem Krčínem zapřaženým do pluhu. Tak ještě čtyři sta let po své smrti tento známý rožmberský regent a stavitel rybníků prý pyká za své špatné zacházení s poddanými. Kromě podivných zvuků a zvláštních tajemných úkazů nezaznamenala výprava nic. Peklík je sice neškodné a hravé strašidýlko, ale dokáže i poškádlit nebo dokonce trestat. Třeba nezvedeného návštěvníka, který neví, jak se má v lese chovat, když hlučí a kope do prašivek. Peklík se dokáže údajně náhle změnit, například v pařízek, takže si takový výtečník o něj třeba narazí palec u nohy. Tím, že se mu střídavě objevuje a zase mizí, ho může zavést stále hlouběji a hlouběji do lesa, až zabloudí. Přední badatelé v oboru přírodopisu strašidel se přou, zda Peklíka zařadit do kategorie čertů, nebo skřítků. Podle názoru některých jsou Peklíci potomci právě onoho čerta z vrchu Peklo, kteří díky několika stovkám let pobytu v lesích zmutovali do podoby hříbečků, získali tak výborné mimikry na ochranu před zraky nenechavých lidí a dnes také před návalem houbařů a turistů. Poté se rozšířili směrem na jih souvislým pásem hlubokých lesů táhnoucích se až k hoře Kleti. Protože kolem způsobu života a rozmnožování Peklíků je mnoho neznámých, možná se právě vám může podařit přispět k jejich objasnění. Jisté ale je, že vás Peklíci budou doprovázet při putování tajuplným Blanským lesem a Netolickem, tímto čertovsky pěkným krajem.

www.mas-netolice.cz