Pardubický kraj zapsal 1 111. památku UNESCO
04. 11. 2019
Rozhovor s prvním náměstkem hejtmana Pardubického kraje Ing.
Romanem Línkem jsem začal z hlediska cílů cestovního ruchu letošní
největší událostí, a to tím, že Pardubický kraj má od léta na seznamu
světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO druhou
památku.
Ano,
z hlediska mezinárodní prestiže, která je podmínkou výkonnosti incomingu,
opravdu všechno přebíjí událost, která znamenala víc než tři roky
práce, a tou je, že kulturní krajina Národního hřebčína v Kladrubech
nad Labem pro chov a výcvik ceremoniálních kočárových koní byla jako
tisícstojedenáctá památka zapsána na seznam UNESCO. Už v devadesátých
letech byl na území dnešního Pardubického kraje na tento seznam zapsán
renesanční zámek italských stavitelů a zámecký areál v Litomyšli,
který si nechali postavit Pernštejnové. Na podnět starostky obce Kladruby
nad Labem a Pardubického kraje se kulturní krajina kolem kladrubského
hřebčína dostala v roce 2007 na Indikativní seznam UNESCO. Před třemi
lety pak na základě společné dohody tří tehdejších ministrů, ministra
kultury Daniela Hermana, ministra zemědělství Mariana Jurečky a ministra
životního prostředí Richarda Brabce, bylo podepsáno memorandum, na jehož
základě byla zřízena Rada pro přípravu zápisu této krajiny, která je
už téměř 500 let formována potřebami chovu koní vhodných do
kočárových spřežení, na seznam světového kulturního a přírodního
dědictví UNESCO.
Vy jste byl jmenován předsedou této rady.
A působím v této roli doposud. Spolu se mnou v ní je za resort kultury
státní tajemník Zdeněk Novák, náměstek ministra kultury pro oblast
památkové péče a paměťových institucí Vlastislav Ouroda, generální
ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková, vrchní
ředitel ekonomické sekce Ministerstva zemědělství ČR Jiří Havlíček a
ministerský rada Jiří Pondělíček, viceprezident, člen exekutivního
výboru Českého národního komitétu Mezinárodní rady památek a
sídel – ICOMOS (International Council on Monuments and Sites) Tomáš
Drdácký, náměstek ministra životního prostředí pro řízení sekce
ochrany přírody a krajiny Vladimír Dolejský a jako tajemník ředitel
Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem Jiří Machek. O zapsání
Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem na seznam UNESCO rozhodl
6. července 2019 výbor pro světové dědictví UNESCO na zasedání
v Baku. Zápis se podařil díky konsenzu centrálních orgánů, státní
správy, samosprávy Pardubického kraje a místních samospráv z okolí
Kladrub. Dokumentace, kterou jsme museli připravit, je vysoká přes metr.
Hřebčín ale musí do roku 2020 splnit několik dalších podmínek. Výbor
pro světové dědictví UNESCO k tomu přidal i pár doporučení, která
rovněž chceme splnit. Například rozšíření ochranného pásma zóny a
zapsání kladrubského náhonu jako národní kulturní památku. Myslím, že
jsme jediný hřebčín v UNESCO, kde se pět set let potkávají koně, lidé
a příroda.
Z hlediska atraktivit cestovního ruchu pracujete i na dalších
zajímavých projektech.
Pardubický kraj je vlastníkem Zámku Pardubice, kde sídlí Východočeské
muzeum a Východočeská galerie, které zřizujeme. Původní tvrz ze
13. století byla ve 14. století přestavěna na gotický hrad, který
Pernštejnové nechali přebudovat na goticko-renesanční zámek. Než odešli
do Litomyšle, měli pardubický zámek jako svoje rodové sídlo. V zámku se
dochovaly nejstarší renesanční nástěnné malby italských umělců na
sever od Alp. V novodobé éře ale zámek neprezentoval Pernštejny, zato
dominantně muzejní sbírky od archeologie po současné sklo. To se nyní
pomocí evropského projektu změní. Ke koncipování rekonstrukce tohoto
skvostu v krajském majetku jsem přizval tři vynikající architekty:
profesora Ladislava Lábuse, Josefa Pleskota a Petra Všetečku, který
například rekonstruoval Jurkovičovu vilu v Brně nebo Baťův památník,
jenž byl nedávno otevřen ve Zlíně. Vytvořili generel, jak tuto památku
přivést v maximální míře k životu. A aby zámek zároveň plnil
společenskou funkci, zejména prezentoval Pernštejny. Je to projekt za
nějakých 120 milionů korun. Završen má být koncem příštího roku.
Některé jeho dílčí části se nám zřejmě podaří zpřístupnit už
v průběhu roku.
Dalším objektem, který Pardubický kraj po dlouhé diskuzi koupil, jsou
Automatické mlýny významného českého architekta Josefa Gočára
v Pardubicích. Jsou zapsanou národní kulturní památkou a po jejich
rekonstrukci tam z pardubického zámku přemístíme Východočeskou galerii,
kterou v těchto nových prostorách chceme veřejnosti otevřít na přelomu
let 2022 a 2023. Nejen vystavované obrazy a plastiky, ale i sám objekt
Gočárových mlýnů bude atraktivním exponátem. Už nyní vzbuzuje velkou
pozornost u nás i v zahraničí. Věřím proto, že do Pardubic se bude
jezdit nejen na dostihy, zámek či pro perník, ale i na Gočára. Tyto mlýny
z jeho prvního tvůrčího období jsou výjimečným architektonickým
objektem, který spolu se Zámkem Pardubice a Pernštýnským náměstím
vytvoří v naší krajské metropoli turisticky atraktivní pomyslný
„zlatý trojúhelník“.
Co se týče dalších zajímavých projektů na území Pardubického kraje,
tak náš kraj se (jako zatím jediný) pustil do transformace všech
pobytových ústavů pro lidi s mentálním a kombinovaným postižením.
Kolega, krajský radní Pavel Šotola, který má sociální problematiku na
starosti, jde řadu let směrem, že lůžkovou kapacitu v sociálních
ústavech, které Pardubický kraj zřizuje, postupně nahrazuje komunitním
bydlením s různou mírou podpory. Klienty ústavů, kteří jsou schopni
samostatného života, přestože mají nějaký ten zdravotní hendikep, se
snaží integrovat a umožňuje jim žít v běžném prostředí. Ve městech
a obcích Pardubického kraje ve spolupráci s tamními radnicemi pro ně
v běžné zástavbě pořizujeme byty nebo rodinné domky. Díky tomu se nám
snižuje potřeba držet tak velké ubytovací kapacity v ústavech. Jeden
z takových ústavů máme na hradě Rychmburk v obci Předhradí u Skutče,
jiný na zámku v Bystrém nedaleko Poličky na Svitavsku. Během jednoho až
dvou let chceme tyto objekty vrátit k veřejnému užívání v rámci
společenských a kulturních aktivit, tedy i jako atraktivní cíle
cestovního ruchu. V tomto směru spolupracujeme s fakultou architektury,
s profesorem Václavem Girsou a uplatňujeme nápady jeho studentů.
Hlavní téma tohoto vydání Všudybylu je destinační
management…
Akcelerovat výkonnost cestovního ruchu v Pardubickém kraji bez podpory
incomingového a domácího cestovního ruchu moc nejde. Růst hospodářských
přínosů odvětví cestovního ruchu proto v úzké vazbě na krajskou a
místní samosprávy podporujeme taky prostřednictvím oblastních organizací
cestovního ruchu, kterých máme na území kraje pět. V každé turistické
oblasti jednu: Českomoravské pomezí, Orlické hory a Podorlicko, Pardubicko,
Chrudimsko-Hlinecko a Králický Sněžník. Krajskou společnost destinačního
managementu na území našeho kraje, Destinační společnost Východní
Čechy, zakládal spolu s dalšími partnery Pardubický kraj a je stále
jejím členem.
Na našem území dnes máme dvě památky UNESCO, a tak se nabízí spolupráce
s ostatními s cílem vytvořit pro turisty, kteří jedou vyloženě po
památkách, vícedenní produkt zahrnující (krom zřejmě obvyklé Prahy)
například Kutnou Horu, Kladruby nad Labem, Litomyšl, Broumov nebo Kuks.
Oslovovat je na zdrojových trzích incomingu a motivovat k návštěvám,
delším pobytům a větším útratám na území Pardubického kraje.
Zásadní pochopitelně je i promyšlená sofistikovaná práce s turisty a
návštěvníky, kteří Pardubický kraj navštíví. Stav, kdy přijede
autobus, turisté vystoupí, nastoupí a téměř vždycky se vracejí do Prahy
do pětihvězdičkového hotelu nebo pokračují jinam, je, věřím, dočasný.
Sice má pro Pardubický kraj nějaký ekonomický efekt, ale daleko větší
hospodářský přínos by pro náš kraj mělo, kdyby se solventní turisté
zdržovali a vydávali své peníze na území Pardubického kraje víc dní.
Kdyby nejen navštívili top památku, kvůli které se pro Pardubický kraj
rozhodli, ale také se přesvědčili, že je tu hezká příroda, vyšli si na
procházku nebo na ryby, zašli do galerií, na koncerty, na sportovní akce,
poseděli v barech, vinárnách a restauracích, nocovali ve zdejších
hotelech a penzionech, vyrazili po obchodech atd. Zkrátka aby jejich pobyt
měl pro náš kraj co největší ekonomický přínos a oni se k nám rádi
vraceli.
Navázali jsme poměrně širokou spolupráci s dolním Slezskem.
Čeští turisté rádi jezdí do Polska a ti polští k nám. Polští
cykloturisté mají rádi naše cyklostezky. Vítají, že tu máme slušnou
turistickou infrastrukturu. To je jedna z věcí, která nehovoří tak
dominantně o čínském, japonském, americkém turistovi (ve stylu
„jestliže je úterý, musíme být v Belgii“), ale o tom, že turista,
který žije ve střední Evropě (a je jedno, jestli v Sasku, dolním Slezsku,
nebo na jižní Moravě), bývá mile překvapen, jak moc je pobyt
v Pardubickém kraji atraktivní. Nedávno místostarosta Českého Krumlova
(kde musejí regulovat turistické autobusy) byl už podruhé s rodinou na
dovolené v Pardubickém kraji. Základnu měli přímo v Pardubicích.
Jezdili tu na kolech po památkách. Tvrdil, že je to u nás úžasné…
Samozřejmě, nabídku cestovního ruchu je třeba promyšleně strukturovat a
pracovat na ní. Něco může veřejná správa a samosprávy, ale převážná
část iniciativ musí vycházet od soukromých subjektů podnikajících
v cestovním ruchu. Samosprávy zřejmě nikdy nebudou masivně provozovat
ubytovací a další služby určené prioritně turistům, ale mohou být
jejich koordinátory, což Pardubický kraj činí i prostřednictvím své
Destinační společnosti Východní Čechy.
