Osvěžená paměť národa
15. 05. 2001
16. května mne přátelé pozvali na premiéru českého filmu
„Tmavomodrý svět“, abych prý o tom něco napsal ve Všudybylu. Původně
jsem tam šel, abych i něco nafotil a případně se vyjádřil k tomu, jaký
hotel Praha***** uchystal na premiérovou oslavu catering (samozřejmě jako
vždy – perfektní). Dopadlo to poněkud jinak. Fotit protagonisty filmu
v neformální zábavě s panem prezidentem Havlem a jeho chotí ve VIP
sekci, kterou jsme měl tu čest s nimi sdílet, to bych si koledoval, že by
mne jako malého žáčka vyvedli za ucho. A tak místo toho, abych zvěčnil
atmosféru premiéry, mi volalo pár známých, že mne vidělo ve čtvrtek
v hlavních zprávách ČT1, když zpovídali protagonisty „Tmavomodrého
světa“.
Příčí se mi stylizovat se do role filmového kritika a už vůbec se řadit
do zástupů těch „kam vítr tam plášť“. Přesto chci konstatovat,
že„Tmavomodrý svět“ je pro mne nejlepším filmem, na kterém jsem
v posledních deseti letech byl v kině. Nejen tím, co a jak sděloval.
Především hloubkou lidské dimenze. „Tmavomodrý svět“ je důstojným
osvěžením paměti národa, aby nezapomněl na ty, kteří se zasloužili
o samu jeho existenci a o trvání Československa, které by bez obdobného
přičinění, obětí a bojového umění jejich předchůdců –
Československých legií – nikdy nebylo světovými mocnostmi uznáno.