V hotelnictví a gastronomii působím více než 30 let. Značnou
část života jsem strávil u sporáku jako kuchař. Vím, jak je důležité
vytvořit dobrý tým lidí. Restaurace i hotel je o perfektní obsluze,
hygieně, voňavých a čistých záchodech a hlavně o špičkové
kuchyni.
Z.Š.
Porovnávat neopakovatelné, stanovovat absolutní pořadí subjektivním
požitkům, to snad může Pán Bůh a nebo někdo, kdo za něj sám sebe
považuje. (Jsou i tací.) Přesto, že jsem byl mnohokrát vyzýván, abych
publikoval srovnávací žebříčky, nikdy jsem se k tomu necítil povolán,
či možná nebyl dost odvážný. A nebudu ani teď. U normálních lidí by
to totiž na adresu časopisu i hodnotitele mohlo asociovat podobenství
o jednom takhle odvážném. Nedávno mi to bylo připomenuto v souvislosti
s jakousi konferencí cestovního ruchu a s optimismem publikovanými
nekonečnými statistikami cestovního ruchu z kuchyně téhož podnikatele.
Podobenství je o tom, jak někdejší příslušník vysvětluje vdově při
jejím „posledním rozloučení“, že u nich vždycky sloužili hlavně
chytří a odvážní a jak mu ona opáčí: „A vy jistě patříte
k odvážným.“ On se nadme a vzrušeně vyhrkne: „Ano?! Jak jste to tak
rychle poznala?“ „No, že mně žádáte o tanec sotva začali hrát
„Pochod padlých revolucionářů.“
Proč o tom ale hovořím? V rangu restaurantů ve Slezsku, na Moravě a
v Čechách je nemálo těch, které splňují kritéria nejvyšší kvality.
Nechme je, ať o jejich úrovni i nadále rozhoduje sama prozřetelnost, a to
prostřednictvím vlastních osvědčených metod.
Obsluhoval jsem belgického krále
15. 05. 2001
• když princ Charles řekne, že srnčí na švestkovoslivovicové
omáčce bylo vynikající • náročná klientela restaurantu
„U Kolowrata“ budiž důkazem, že láska prochází přes chuťové
pohárky žaludkem • lidi v personálu se příliš nemění, jsou spokojeni
a naši hosté s nimi • řada význačných hostů potvrdila, že dokážeme
servírovat červená moravská vína, stejně kvalitní, jako vyhlášená
francouzská • hotelovou školu Bohemia v Chrudimi považuji za svůj
největší životní úspěch •
Jedna z pražských prominentních restaurací „U Kolowrata“
prý byla ještě nedávno pouhou „gulášovnou“. Ten výraz jsem převzal
od jejího nynějšího provozovatele pana Zdeňka Šarouna. Současná kuchyně
v restauraci „U Kolowrata“ i cateringová společnost V.I.P. Servis jsou
ale řazeny do světové gastronomické špičky. Už jen to, co jsem zde
o výsledcích obou podnikatelských počinů pana Šarouna napsal, by leckomu
stačilo k naplnění cílů jeho profesionálního života. Ale, protože
láskou a osudem pana Zdeňka je kuchařina a hotelnictví, zhodnocuje své
zkušenosti i tím, že je předává. Je zakladatelem a velikým příznivcem
Hotelové školy Bohemia v Chrudimi, v kraji, odkud pochází. Další
podnikatelskou aktivitou pana Šarouna je atraktivně situovaný hotelový
areál Rustical v Brně. Nyní jej již více než půl roku za provozu
upravuje, aby kromě toho, že je v atraktivní a malebné lokalitě za
brněnským výstavištěm, byly jeho přednostmi i funkčnost a preciznost.
S panem Zdeňkem si povídáme v „Restaurantu u Kolowrata“, jehož
atmosféra není nepodobna duchu reprezentativních podniků popisovaných
Jiřím Hrabalem v jeho slavné knize „Obsluhoval jsem anglického krále“.
Ostatně králů, prezidentů i dalších vysoce postavených osobností,
které jste pane Šaroune obsluhoval, je také celá řada. Jak jste se k nim
dostal?
Před 4 lety jsme si s význačným pražským hoteliérem Vojtou Přidalem
pronajali restauraci „U Kolowrata“. Během dvou měsíců jsme
zrekonstruovali interiér a z obyčejné gulášovny vytvořili důstojný
podnik. Restaurant „U Kolowrata“ je na dobrém místě. Do Senátu je to od
nás 50 m a do Poslanecké sněmovny 200 m. Velmi blízko jsou různé
ambasády, instituce a firmy, jejichž top management vyžaduje kvalitní
služby. Kouzlo naší restaurace objevili i špičkoví umělci. Zhruba
2 roky mi trvalo, než restaurace dostala správný šmrnc a její jméno
nabylo plnějšího zvuku v nejvyšších zákaznických kruzích. Začali jsme
spolupracovat s Kanceláří prezidenta republiky tím, že pro ni děláme
státní obědy a večeře. Ke gastronomicky nejrozsáhlejším akcím, jichž
jsme se dosud zhostili, patří recepce k 28. říjnu pro cca 4000 lidí.
Catering rovněž zajišťujeme pro některé akce pražského primátora.
K našim nejmedializovanějším klientům patří princ Charles, belgický
král Albert a španělský korunní princ Felipe. Obsluhovali jsme Hilary
Clintonovou a mnoho dalších význačných osobností. Jeden každý z nich je
pro náš podnik velkým vyznamenáním.
Protože mám určitou představu, jak má gastronomie vypadat, založil jsem
v roce 1991 se známým pedagogem Gustavem Salačem v Chrudimi hotelovou
školu Bohemia. Už 10 let vychovává odborníky pro gastronomickou práci.
Považuji ji za svůj největší životní úspěch. Její absolventi jsou dnes
na předních místech v gastronomii a cestovním ruchu.
Proč se my Češi stále držíme mezi nejlepšími kuchaři
světové špičky?
Opravdu patříme k jedněm z nejlepších. V současné době to potvrzují
pánové Král a Kupec. Kuchařina je umění. Není řemeslem v pravém slova
smyslu. Dobrý kuchař musí být umělec. Musí být kreativní. Mít nejen
vybranou chuť, ale i představivost, jak to na talíři či míse načančat.
Nejdřív se jí očima. Když zákazníkovi předložíte talíř s pokrmem,
musí být okouzlen, a už jakoby z půlky najeden tím, co vidí. Potom vůní
a potom vším ostatním. „Restaurant u Kolowrata“ a jeho náročná
klientela budiž důkazem, že láska skutečně prochází žaludkem a to přes
chuťové pohárky. A nejen u nás. Špičková umístění kuchařů
z České republiky, jejichž sebelepší výkony budou vždy handicapovány
tím, že nereprezentují některou z vybraných tzv. „vyspělých zemí“,
také. To, že jsme na mezinárodních gastronomických soutěžích
vyhlašováni mezi nejlepšími, je potvrzením, že vzdor tomu, odkud jsme,
mezi ně patříme.
Proč máte rád kuchařinu?
Vždycky jsem stál rád u sporáku. Do dneška, když přijedu domů,
zásadně vařím. Vaření je pro mne relaxací. Je naplněním mého života.
Vařil jsem např. v pětihvězdičkovém hotelu „Lord Nelson“
v Montrealu, kde jsem dělal zástupce šéfkuchaře. Vařil jsem v „Masaryk
Hall“ v Torontu. Dělal jsem dobrou českou kuchyni, která má ve světě
velký zvuk. Zde „U Kolowrata“ se nám pak podařilo vytvořit kolektiv
kuchařů, kteří jsou opravdoví mistři. Šéfkuchař pan Václav Kisvetr
dříve vařil ve vyhlášeném hotelu Villa Voyta. Má za sebou Francii,
Německo atd. Je úžasně kreativní a má před sebou ještě téměř celý
profesionální kuchařský život. Z vlastní zkušenosti vím, že to jednou
za čas na každého kuchaře padne a musí odejít za něčím novým –
změnit prostředí. Ale nejen proto si pan Kisvetr vychovává následovníky.
Jedním z nich je šéf směny pan Vlastimil Mareš. Rovněž vynikající
kuchař. Jsem tomu rád. Kuchaři jsou budoucností téhle hospody.
Nejen kuchaři. Nikomu snad není třeba připomínat, jak na
place působí otrávená a utrápená obsluha. Ještě dnes se lze setkat
s případy, kdy už sama přítomnost hostů v lokále personál evidentně
obtěžuje.
Vždycky jsem se považoval především za kuchaře. Nicméně paradoxně jsem
do svého prvního místa, hned po škole, do podniku „Cascade Bar“ v Praze
v Rybné ulici, nastupoval jako barman. Ačkoliv nějaká ta rivalita mezi
kuchaři a číšníky vždy byla a bude, neříkám to proto, že bych byl
k číšnické profesi skeptický. Jedno je však jisté, špatný a neochotný
personál, to je pro hospodu hotové neštěstí!
Nicméně i zde, v „Restaurantu u Kolowrata“, mi byl osud příznivě
nakloněn. A to, když k nám před dvěma lety přišel od „Zlaté
hrušky“ pan Josef Svoboda. Stoprocentně splňuje představy o tom, jaký
má být skvělý „pingl“. Pan Svoboda je číšník s velkým „Č“. Je
to velmi dobrý člověk, který zde v obsluze vytvořil neméně skvělou
partu. Důkazem je i to, že se u nás v kuchyni ani „na place“ lidi
příliš nemění. Jsou spokojeni a naši hosté s nimi.
A to jsme ještě nehovořili o nápojích a zejména
o vínech, která jsou zde rovněž opravdu vybraná!
Vína máme převážně moravská. Ať to je mikulovská či znojemská
oblast. Spolupracujeme s Modrým sklepem v Šaldorfu, s Jožkou Valihrachem
z Krumvířů, a s VÍNO Mikulov. Pochopitelně, zde „U Kolowrata“ máme
i vína španělská, italská, francouzská, australská, americká a
africká. Zajišťujeme-li však catering nahoře na Hradě, pak tam
servírujeme zásadně vína české provenience. Řada význačných
zahraničních hostů již potvrdila, že dokážeme podávat červená
moravská vína, která jsou stejně kvalitní, jako některá vyhlášená
francouzská.
Jste jedním z catererů pana prezidenta Havla.
Pan prezident je náročný na kvalitu jídla. Umí ocenit pěkné víno. Občas
je hostem přímo „U Kolowrata“. Je gurmet. Zásada je, že se na všech
stáních obědech a večeřích vaří české menu. Tzn. i z českých
surovin. Podávají se moravská vína. Pro výběrovou komisi připravujeme
vzorky čtyř menu.U každého z nich se musí brát v potaz, odkud ta která
státní návštěva je. Jaké jsou v zemi, odkud přijíždí, náboženské
zvyky. Komisi zpravidla vede paní Dagmar Havlová. Povolává do ní lidi, jako
jsou např. pan kníže Schwanzenberg, paní hraběnka Šternberková, ředitel
protokolu pan Sklenář, pan kancléř Mathé aj. Ochutnávka se uskutečňuje
zpravidla 14 dní před akcí. Je přínosné, že tým diskutuje o tom, co by
se pro danou příležitost lépe hodilo.Často i z toho hlediska, je-li
večeře malá (pro 80 lidí) nebo velká (pro 200 lidí). Menu se připravuje
tak, aby se dobře expedovalo. Všechno musí klapnout na vteřinu. Máme velmi
dobré dodavatele vín i potravin. Zde není strach, že bychom něco
nezvládli. Někdy ale kuchařům nastává opravdová honička. Jako např.
když se na počest slovenského prezidenta podávali bažanti a za jedno
odpoledne jich bylo třeba vykostit a připravit na servis 150. O to
zaslouženější a intenzivněji vnímané jsou pochvaly ze strany hlav
států. Když se např. princ Charles vyjádří, že srnčí na
švestkovoslivovicové omáčce bylo vynikající. Kuchaři, s jejichž
výkony vše stojí i padá, nejsou nikde vidět. Když jim to pak řeknete a
předáte podepsané „meníčko“ takovouto světově uznávanou osobností
nebo hlavou státu, je to pro ně vysoce motivující satisfakcí.
V.I.P. Servis
Vladštejnská 20, 11800 Praha 1
tel.: 02/5753 0729, e-mail: vipservis@centrum.cz