Objevuj svět s Jiřím Kolbabou

S cestovatelem a fotografem Jiřím Kolbabou se potkáváme v Mnichově Hradišti záhy poté, co ukončil jednu z přednášek pro žáky zdejší základní devítileté školy a gymnázia. Ty pod souborným názvem „Objevuj svět“ ve Středočeském kraji realizuje spolu s partnery, podporujícími tento projekt, firmami: Ještědská stavební společnost spol. s r.o., FORMPLAST – Jindřich Svoboda., Ochrana podzemních vod, s.r.o. a SBA – Expert, a.s. Jirko, proč jsi se rozhodl předávat až v takto masové míře své poznatky dětem školou povinným?
Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl promlouvat k takovému fóru a najít v něm tolik spřízněných duší. Cestuji po celém světě, sbírám textové i obrazové materiály a zpravidla „za pochodu“ je zpracovávám. To mne přivedlo k hromadným sdělovacím médiím a posléze i k veřejnému vystupování a přednáškové činnosti. S potěšením se čím dál tím víc přesvědčuji, jak rostou počty lidí, kteří chodí na cestopisné pořady. Jejich zřejmě nejoblíbenější formou je diashow následovaná talkshow. Prostřednictvím své přednáškové činnosti se snažím inspirovat posluchače, aby se nebáli světa a sami se stali jeho objevovateli. Aby se zamýšleli nad tím, zdali se v budoucnu rovněž nevydat mimo evropský prostor a poznávat jiná prostředí. Cestování a poznávání jiných kultur totiž výrazně přispívá k osobnostnímu rozvoji člověka.

Jirko, a proč jsi začal cestovat ty?
Abych si splnil svůj sen. Coby dítě jsem hodně četl, a dodnes rád vyhledávám cestopisné knihy. Inspirovala mne řada cestovatelů. Našich i zahraničních. Velkým vzorem mi pak dodnes jsou pánové Holub, Hanzelka, Zikmund a Stingl, na jejichž objevné cesty se snažím navazovat. Navštěvuji jimi popisovaná místa, snažím si je osobně „ohmatat“, nasávat informace a předávat dál. A protože nám až donedávna tak moc nebylo dovoleno cestovat, jsem přesvědčen, že na současnou generaci českých cestovatelů naváže jiná, která se bude umět světem pohybovat ještě suverénněji.

Záhy poté, co jsme se dnes sešli, ses mne ptal, kde stále beru citáty Komenského pro všudybylí úvodníky. A já ti odpověděl, že stále z „Labyrintu světa a ráje srdce“. Ostatně Jan Amos Komenský učil, že studium je dobré završit cestováním. A je fakt, že abychom mohli lépe poznat sami sebe včetně svého postavení v evropském a světovém kontextu, je užitečné se na sebe čas od času jet podívat odjinud, zvenku. I díky tomu by mnohým z našinců mohlo dojít (bohužel ne všem), že nejsme ani pupkem světa, ale ani žádnými outsidery.
To je právě na tomto vzdělávacím projektu fajn. Že mi umožňuje až v tak velké míře promlouvat nejen k dospělým lidem, ale zejména k dětem a mládeži. Jsem potěšen, že drtivá většina dětí (a školních pořadů dělám na stovky) vydrží dvě hodiny pozorně poslouchat, a ačkoliv své cestopisné přednášky prokládám ponaučeními, aby nebyly xenofobní, chránily přírodu – faunu i floru apod., mne pak zaplavují desítkami dotazů. Svá vystoupení ukončuji testováním jejich znalostí zeměpisných, dějepisných a dalších souvztažností. Motivací k zapojování se do mých kvizů je jim přirozená soutěživost – škola hrou, ale také ceny, knížky, průvodci od vydavatelství Jota, kalendáře, plakáty atd.

Jak na tom jsou české děti?
Když se jich ptávám, jestli se učili o Kryštofu Kolumbovi, zpravidla odpoví, že ano. Ale Jamese Cooka neznají a neznají ani pana doktora Stingla, což je opravdu škoda, protože je světovým etnologem a napsal množství poutavých knih. To, co se kde děti letmo dozví o Kolumbovi či Hanzelkovi se Zikmundem, je opravdu málo. Jsem proto rád, že jim mohu předávat informace a inspirovat je. Stále mne fascinuje, jak jsou vnímavé a kolik z nich v sobě nosí cestovatelský sen. Má zkušenost je, že jej mají děti z celé planety. Avšak v Česku jsme na poznávání vzdálených krajů dvakrát tak citliví.

Dopoledne přednášíš dětem, večer pak dospělým.
Ale děti chodí i večer. A zpravidla s sebou přivedou rodiče, staršího sourozence nebo babičku s dědečkem. Vztah k cestování je totiž srdeční záležitostí. Nikdo k němu nemusí mít zvláštní předpoklady, stačí jen mít touhu – a tu naplnit.

www.theworld.cz