Průvodčí moji a každého, kdož v světě tápá, v pravdě jsou
dva: Drzost mysli, všeho ohledující, a zastaralý při věcech Zvyk, pravdy
barvu šalbám světa dávající. Půjdeš-li za nimi s rozumem, kdokoli,
bídné motaniny pokolení svého spolu se mnou uhlédáš; pakliť se jinák
zdáti bude, věz, že obecného zmámení brylle, skrze něž vše naopak
vidíš, na nosu tvém strmí.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.
P. 1623
Obecného zmámení brylle, skrze něž vše naopak vidíš
13. 07. 2014
Plánovitému hospodářství chybělo zboží, a našemu tržnímu
peníze, i proto, že zvyk, jak říká Komenský, dává šalbám barvu
pravdy. Příliš mnoho lidí si totiž zvyklo, že peníze se především
fasují, a ne že se především trží. Samozřejmost, s jakou jsou
zadlužovány generace, které se ještě ani nenarodily, nasvědčuje, že
zhodnocování odkazu předchozích pokolení – bohatství Slezska, Moravy a
Čech – obyvatelstvo ani jeho reprezentace v posledních desetiletích moc
nepreferovaly. Veřejné mínění je jako obrovitý setrvačník. Jakou paseku
nadělá, když je vyoseno, ilustruje nejen znárodňování a doba po únoru
1948, ale i „motaniny pokolení našeho“ poté, co slovo
„zviditelnění“ začalo „zdobit“ projevy politiků a české firmy a
jejich zboží přestaly být vidět na domácím a zahraničních trzích.
Podkopávání víry ve svou zemi i v sebe sama, pokleslé mínění
o průmyslových regionech, technickém vzdělání, řemeslech a dělnických
profesích, jsou jen některými z příčin, nynějšího nesmělého
směrování českého zemědělství, průmyslu, dopravy a dalších oborů
zpátky k někdejším pozicím. Aby se druhdy osmé nejprůmyslovější zemi
světa, a jedné z nejvzdělanějších, dařilo, je třeba, aby své síly
opět upnula na budování národní hrdosti, zdatnosti, vzdělanosti a
kreativity populace. A aby investovala nejen peníze, ale i společenské
uznání. Aby jako za dob Tomáše Garrigua Masaryka nebylo faux pas dávat za
vzor pracovité lidi a přestali se glorifikovat ti, kteří České republice
pouštějí žilou.
Jaromír Kainc