K desítkám pražských pasáží 6. března 2014 přibyla nejnovější. Je v největším administrativním a obchodním komplexu v centru Prahy, ve Florentinu. Propojuje ulice Na Florenci a Na Poříčí. Nabízí na dvacet obchodů a restaurací. Její otevření je dalším z milníků Florentina, které v lednu 2014 přivítalo první nájemce. K těm patří například prodejce hodinek Koscom, jenž tu na ploše přes pět set metrů čtverečních otevřel největší prodejnu hodinek ve střední Evropě. Pro nákupy potravin a drogerie jsou zde supermarket Spar a drogerie Rossmann. Nechybí tabák s vinotékou, čistírna oděvů, papírnictví nebo květinářství. V budoucnu tu otevře pobočku Česká pošta. U vchodu z ulice Na Poříčí je lékárna Dr. Max a brzy zde bude otevřena i prodejna italských delikates. Přímo na vnitřní piazze Florentina se může návštěvník občerstvit šťávami konceptu Ugo nebo zajít do kantýny Presto. Ukonejšit hlad či rozdovádět chutě může také v restauracích s mexickou kuchyní, čerstvými saláty nebo sushi. Obchodní pasáž o rozloze 3,5 tisíc čtverečních metrů zkrášluje fontána, která svým vodotryskem ukazuje aktuální čas. Kromě pasáže tu provoz zahájila Britská školka pro děti od dvou let a hlídací koutek pro děti od šesti měsíců. Z pasáže je vstup na vnitřní piazzu Florentina. Na toto podmanivé meditativní místo charakterem navazuje malebná Desfourská zahrada. Pasáž Florentina je průchozí od 7 do 23 hodin. Obchody a služby v ní otvírají v 9 hodin. Florentinum od architektonické společnosti Cigler Marani Architects má environmentální předcertifikaci LEED Gold a získalo čtyři nejvyšší ceny na třináctém Construction Investment Journal Awards Czech Republic v kategoriích Best Office Development 2013, ESSA (Environmentally, Socially and Sustainable Award), Lease of the Year a Developer of the Year. A zvítězilo i v soutěži Best of Reality v kategorii Nová administrativní centra.

Obchodní pasáží Florentinum k Masarykovu nádraží 

S ředitelem odboru Real Estate Penty Investments Ing. Petrem Paličkou se potkáváme 24. března 2014.
Pane inženýre, kdysi jsem dělal rozhovor s doktorem Jiřím Šimáněm, který v interview nazvaném „Udržování si zpětné vazby jednou z nejužitečnějších schopností“ (viz stejnojmenný článek ve www.e-vsudybyl.cz) říká: „Vždy, když něco děláte, musíte se spoléhat především sám na sebe, už proto, aby se na vás mohli spolehnout vaši nejbližší spolupracovníci. Začínáte tím, co znáte, a pak to musíte doplnit určitou pílí, vytrvalostí a sebekázní. Do jisté míry i tvrdostí. Ne všichni si totiž váží toho, že s nimi jednáte férově. Někteří to vnímají jako projev slabosti. K tomu přistupují organizační schopnosti, protože jakákoliv řídící práce ve firmě nebo státní instituci je především manažerskou činností. Nemohu být dobrým ministrem, pokud nejsem dobrým manažerem. Každé ministerstvo je také svým způsobem firma a má obrovskou zodpovědnost, protože jeho účelem je být prospěšné obyvatelům tohoto státu. Opravdu je to prvořadě o manažerské práci. Politika a ideologie (bez nichž se zpravidla nelze stát ministrem) jsou až na dalším místě.“
To je jedna z věcí, o které člověk občas přemýšlí. V Pentě, kde posledních několik let pracuji, máme velmi náročný přijímací proces. Penta Investmens se snaží, aby u nás pracovali skutečně ti nejlepší z nejlepších, kteří jsou na trhu práce. A nejen odborně nejlepší, ale i lidsky. Výběrový proces je několikakolový. V drtivé většině případů se podaří vybrat vhodného kandidáta. S tím, jak naznačuje doktor Šimáně, kontrastuje personální obsazení některých polostátních a veřejných správních institucí, na jejichž stanoviscích je závislá řada podnikatelských a dalších subjektů. Připadá mi, že takto pečlivý přijímací proces, jako u nás v Pentě, by všem rozhodně prospěl, aby lidé, kteří spravují věci veřejné, měli patřičnou kvalitu.
 
Nechme na hlavě! Určitě jste dostal řadu nabídek zůstat pracovat v cizině. Proč jste je nevyužil?
Ale využil! V letech 1993–94 jsem pracoval ve Velké Británii. Ale měl jsem (v té době velmi intenzivní) pocit, že vývoj, který probíhal tady v Česku, je pro mne daleko lákavější a větší výzvou než v Anglii, kde bylo vše zaběhlé. Tak jsem se vrátil domů. Výzev a pracovních příležitostí je v Česku stále velké množství. Navíc, mám tu rodinu a přátele a žádný konkrétní důvod odcházet do ciziny. Platí to také pro trávení volného času. Nemusím za každou cenu jezdit za hranice. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku je spousta míst, která jsem ještě neviděl a viděl bych je rád, a také množství dalších, která jsem viděl a oblíbil si je, a vůbec mi nevadí se do nich často vracet.
 
Jak na domácí cestovní ruch pohlížejí venku?
Myslím, že pro většinu vyspělých zemí, například jako je Spojené království Velké Británie a Severního Irska, kde jsem působil, tedy nejen pro země dominantně orientované na incoming, jako jsou Řecko či Egypt, je cestovní ruch jako takový významnou součástí národního hospodářství. A jen málo zemí světa si tento zdroj finančních příjmů a pracovních příležitostí dovolí zanedbávat. 
 
Jednou z nevýznamnějších vstupních bran do České republiky je Letiště Václava Havla Praha. Začátkem roku 2005, když jsme dělali naše první interview, jste byl předsedou představenstva a generálním ředitelem českého zastoupení firmy Bovis Lend Lease, která tehdy řídila výstavbu letištního terminálu EUropa.
Ano, firma Bovis Lend Lease tehdy koordinovala výstavbu Terminálu Sever, na níž se podílelo konsorcium šesti hlavních stavebních dodavatelů. Samozřejmě mám radost, jak letiště funguje a že „naším“ terminálem každoročně projde mnoho milionů pasažérů. Česká mezinárodní letiště, nejen to v Praze-Ruzyni, je pro mnohé návštěvníky Česka jak vstupní branou, tak často i místem vůbec prvního kontaktu s českou realitou, navzdory tomu, že jen málokdo na letišti přistane kvůli letišti samotnému. Nicméně, Praha je velmi atraktivní město a každoročně ji navštěvuje mnoho lidí z celého světa. Jsem rád, že jsem se mohl podílet na vzniku terminálu a přispět tak k pozitivnímu dojmu návštěvníků Prahy.

Pane inženýre, Vaše společnost Penta Investmens ale naše hlavní město „ochudila“ o výraznou budovu Prahy,  o budovu Rudého práva.
Ano, budova byla sice výrazná, nicméně jsme rádi, že tady již není. Schválení demolice sice nebylo úplně snadné, protože na poslední chvíli vyvstaly snahy několika lidí budovu Rudého práva nebourat. Že by mohla být chráněnou památkou, to snad nikoho nenapadlo, ale že by se aspoň některé její části měly zachovat…? K tomu však nedošlo! S velkou chutí a entuziasmem jsme tento „pomník své doby“ zbourali a na jeho místě vytvořili něco, co na rozdíl od předchozí stavby slouží lidem. A nejen těm, kteří tam budou pracovat a dnes už pracují. Ale i lidem, kteří budou využívat zázemí obchodní pasáže Florentina, navštěvovat její restaurace a kavárny nebo si půjdou sednout do zeleně Desfourské zahrady.
 
Obchodní pasáž Florentina byla otevřena 6. března 2014.
Tak jako v případě kancelářských prostor, které jsme ještě před dokončením ze sedmdesáti procent pronajali, byl velký zájem i o obchodní prostory v této pasáži. Florentinum je kvalitní objekt na atraktivním místě, takže i jeho obchodní pasáž je z pětaosmdesáti procent pronajata. Vede z ulice Na Poříčí do ulice Na Florenci. Je v ní na dvacet obchodních jednotek. Některé jsou prodejnami, některé stravovací, ať už fast foody, nebo kavárny.
 
Prošli jsme Vaší pasáží od Bílé labutě až k Masarykovu nádraží… 
Když jsme koncipovali Florentinum, ještě jsme nevěděli, že vstoupíme i do rozvíjejícího se projektu Masarykovo nádraží. V průběhu výstavby Florentina se to však povedlo, a tak nyní připravujeme výstavbu na nevyužívaných pozemcích tohoto nádraží. Chceme, aby Florentinum komunikovalo i s těmito budovami. Jedním z předpokladů je zmiňovaná obchodní pasáž Florentina, obchodní prostory a případně zahrada a piazza, které se v ní nalézají, jež se staly součástí prostoru ulice Na Florenci, vedle něhož vyrostou další desítky tisíc metrů obchodních,  administrativ­ních a pravděpodobně i bytových ploch.
 

• www.pentainvestments.com