O nejdelším parkovišti střední Evropy

JUDr. Rostislava Dvořáka, viceprezidenta Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, člena představenstva Evropské konfederace výrobních a sociálních družstev CECOP a výkonného výboru Mezinárodní organizace průmyslových a řemeslných výrobních družstev CICOPA a předsedy SČMVD, jsem se začátkem ledna 2019 zeptal:
Pane předsedo, jak jste vstoupil do nového roku?
Jako každý jiný rok, v Jihlavě na silvestra.

Ale po Novém roce jste musel do Prahy.
Směřujete zřejmě k situaci na D1. Stav D1 i celé naší silniční a dálniční sítě je rok od roku méně a méně utěšený. Přitom ministerstvo dopravy a další státní instituce jsou povinovány zajistit, aby dálnice a silnice byly pro občany naší země nejen sjízdné, ale zejména bezpečné. Přiznávám, že kdykoli někam po Česku jedu, mám na rozdíl od jiných zemí na našich silnicích a dálnicích žaludeční neurózu a určitě nejsem sám. Hodně jezdím po Evropě – a už na Slovensku se zklidním, protože tam je doprava řízena tak, že je plynulejší, je tam významně méně nehod i při eliminaci vlivu délky silniční sítě a já se cítím výrazně bezpečněji (na Slovensku funguje omezení kamionů – poznámka redakce). Za posledních patnáct let se v Česku ztrojnásobil počet osobních automobilů. To by snad české silnice a dálnice ještě absorbovaly, avšak obrovský nárůst tranzitujících kamionů, ten už absorbovatelný není, ale protože nese mýtné a lobby je silná, tak se tím zatím nikdo skutečně účinně nezabývá. Ten stav vidí každý, kdo před ním nezavírá oči. Stačí se podívat na extrémní počet havárií s účastí kamionů u nás v porovnání se Slovenskem nebo Rakouskem.
Jako viceprezident Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů jsem hovořil na začátku loňského prosince s panem ministrem Ťokem, abych ho upozornil, že kamiony přetěžovaná dálniční a silniční síť je nejen tristní pro naše občany, ale že dospěla do stavu, kdy vážně ohrožuje životy, zdraví a majetek lidí. Mimochodem, naše setkání se uskutečnilo asi dva týdny před kolapsem, kdy se dálnice D1 proměnila v nejdelší parkoviště ve střední Evropě. Panu ministru Ťokovi jsem navrhoval, aby udělal opatření, kterými na určitých dálničních úsecích zajistí (například mezi Humpolcem a Jihlavou, ale nejen tam), aby kamiony jezdily pouze v pravém pruhu. Aby v pátek odpoledne a večer a v pondělí ráno, kdy je dálniční a silniční síť nejvíc zatížena přesuny lidí do práce, byla kamionová doprava omezena… Víte, co mi na to pan ministr řekl? Že má udělánu analýzu, která říká, že to jsou naše silnice a dálnice schopny absorbovat. A že by omezeními stát přišel o příjmy z mýtného. Nevím, jestli to opakoval i za dva týdny, po kolapsu na dálnici mezi odbočkou na Humpolec a Jeníkovem, kdy v mnohakilometrové koloně v mrazu na zasněžené dálnici zůstali lidé hodiny a hodiny uvězněni v autech.
Chápu, že kalamitní sněžení je problém, ale u Humpolce k němu významně přispěla nedisciplinovanost řidičů kamionů a neodpovědně řešená situace stavu rozvrtané dálnice a to je problém ministra a nejen jeho. Tím, co s tím udělat, se začal zabývat dokonce i parlament. Divím se té míře neschopnosti přijímat potřebná a rychlá řešení a neschopnosti přemýšlet o možných problémech v předstihu, než se stanou. Když je obdobný problém v obci, dokáže ho starosta řešit v několika dnech například dopravní značkou a Policie České republiky je povinna tam tu značku na žádost obce umístit. U Humpolce – bohužel až po kalamitě – značku, že kamiony smějí jet pouze pravým pruhem, umístili. Řidiči kamionů ale vědí, že na rozdíl od Slovenska, Rakouska a jiných zemí jim v Česku ledacos projde, že policie „nestíhá“, a tak řada kamionů značku a pravidla nerespektuje. Jel jsem tudy v minulém týdnu čtyřikrát a vždycky jsem jich několik viděl bez skrupulí předjíždět. Na problém přehlcení silnic kamiony nám tak navazuje problém zcela nedostatečné prevence policie a to není o výši pokut, ale o četnosti a průběžnosti účinných kontrol.
Další otázkou je, proč nezačali dělat potřebné úpravy tohoto úseku už mezi svátky, kdy nesněžilo a byla nízká frekvence dopravy. Proč bude posunutí vymezovacích panelů a rozšíření pruhů dálnice trvat až do konce ledna, nebo dokonce do poloviny února? Proč musejí lidé čekat, až komplexní řešení nepřijatelné zátěže D1 kamiony projde zdlouhavým handrkováním ministerstev a parlamentu pod obrovským tlakem lobby, která jako vždy hystericky vyhrožuje, že v případě regulace kamionů zkolabuje české hospodářství a já nevím co ještě? Proč nikdo nechce vidět, že v řadě zemí Evropské unie je omezení kamionů běžnou záležitostí a řešení akutních problémů omezením dopravními značkami je normální a hospodářství jim funguje lépe než naše? Strašit, že v Česku zkrachujeme, když omezíme kamionovou dopravu na pravý dálniční pruh tam, kde je to nutné? Minulý týden jsem při cestě do Brna a zpět do Prahy počítal kamiony v protisměru a vyšel mi průměr průjezdu 9 kamionů za minutu! To je bezostyšný hazard se zdravím našich občanů, nekorigovat takový stav. V Praze se ale i jednoduché věci řeší celé měsíce, a ať řeknete cokoli, nastoupí lobby těch, kteří prosazují vlastní zájmy, jež jsou často v rozporu se zdravým rozumem a zájmy občanů a celé společnosti. Bohužel, na ně parlament a vláda zatím slyší a některé sdělovací prostředky je podporují a to je také hrubá chyba.

A přitom by mohly pomáhat…
To by mohly, kdyby chtěly a kdyby se některé tak destruktivně neřídily principem „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Před pár lety jsem chtěl dát do novin kritiku jedné z bank za hrubé chyby, které tehdy dělala v neprospěch klientů. Redaktor, s nímž jsem o tom hovořil, mi řekl: „Nezlob se, ale to zveřejnit nemůžeme. Ta banka u nás za inzerci každoročně utratí miliony korun.“ Neznám všechny páky, které používají odpůrci regulace kamionové dopravy, nicméně pochybuji, že sdělovací prostředky při řešení tohoto problému budou chtít účinně pomoci.

Ve vašem vyjádření je hodně skepse.
Vede mne k tomu řada indicií, které nás dnes a denně obklopují, a bohužel nedůvěra ke sdělovacím prostředkům mezi lidmi roste. Dám vám úplně čerstvý příklad. O víkendu (neděle 6. ledna 2019) jsem se díval na pořad Otázky Václava Moravce. V jeho první části vystoupil předseda vlády, ve druhé odborář Josef Středula, ekonom Tomáš Sedláček a jeden z viceguvernérů České národní banky. Václav Moravec je velmi schopný redaktor, kterého jsem v minulosti právem považoval za nestranného a jehož pořad se mně líbil, sleduji jej pravidelně. Bohužel i u něho došlo – nevím proč a skoro zlomově – k podstatné změně. Už dva roky v jeho přístupu postrádám nestrannost, která by měla být redaktorům vysokého formátu vlastní. Z jeho postojů mám silný dojem, že nejvíce straní TOP 09 a také ODS a že je negativně vyhraněn vůči představitelům hnutí ANO, dokonce víc než vůči komunistům. Abychom si rozuměli, můj pohled je apolitický a nesleduji tímto názorem podporu ANO, ODS ani Babiše, ale jednu ze základních zásad, jíž by se Václav Moravec měl coby profesionál ve svém pořadu řídit, a tou je nestrannost a zejména rovný přístup k účastníkům debaty. Jsou to hodnoty, které velice citlivě dokáže vnímat většina ideologicky nevyhraněných diváků. Díky tomu, že pan redaktor nestranný přístup ztrácí, ztrácí mnoho sympatizantů a u posluchačů dociluje často opačný efekt, než sleduje, a nevím, jestli si to vůbec uvědomuje. Řada představitelů a pracovníků médií by si zasloužila zopakování žurnalistické fakulty z hlediska pravidel profesionality a novinářské etiky, ale já vlastně ani nevím, co je tam dneska učí (smích).

Jak se takové stranění projevuje?
Často je to třeba o psychologii, o manipulaci, o kultuře jednání. Člověku, kterého chcete v očích diváků snížit, stačí například stále skákat do řeči, přerušovat ho a zahlcovat neustálým kladením otázek, nejlépe zavádějících. V takové atmosféře se nedá přemýšlet ani diskutovat a každý, kdo se na ten pořad dívá, ví, o čem mluvím. Všimněte si, jak velký prostor dostávají v Otázkách Václava Moravce lidé, kteří nejsou pod knutou negativního pohledu „moderujícího“, a jak permanentně jsou přerušováni ti, jimiž chce manipulovat. Rozhovor s nimi obvykle vede k tomu, aby říkali věci, které následně použije proti nim. Předseda vlády České republiky dostal od Václava Moravce jako první otázku, kolik se postavilo kilometrů silnic a dálnic. K odpovědi využil podklady Ředitelství silnic a dálnic, na což pan Moravec kontroval čísly, která získal z evidence Nejvyššího kontrolního úřadu – a ta byla odlišná. Poté Moravec na předsedu vlády opakovaně tlačil, aby řekl, které z údajů jsou pravdivé, čemu víc věří, a přitom věděl, že to nelze v ten moment objektivně vyhodnotit. Václav Moravec ale otázku omílal tak dlouho, až pan premiér řekl, že víc věří podkladům z Ředitelství silnic a dálnic. „Takže vy nevěříte Nejvyššímu kontrolnímu úřadu?“ zdůraznil Moravec, načež se ve zprávách okamžitě objevilo, že Babiš nevěří Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, tečka. Co to znamená?! Záměr vyvolat rozkol mezi Nejvyšším kontrolním úřadem a předsedou vlády České republiky? Prezentovat občanům předsedu vlády jako člověka, který je v konfliktu s Nejvyšším kontrolním úřadem? Je přijatelné, aby moderátor veřejnoprávní televize takhle postupoval? Je morální přijmout takový přístup?
A to jsem vzal jako příklad pana Moravce, který patří k těm lepším. Případů podstatně závažnějších manipulací je ve sdělovacích prostředcích mnoho – otravují atmosféru ve společnosti a podporují nedůvěru a blbou náladu.

A kdo měl tedy v otázce, kolik se postavilo silnic a dálnic, pravdu?
To nevím, ale na jednom z našich jednání obhajovali premiér Babiš a ministr Ťok argument, že oprava D1 je vlastně zcela nová dálnice, a s tím přece nejde souhlasit. Mimochodem, v Indonésii vybudovali 900 kilometrů šestiproudé dálnice za tři roky a u nás – jedné z nejprůmyslo­vějších zemí Evropy, jak čtu v novinách – budeme rádi, pokud letos postavíme 40 kilometrů dálnic, a to navíc za podstatně větší cenu za kilometr než v Německu.
A už dost pane redaktore, podívejte se, kam jsme se dostali od tématu vstupu do nového roku.

• www.scmvd.cz