O mrtvé a živé vodě

Lázeňský areál Sanatorií Klimkovice
se rozkládá v lesnaté krajině na úpatí Nízkého Jeseníku nedaleko města Klimkovice v nadmořské výšce 370 m n.m. Lázeňská tradice v oblasti Ostravské pánve sahá do 19. století a je spojena s využíváním jodobromové vody, tzv. solanky, jejíž přítomnost byla objevena v souvislosti s důlní činností. Moderní komplex architektonicky zajímavých budov umístěný do krásné přírodní scenérie s výhledem na panorama Beskyd nabízí lázeňským hostům různé druhy koupelí v jodobromové vodě /solance/. Její účinky napomáhají při léčbě nemocí pohybového a oběhového aparátu, neurologických, ženských a kožních a příznivě působí na cévní systém. Celý areál včetně přístupů na procedury je bezbariérový. Všestrannou lázeňskou péči doplňují četné společenské aktivity lázeňského života, neboť velkoryse pojaté prostory jsou vhodné k pořádání kulturních i obchodních akcí. Popsané možnosti předurčují Sanatoria Klimkovice k tomu, aby byla vyhledávaná nejen těmi, kteří se sem přijíždějí léčit, ale i těmi, kteří sem jedou za zábavou a odpočinkem. Jsou oblíbeným výletním místem pro návštěvníky z České republiky i ze zahraničí.

Lázeňství je nejdynamičtější ze sfér cestovního ruchu. A to nejenom ve směru péče o zdraví národa, ale i jako možnost, jak dostávat do české ekonomicky více peněz, ve značné míře i formou zahraničního inkasa. Přesto i ono je státem poměrně opomíjeno.
Tímto konstatováním jsem začal rozhovor s generálním ředitelem Sanatorií Klimkovice MUDr. Zdeňkem Machálkem.
Určitě ale nejsou opomíjeny podnikatelskou sférou. Manažeři v lázních si většinou dobře uvědomují možnosti lázeňství. Lázeňství má na území Česka obrovskou tradici. Jeho výsledky jsou medicínsky trvale velmi dobré. Léčebný aspekt lázní je v Česku neustále na prvém místě. Také z tohoto důvodu jsou vyhledávány zahraniční klientelou. V roce 1992 je navštívilo kolem pětatřiceti tisíc zahraničních hostů. V roce 2001 jich už bylo kolem sto patnácti tisíc. Zahraniční klientela roste lineární řadou. Z hlediska cestovního ruchu je české lázeňství zajímavé také průměrnou délkou přenocování – 14,6 dne – už proto, že zahraniční klienti hradí všechno. Lázeňství, zrovna tak, jako např. business travel, není až tak o turistech, nicméně služby cestovního ruchu jsou ty, které obchodní klientele umožňují realizovat byznys, obdobně jako lázeňským hostům pečovat o své zdraví. Navíc úspěšnost lázeňství Česka není pouze o léčení, ale i o geniu loci daných míst. Valná část zahraničních návštěvníků do Česka nejede, aby se stala lázeňskými hosty, přesto zpravidla na jeden či dva dny navštíví Karlovy Vary, Luhačovice, Mariánské Lázně nebo Teplice.

Lázeňství je o jedinečnosti přírodních léčivých zdrojů. Lázně Klimkovice těží z toho, že se pod nimi rozprostírá „pravěké moře“.
Celá ostravsko-karvinská pánev je na třetihorním moři. Čerpají se zde jodobromové solanky – juvenilní voda. Je stará několik milionů let. Její zásoby tu prý jsou na sto až dvě stě let. Složení vody se téměř nemění. Cca 45g pevných látek na litr, což je vysoká mineralizace s účinky na neurologické potíže a pohybový aparát a na gynekologické potíže. Obdobné podmínky jsou v Česku ještě na Hodonínsku. Složením i množstvím nerozpustných látek je naše voda v Evropě ojedinělá.

Stává se obrovskou módou zřizovat v hotelích, penzionech, ale i lázeňských zařízeních a veřejných koupalištích bazény s tzv. mořskou vodou.
Z podnikatelského pohledu to beru. Vzhledem k účinkům na organismus to je ale věc velmi neprobádaná. V pohádkách se hovořívá o mrtvé a živé vodě. Co se týče chemického složení vody, dokážeme upravit dokonalou takovou i makovou vodu. Pokud ale srovnáme její fyzikální vlastnosti, pak o ní víme velmi málo. O jejích účincích na lidský organismus skoro nic. Pokud vezmu vodu, která je čistá pramenitá, má určité chemické vlastnosti. Voda, kterou přefiltruji, nechám odstát, či jinak upravím, má tytéž chemické vlastnosti, ale fyzikální už jiné. Takový paradox mrtvé a živé vody. Existuje tzv.„kapková metoda“. Pouštíte kapku na vodní hladinu, kde vytvoří určitý obrazec. Hvězdičku, pravidelné vlnění – podle toho, jak je chemicky složená. To se týká tzv. živé vody. Když je ale „mrtvá“ – odstátá, přefiltrovaná, recyklovaná, ačkoli chemicky stejná jako „živá voda“, má jiné fyzikální vlastnosti. Kapková metoda v tomto případě neukáže pravidelnost. Dopad kapky udělá chaotický obrazec, neestetický, nepravidelný. Je to překvapující, protože chemicky je identická. A jaké má tato „mrtvá voda“ na rozdíl od „živé vody“ účinky? Ví to někdo? Víme, že když budu vodu nějak upravovat, její účinek na lidský organismus bude proti vodě, která je živá, nulový? Nebo horší…?

Lázně Klimkovice byly vybudovány nedávno, před osmi lety, ale dostat se k vám na léčení není samozřejmostí. Je vůbec třeba, aby vaše sanatoria o sobě dávala vědět?
O pacienty skutečně nemáme nouzi. Máme výborné léčebné výsledky. Bohužel v současné době nejsme s to kapacitně pokrývat poptávku. Více než 30 procent návrhů musíme v sezoně odmítat. Stoupá zájem i ze zahraničí. Zejména z arabských zemí. Bojovat o další lázeňské hosty dnes jakoby není aktuální. Nicméně z hlediska dlouhodobých perspektiv je třeba dostávat Klimkovice do obecného povědomí nejen v zahraničí, ale i u nás doma.

Kam podle vás kráčí české lázeňství?
Je možné konstatovat, že převážně správným směrem. Zdraví je od nepaměti prioritou lidí. Pokud budou kolegové dbát rad nás starších, kteří medicínu v lázeňství vnímáme jako prioritní, bude české lázeňství trvale slavit úspěchy, a to i jako oblast podnikání. Ne sklonit hlavu před majiteli, že teď se bude, co to jde, vydělávat na wellness… Pokud u nás lázeňství nesklouzne k typickému wellness turismu, což se např. stalo v Baden Badenu, kdy tam díky tomu během několika let přišli o klientelu, nemám o české lázeňství strach.

Bohužel, paradoxní kvadriádu lze vysledovat nejen v politice, ale i v řadě dalších oblastí, včetně lázeňství. Je o tom, že: „Kdo umí, umí, kdo neumí, učí, a kdo ani to ne, řídí… A kdo je úplně blbý, ten kontroluje,“ a to nejen z moci úřední, ale i v oblasti podnikání. Rozhoduje ten, kdo vládne nebo vlastní. Jak? To v Česku ilustruje na jedné straně plejáda zmarněných tradičních světově zavedených českých firem a značek a na druhé straně řada prosperujících podniků, v jejichž čele stojí odborníci, kteří rozhodují.
Bohužel. Tlak vlastníků lázeňských zařízení leckdy vede lékaře k tomu, že přistupují na zkracování pobytů. Týdenní a kratší pobyty jsou však z medicínského hlediska nesmyslné. Lázeňství není pouze o procedurách, není o krátkodobém pobytu, je o čase, a to minimálně tří týdnů. Začne-li kdo netrénovaný (neadaptovaný) intenzivně trénovat, druhý den se pravděpodobně nehne. Další týden se bude trošičku vetit a teprve přespříští bude moci uplatnit „novou sílu“. Lázeňský pobyt vede především ke změně adaptačních odpovědí organismu. Ať chceme, jak chceme, žádný urychlovač to nezlomí. Vždycky to musí být alespoň osmnáct, dvacet dnů. Pokud provozovatelé lázeňských zařízení na toto nebudou dbát a budou slyšet jenom na vytěžování kapacit směrem k wellness, pak quo vadis lázeňství v Česku…

www.sanatoria-klimkovice.cz