O byznysu,
který v roce 2003
přivede miliony spotřebitelů odjinud

• 105 pokojů • bezbariérový přístup • restaurace • lobby bar • variabilní konferenční sál • 24 hodin front desk • směnárna • prodej suvenýrů a doplňkový prodej • sekretářské služby • vstupenky do divadel, na koncerty, sportovní akce • okružní jízdy • pronájem automobilů • business centrum • praní, žehlení a čištění • bezpečnostní systém ASIS • garáže • parking pro autobusy • akceptuje kreditní karty: American Express, Diners Club, EC, MC, Visa, CCS business • 

Pokoje
105 pokojů s bezbariérovým přístupem ve čtyřech podlažích s koupelnou vybavenou vanou a vysoušečem vlasů, s odděleným WC, z toho 5 nekuřáckých, 2 apartmá, 2 pokoje pro tělesně postižené. Všechny pokoje jsou vybaveny minibary, sejfy, TV se satelitním připojením, pay TV, vnitřním televizním okruhem, telefonem s přímou volbou, v business pokojích přípojka PC, protipožárním a bezpečnostním systémem.

Restaurant
nabízí jídla české a mezinárodní kuchyně. Široký výběr alko i nealko nápojů tuzemských a světových značek. Velké množství značkových a odrůdových vín. Doutníky skladované v ideálním prostředí. Je vhodný pro menší obchodní jednání a uzavřenou společnost.

Lobby bar
s vinotékou nabízí snídaně a celodenní stravování, u skupin formou švédského stolu a malé občerstvení v průběhu dne.Velký výběr alkoholických a nealkoholických nápojů, míchané nápoje. Doutníky skladované v ideálním prostředí. Zmrzlinové poháry a dezerty. Je vhodný pro obchodní jednání, rauty a firemní prezentace.

Letní terasa
příjemné posezení v hezkém prostředí obklopeném zelení. Nabízí občerstvení během horkých letních dní.

Konferenční sál
je klimatizovaný s variabilním uspořádáním pro max. 90 osob. Lze jej propojit s business centrem. Je vhodný pro pořádání konferencí, prezentace firem, vzdělávací programy, rauty a další společenské akce. K dispozici je internet, fax a přímá telefonní linka, kompletní sortiment konferenční techniky a možnost občerstvení formou různých druhů coffee breaků.

Business centrum
má kapacitu cca 10 osob. Může sloužit jako zázemí pořadatelům akcí v konferenčním sále, s nímž jej lze propojit. K dispozici je internet, fax a přímá telefonní linka a možnost zajištění občerstvení.

Ostatní služby
Zajištění vstupenek na kulturní a sportovní akce; zprostředkování zapůjčení aut; praní a čištění prádla a oděvů; hotelové garáže; hlídané parkoviště pro autobusy; prodej českého skla a upomínkových předmětů, doplňkový prodej; hotelové taxi; kopírování, fax, internet; tlumočnické a průvodcovské služby; rezervace restaurací; prodej okružních jízd po celé České republice.

Hotel Expo****

Za Elektrárnou 3

170 00 Praha 7 – Výstaviště

tel.: +420 / 266 712 470

fax: +420 / 266 712 469

e-mail:

hotel@expoprag.cz

www.expoprag.cz

Hotel Expo má strategickou polohu v bezprostředním sousedství pražského Výstaviště a T-Mobil arény. Byznys klientela i další hosté do něj rádi jezdí a doporučují jej, už proto, že v rámci Holiday World a ostatních veletrhů je exponovaným místem konání prezentací, tiskových konferencí a seminářů. 

Na Beaujolais villages nouveau 2002 (10/02 str. 16) jsme se s ředitelem hotelu Expo Zdeňkem Chládkem domluvili, že u příležitosti Holiday World uděláme povídání. A protože každé vydání Všudybylu vzniká zhruba s měsíčním předstihem, potkali jsme se 2. ledna 2003. Pane řediteli, již se stalo tradicí, že hotel Expo je domovským zázemím české hokejové reprezentace. Zároveň se doprovodnými veletržními akcemi (a nejen jimi) řadí do ranku kongresových hotelů.
Dávat nám jednoznačnou nálepku kongresového hotelu by bylo nadnesené. Faktem ale je, že hotel Expo úspěšně nabízí i tyto služby. Účastníci veletrhů jsou spolu s hokejisty velmi vítanou a náročnou skupinou klientů, avšak i s nimi se nám velmi dobře pracuje. Dokáží ocenit úroveň služeb. Kdo jede na veletrh, nepovažuje za hlavní starat se, jak bude upravený sál pro prezentaci. U nás se může spolehnout na to, že zde pracují lidé, kterým zadá požadavky a oni mu odvedou komplexní kvalitní službu. Holiday World patří k největším a nejprestižnějším veletrhům, které se na Výstavišti každoročně konají. Dnes jsem měl např. telefonát, kdy se mne zahraniční hosté (v rámci Holiday World už u nás bydleli 8×) ptali, není-li pozdě, rezervovat si svůj pokoj. Ujistil jsem je, že pro ně není nikdy pozdě, a bylo mi velmi příjemné, že chtějí bydlet opět u nás.

Jaký podle vás bude příští rok?
Určitě dobrý. Už proto, že se budeme blížit vstupu do Evropské unie a někdo v tomhle státě začne něco dělat, aby se zmenšily rozdíly v porovnání s nejvyspělejšími evropskými zeměmi. O Česku se bude více hovořit. Lidé zvenku budou zvědavi, koho že to do Unie chtějí, a tak se na nás přijedou podívat i ti, kteří zde ještě nebyli. Zároveň chci doufat, že se uklidní situace ve světě, že lidé budou mít peníze a klid na to, aby cestovali.

Bude letošní rok v České republice lepší oproti předchozím, co se týče vnímání ekonomických předností cestovního ruchu?
Rád bych, aby byl. První poloha je, co pro to může udělat každý. A druhá, co by pro to měl udělat někdo jiný.
Začnu od těch jiných. Pro to, jak prostřednictvím cestovního ruchu dostávat do české ekonomiky o řád větší objem inkasa, je třeba udělat něco centrálně. Tzn. vyjasnit si postavení České centrály cestovního ruchu. To nemůže být nějaký malý odbor či apendix při některém ministerstvu, když podíl resortu cestovního ruchu na vytváření hrubého domácího produktu je podstatně větší než u některých dalších hospodářských resortů, které mají vlastní ministerstva. To bych řekl, že by měl udělat někdo jiný. Měl by mít koncepci – stanovit pravidla hry. Ono to někdy zní hloupě, když se řekne oborová norma či pravidla garantovaná státem. Ale protože praxe ukázala, že nastavit mantinely nejsou s to oborové asociace, neboť se navzájem nedokáží dohodnout, měl by to udělat stát. Zcela zřejmá je i absence vlivu regionálních profesních sdružení, např. v oblasti potírání dumpingu, jako to funguje ve Francii a dalších zemích. Za zmínku stojí jistě i úvaha o tom, jak by se měli sdružit a spolupracovat vlastníci subjektů, působících v cestovním ruchu. Vliv takovéto lobby by měl být tak velký, aby dokázala přimět politiky upravit právní prostředí tak, aby nedocházelo k „zapomínání“ na cestovní ruch při vyjednávání podmínek pro vstup do Evropské unie v oblasti DPH, aby byly stanoveny např. mantinely pro vybírání různých autorských poplatků v rozumné míře přijatelné pro obě strany a aby peníze za poskytování služeb byly zdaněny všem stejně a hlavně tady v Česku.
Od toho se odvíjí další oblast, do níž by měl stát více investovat, která by Českou republiku posunula v mezinárodní konkurenci vpřed. Stát by měl sám sebe, jako cíl milionů spotřebitelů z domova i ze zahraničí, daleko víc propagovat. Měl by životaschopnou koncepcí oslovit subjekty podnikající v cestovním ruchu – hotely, incomingové agentury, restaurace, dopravce apod., už proto, že by i u nich možná našel nejen morální, ale i ekonomickou podporu. Vezměte si např. hotel guidy. Nikdo neví, který je ten pravý, a tak raději inzeruje ve všech a zbytečně vydává peníze za stejnou službu na více místech. Proč nemůže být jeden zastřešený např. Českou centrálou cestovního ruchu, u nějž bude stát garantovat, že se dostane všude tam, kam se dostat má?
Větší díl toho, co je třeba udělat, musíme ale udělat každý sám. Špatné je, že v mnoha případech si turista v Česku nepřipadá jako host. Vůbec nerazím teorii, že bychom pro turisty měli dělat něco zadarmo, ale mám na mysli chovat se k nim tak, aby měli chuť utrácet peníze právě u nás a ne v sousední zemi. Své peníze totiž rád vydá zřejmě každý, komu je v nějakém prostředí či společnosti lidí příjemně, takže i z těchto příčin je průměrná útrata turistů v České republice poměrně malá. A proč ještě? Protože návštěvníkům předestíráme jen zlomek atraktivit, kterými Česko disponuje. Dnes převažují individuální turisté, kteří očekávají, že když do nějaké země přijedou, že se na místě rychle zorientují, co kde je a jak se tam dostanou. Pochopitelně teď nehovořím o spektru základních služeb, jako je ubytování nebo stravování, ale o tom, že nám nestojí za to, abychom jejich pozornost poutali na další cíle, které v Česku stojí za to navštívit.

To, že u nás k turistům přetrvává velmi rezervovaný vztah, je dáno setrvačností, a ta je obrovská. Usměrnit ji ale dokáže pouze adekvátně obrovská síla, což je v krátkodobém horizontu nemožné. Hloupé ale je, že se tímto přístupem k cestovnímu ruchu řadíme mezi státy, jejichž politici nepotřebují peníze na plnění předvolebních slibů. U nás prý k tomu jednou nemáme moře, podruhé velehory, potřetí lidi… Handicap Česka např. vůči Rakousku ale není v kvalitě a kvantitě turistických cílů, ale v tom, co alegoricky vystihuje průpovídka o tom, jak hříšník v pekle, rozděleném na kapitalistické a socialistické, pootevře dveře do čekárny kapitalistického, kde jej srdečně vítá špalír čertů. I ptá se: „Co mne zde čeká?“ „No, to vás položíme na prkna, z kterých čouhají dvoustovky hřebíky a přejedeme vás parním válcem…“ Hříšník se ulekne a nakoukne do českého. U vchodu sice žádný personál, zato v čekárně plno a veselo. Zeptá se proto jednoho z čekajících, jenž mu odpoví: „No, to vás položí na prkna, z kterých čouhají dvoustovky hřebíky a přejedou parním válcem…“ Hříšník se ulekne, i když ne tolik: „Vždyť je to stejné jako v kapitalistickém pekle, tak proč je tady tak narváno?“ Dotázaný pobaveně mávne rukou: „Jednou nejsou prkna, podruhé hřebíky. A parní válec? Ten už vůbec neseženou… Nehledě na to, že se to dá vždycky nějak obejít!“
Asi na tom něco bude. V Rakousku nebrečí, je-li na horách sníh nebo není, ale systém je nastaven tak, aby tam lidé přijeli, bavili se a líbilo se jim tam za každého počasí. Převážná část podílu na tomto stavu je u každého jednotlivce. V Česku si lidé vesměs neváží, že jim turisté přinášejí prosperitu – absence vědomí pomyslného pana Nováka, že díky nim má práci a jeho rodina peníze. Z toho plyne často velmi nepříjemný pocit hostů, kteří na závěr pobytu v Česku konstatují: „Tady se na nás nikdo neusmál, nikdo nás nepozdravil… Když jsme se chtěli na něco zeptat řidiče tramvaje, tak se na nás mračil a něco odsekl. Všichni se zde tváří otráveně a jsou uzavřeni sami do sebe se svými problémy…“ A to nehovořím o opravdových nešvarech, s nimiž nikdo nic nedělá a o kterých se jen píše a točí televizní reportáže, a pak to vše skončí konstatováním: " ono to nejde, protože …" Ono to není pouze o hrubém domácím produktu, ale i o zaměstnanosti. V Česku jsou oblasti, které by cestovní ruch mohl živit kompletně. Ať už ve službách přímo spojených s tímto odvětvím nebo v sekundární sféře. Turisté totiž mají obdobné potřeby jako kteříkoliv jiní lidé, akorát za ně zpravidla utrácejí daleko více peněz než stálí obyvatelé. Proto se opravdu vyplatí jim k tomu úsměv a vstřícnost přibalit zadarmo. Jsem od přírody optimista. Věřím, že se nám všechna úskalí podaří zdolat i v případě, že letošek nebude snadným rokem. Začít musíme každý sám u sebe. Rok 2003 bude určitě lepší, když pro to sami něco uděláme.