I uvede mne na nějaký rynk, a aj, tu oblakové1 študentů, mistrů,
doktorů, kněží, mládenců i šedivců2! Z nichž někteří po hromadách
se drželi, spolu rozmlouvajíc i disputujíc; jiní se do koutů tiskli,
jiným z očí. Někteří (což sem dobře vyšetřil, ale sem jim toho tam
mluviti nesměl) měli oči, a neměli jazyka; jiní měli jazyk, a neměli
očí, někteří toliko uši, bez očí a jazyka etc.; takž sem porozuměl,
že i tu nedostatkové přebývají. Vida pak já, že všickni tito odkuds
vycházejí, a zase tam vcházejíce, jako včely z oule a do oule se motají,
pobídnu, abychom také vešli.
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce, l.
P. 1623
1zástupy; 2starců
Někteří měli oči, a neměli jazyka; jiní měli jazyk, a neměli očí, někteří toliko uši etc.
28. 02. 2019
Jako kdyby se Komenský trefoval do českých zákonodárců. Ti čímsi kýmsi magnetizováni (jak pravil Oscar Wilde: „Na člověku, kterého pomluvili, nás pokaždé něco magnetizuje.“), osmnáctým rokem ignorují, že nárok být přijat na střední školu mají i lidé bez základního vzdělání. Stávající školský zákon počítá pouze s tím, že dítě absolvuje devět let povinné školní docházky, ale už neříká, že musí absolvovat všechny třídy od první do deváté. Takže žáci, kteří za devět let stihnou dojít pouze do šesté či sedmé třídy, splnili zákonnou podmínku a mohou zahájit studium na střední škole. Sice jsou nějaké limity, které stanoví krajské úřady u veřejných škol (u soukromých škol je to věcí jejich majitelů), ale pokud dítě splní devět let školní docházky, zdravotní způsobilost a je volná disponibilní kapacita, je povinností střední školy takového žáka přijmout. Vedle toho se objevil nový obdobný fenomén, a to dyspraxie, vývojová porucha pohybové koordinace, díky které jsou takto diagnostikovaní žáci uvolněni z odborné praxe. Nemusejí vykonávat činnosti v rámci odborných předmětů, a přesto splňují zdravotní způsobilost, aby studovali například obor zaměřený na hotelnictví a gastronomii. Inu: „Vida, že všickni tito odkuds vycházejí, a zase tam vcházejíce, jako včely z oule a do oule se motají.“
Jaromír Kainc
nakladatel