Nech brouka žít…
28. 02. 2017
Kam na zimní přejezd?
Webkamery přesvědčily mého syna Martina a on mne, že je na Velké Fatře
dost sněhu. 21. 12. 2016 6:00 Z notně jetého lůžkového
vagonu do Kyjeva vystupujeme v Ružomberku. Odtud autobusem do Starých Hor a
pěškobusem do Turecké. Lanovka, zakreslená i v nejnovějších mapách, na
kterou jsem se těšil, neb mne při zimním přejezdu v únoru 1986 vyvezla
na hřeben Velké Fatry (viz www.e-Vsudybyl.cz, článek „Tuná sa
kúri a oblôk otvorený!“), nepremávala. Víc než dvacet let. Tisíc
výškových metrů zvládáme cesta necesta. 13:00 Jsme
u rozcestníku na vrcholu Liška (1 445), na rozdíl od sněhu, sfoukaného
z hřebene Velké Fatry. Nosit se s lyžemi? Volám spolužákovi z Vojenské
hudební školy, zda si u něho v Banské Bystrici můžeme nechat lyže.
Můžeme. Mezitím nám kamarádka ověřuje, zda je na nádraží
v Ružomberku úschovna. Prý je a má provozní dobu od 6 do 22 hodin.
Navrhuji Martinovi, že mu ukážu Veľký Choč (viz www.e-Vsudybyl.cz, článek „Jak jsem
potkal své nebeské já“) a restauraci v Dolním Kubíně.
13:30 Vyrážíme po modré značce směr Staré Hory. Na
Majerovej skale sněhu dost. Dusáme v něm plošinu a stavíme stan. Vařím
ze sněhu. Bujon, čaj a šunkofleky.
22. 12. 2016 9:10 Po řádné porci ovesných vloček
pokračujeme v drsném sestupu s lyžemi trčícími z batohu každou chvíli
ve větvích stromů. 13:00 Ze Starých Hor autobusem do
Ružomberku. Na nádraží sice úschovna je, ale odmítají nám vzít lyže.
Sbohem slovenské krčmičky! 14:28 Naštvaní nasedáme do
prvního vlaku směr Česko.
Křivoklátsko, Český kras
23. 12. 2016 14:47 S Martinem a Strašným Pájou se
potkáváme ve vlaku na pražském smíchovském nádraží. Vystupujeme
v Karlštejně. Křivoklátsko, Český kras, a bez lyží! Paráda! První noc
trávíme na Malé Americe. A už vaří Pavel.
24. 12. 2016 9:30 Kráčíme korytem Bubovického potoka a
fotíme se na jeho vodopádech. 12:30 Obědovou pauzu dáváme
v hornickém skanzenu Solvayovy lomy, na Štědrý den plného dětí. Není se
co divit. Jízda hornickým vláčkem je velkou atrakcí. Přes útesy
Svatojánských skalních stěn do Svatého Jana pod Skalou.
15:00 Jsme v Obecné škole. Před pátou hodinou o pár piv
moudřejší hotel opouštíme. Údolím Loděnice přes Hostim k Berounce.
19:00 Štědrý večer trávíme na louce za Srbskem.
Na Šumavu
25. 12. 2016 8:00 Martin nás opouští. Odchází na vlak do
Prahy. Pavel vaří poridge. 09:32 Nastupujeme do osobáku do
Berouna, kde přestupujeme do expresu do Plzně a v ní do
rychlíku, z něhož vystupujeme v Hamru – Hojsově Stráži, abychom
pokračovali v etapové vánoční obchůzce hranic Česka, kterou jsme před
dvěma lety zahájili v Českém lese. Mrholí, a to tak, že fest. Přes sebe
a batoh oblékám pláštěnku. Pavel spoléhá na goretexy a obléká jen
bágl. 14:50 Po žluté scházíme do Zadních Hamrů. Odtud
stoupáme na Stateček. Říkáme si: „Kéž by tu někde byl seník.“
Jenže v téhle části Šumavy nemají zvířátka rádi. Mokré lavičky
odpočívky na Statečku jsou nám prvním šumavským ložem.
26. 12. 2016 9:00 Mrholí, mrholí, ta voda padá k zemi…
Jdeme po silničce po červené značce. Odskakujeme z ní podívat se na
vodopád Bílá strž. Paráda! Co není paráda, je sněhová břečka
k Černému jezeru. U jezera sychravo. Poryvy větru nabírají vodu z ledu
na hladině jezera a hrrr do nás. Z „tlakové myčky“ strmým stoupáním
na Rozvodí. Silnička a opět sněhová břečka. 13:00
Obědová pauza v odpočívce u vysílače. 14:00 Čertovo
jezero a kousek od něho suchá odpočívka. Jdeme bydlet.
27. 12. 2016 9:30 Odcházíme. Konečně mrzne.
12:30 Obědová pauza nás zastihuje v Železné Rudě
v bufetu COOP supermarketu, ve kterém dokupujeme proviant. 15:30 Pokračujeme
na Schwarzenberský kanál, který od roku 1793 do roku 1962 sloužil
k plavení dřeva ze zdejších hospodářských lesů.
Tunguzský meteorit
28. 12. 2016 9:00 Ráno nás vítá nedaleko nouzového
nocoviště na zasněženém dřevěném podiu u jezera Laka jakoby pár verst
od Podkamennoj Tungusky v roce 1920. Polomy v první zóně Národního parku
Šumava v kulturách rychle rostoucích dřevin po staletí pěstovaných lidmi
evokují, jak to mohlo vypadat pár let po výbuchu tunguzského meteoritu
s tím rozdílem, že stromy neleží odstředivě od epicentra, ale halabala.
Tu a tam mrtvé také nastojato. Zkrátka že to u nás, na rozdíl od
německé a rakouské strany Šumavy, všude vybouchlo (viz např. www.e-Vsudybyl.cz, článek „Nerovnost
přístupů k ochraně přírody na české a na rakouské straně
Šumavy“)! A bezzásahová Šumava? Původní porosty, které by ten
experiment vylidňující šumavské obce zvládly? Ty nemají z čeho
vysemenit! Zato nálety z po staletí vysazovaných monokultur smrků a peníze
lidem, kteří na Šumavě díky tomu bordelu parazitují, se stále
jen sypou.
Báječná COOP Prášily
15:00 Po červené značce docházíme do Prášil, kde nás
vítá prodejna COOP. Pro takové jako my vybavená stolečkem s barovými
židličkami. Vstřícný prodavač nám radí, jak na Poledník a kde tam je
nouzové nocoviště. 16:30 Zastavujeme v nejvýše položené
botanické zahradě v Česku podívat se na bizony. No a pak své těžší
než těžké bágly vláčíme na Poledník. 18:20
Nocovištěm šíleně profukuje. Stavíme závětří a v něm stan. Pavel
vaří a já medituji.
Nech brouka žít
29. 12. 2016 9:00 Vypadá to nadějně. Nefouká a sluce už
už proráží mlhou. Další kilometry první bezzásahovou zónou Národního
parku Šumava na téma „nech brouka žít…“. Ochranáři to tu mají hezky
vyznačené. Tedy krom vrcholku rozhledny na Poledníku, na níž ani v noci
nesvítí varovné poziční světlo, ačkoli je široko daleko nejvyšším
bodem. V nadmořské výšce nad třináct set metrů spousta sněhu. Začíná
se vyjasňovat, klube se slunečný den. Od Modravy přijíždějí první
lyžníci a pak další a další. 14:00 Autobus do Sušice
jede až v 15:15, a tak rádi přijímáme zázemí restaurace
hotelu Modrava. Ze Sušice dalším autobusem do Klatov, odkud nás rychlík
Špičák přiváží před devátou do Prahy.
