„Všudybude, kam s tímto pospícháš?“ „Do světa ho vedu (dí
on), prohlédnouti jej žádostiv jest.“ „A proč beze mne? (řekl onen
zase). Víš, že tvá prováděti, má ukazovati, co kde jest, jest povinnost.
Nebo Její Milosti královny vůle není, aby kdo do království jejího vejda,
sám sobě, co vidí a slyší, dle líbosti vykládal a něco tu mudroval: než
aby se jemu, co a k čemu která věc jest, povědělo, a on na tom
přestal.“
Jan Amos Komenský, Labyrint světa a ráj srdce L.P. 1624
Nebo Její Milosti královny vůle není, aby kdo do království jejího vejda, sám sobě, co vidí a slyší, dle líbosti vykládal
23. 06. 2010
Jednou jeden schopný konat zázraky dostal chuť na pivo. A že vyprávím
vtip, všechny restaurace a hotely v Česku byly natřískané k prasknutí.
Odevšad ho vyhazovali. Až v jedné formance se nad ním slitovali tři
chlapi: „Pojďte přisednout, my už se tu nějak scuknem.“ Jeden byl
hluchý, druhý slepý, jen třetímu nic moc nebylo. Přišedší svlažil
hrdlo, a že k němu byli laskaví, vložil ruku na nevidomého, který zvolal:
„Já vidím!“ Na neslyšícího: „Já slyším!“ a už už… když
v tom třetí, strachy celý bez sebe, podrážděně: „Dáš tu pracku
pryč! Mám invalidní důchod!“
Co už není vtip, je, že obdobně tak mívá čas od času rezort
zdravotnictví, tlačen těmi, jejichž zájmem je prodat co nejvíc léků a
vykazovat co nejvíc bodů za zdravotní péči, tendenci ohrazovat se
vůči uzdravujícím přírodním léčivým zdrojům a procesům a blbnout
veřejnost, že české léčebné lázeňství je přežitek.
Jaromír Kainc
nakladatel Všudybylu
