Společnost Panství Bechyně byla založena v roce 1993. Vznikla na majetku bývalých velkostatků Bechyně a Opařany. Tyto polnosti, lesy, rybníky a nemovitosti patřily před znárodněním rodu Paarů, kterým byly po revoluci navráceny. Rodina Paarů pak tento majetek vložila do soukromé akciové společnosti Panství Bechyně, jejímž plným vlastníkem je Josef Šťáva. V roce 2008 se Panství Bechyně a.s. transformovala na evropskou akciovou společnost Panství Bechyně SE (Herrschaft Bechyně SE) se sídlem v Lichtenštejnsku. Panství Bechyně, s.r.o. se sídlem v Bechyni od té doby obhospodařuje téměř 5000 ha lesních pozemků. Dalších 500 ha má pronajato od okolních obcí. Dále spravuje 282 ha rybníků, areál Zámku Bechyně a další nemovitosti na Bechyňsku. Výtěžky z lesnické činnosti a obchodu se dřevem reinvestuje do údržby a zušlechťování lesů a financuje obnovu zámeckého komplexu a dalších nemovitostí. Vedle těchto činností podniká v cestovním ruchu. Za tímto účelem veřejnosti zpřístupnila zámeckou expozici, vybudovala golfové hřiště vhodné pro pořádání celostátních soutěží, zrekonstruovala ubytovací kapacity hotelu Panská na náměstí v Bechyni, renesanční Lesní dům v zámeckém parku, Penzion Golf a pozdně barokní Černický zámeček v Černické oboře. Druhá společnost Zámecký Resort Bechyně, s.r.o. spravuje především ubytovací kapacity a věnuje se pořádání svatebních obřadů, firemních a kongresových akcí pro 20 až 2500 lidí nejen v zámeckých prostorách (např. Vokův svatební sál, Stromový sál, Jízdárna, Hodovna Petra Voka či zámecký park), ale i v prostorách Černického zámečku, v Penzionu Golf a v Hotelu Panská. Tato společnost nabízí kompletní služby jako je zajištění svatebních obřadů v exteriérech či interiérech, pohoštění i velké hostiny, ubytování ve svatebním apartmá v areálu zámku nebo svatbu na zřícenině hradu Dobronice či na golfovém hřišti. Její svatební koordinátor napomůže tomu, aby se svatba odehrávala podle představ zákazníka. Zajistí vše na klíč, nebo jen to, co si klienti přejí z široké nabídky ubytování, občerstvení, dále hostiny, rauty, výzdobu, hudbu, květiny, dárky pro svatebčany, etiketu a mnoho dalšího.
Návštěvnost byla vynikající a zejména u nás rostl zájem o pořádání svateb
29. 12. 2009
S vlastníkem Panství Bechyně panem Josefem Šťávou se
potkáváme 2. listopadu 2009 v hotelu Panská na bechyňském
náměstí.
Josefe, rok 2009 je pro mnohé tak báječný, že být ještě
lepší, tak se z toho zblázní radostí.
Pro Panství Bechyně rok 2009 nebyl, co se týče naší hotelové a gastro
divize, špatný. Splnili jsme očekávání, a ta nebyla malá. Návštěvnost
byla vynikající a zájem pořádat u nás společenské a rodinné akce,
zejména pak svatby, velký. Na zámek i do Muzea Vladimíra Preclíka přišlo
v letošním roce cca deset tisíc návštěvníků, což je na hranicích
našich možností. Návštěvnost jsme tedy měli o něco lepší než v roce
2008. V loňském roce jsme zprovoznili nově zrekonstruovaný Černický
neboli lovecký zámeček Hvězda u golfového hřiště v Černické oboře
čítající třináct elegantně vybavených apartmá a pokojů. Zámeček je
svým umístěním a atmosférou ideální pro pořádání svateb či
firemních akcí. Klientela zde má k dispozici naprosté soukromí.
V Penzionu Golf jsme nechali zrekonstruovat celkem patnáct pokojů ve
sportovně elegantním stylu. I zde jsme v letošní sezoně zaznamenali
nemalé zvýšení návštěvnosti, a to nejen z řad nadšenců
golfové hry.
Čím to, že jste se v loňském roce stali jedním
z nejvyhledávanějších míst konání svateb?
Nemohli jsme si nevšimnout, že u našich sousedů na okolních zámcích se
koná svatba za svatbou. Od roku 2009 proto náš zámecký areál nabízí
nejen romantickou atmosféru, ale vše, co se svateb týká, pod jednou
střechou. Jak catering, tak obřad v zámecké kapli, kterou jsme zařídili a
vybavili nádherným mobiliářem, který jsme odkoupili z kaple v severní
Itálii. Zkrátka jsme chtěli zkusit něco nového, už proto, že mnozí
v našem regionu zaznamenali pokles firemních akcí. Tento trend jsme
eliminovali tím, že jsme vstoupili do dalších internetových vyhledávačů
a začali spolupracovat s dalšími agenturami. Díky tomu jsme oslovili a
získávali novou klientelu. Ostatně letos největší svatba tu byla právě
z ciziny. Sjelo se k nám na dvě stě lidí ze Španělska.
Po řadu let jsi byl mecenášem sochaře, pedagoga a předsedy
Spolku výtvarných umělců Mánes pana Vladimíra Preclíka.
Letošní vernisáž se už, bohužel, konala bez něho. Co však u nás bude
nového pozitivního, je, že moje dcera Nicole, která momentálně působí
v Londýně jako nezávislý expert pro aukční dům Christie’s, na
příští letní prázdniny připravuje v zámeckém parku a jízdárně
výstavu zhruba padesáti žáků profesora Wágnera nazvanou „Wagnerovci“
(podle pana profesora Wágnera, jehož žáky byli např. Miloslav Chlupáč,
Zdeněk Palcr, Vladimír a Věra Janouškovi, Olbram Zoubek a Eva Kmentová,
Zdeněk Šimek, Vladimír Preclík, Ludvik Korkoš, Igor Korčák, Zdena
Fibichová, Andrej Rudavský, Vojtěch Adamec, Jan Hendrych a další). Ti
ještě nikdy takhle společně nevystavovali a ani o nich takto nikdy nebyl
vydán text. Nad výstavou převzal záštitu ministr kultury prof. Václav
Riedlbauch a hejtman Jihočeského kraje Mgr. Jiří Zimola. Katalog Nicole
připravuje společně s Doc. PhDr. Jiřím Šetlíkem CSc.
Když už jsi zmínil sousedy… Obdobně jako senátor Karel
Schwarzenberg vládneš nejen zámkem a dalšími nemovitostmi, ale i lesy,
polnostmi a rybníky. V posledním vydání hovoříme s prezidentem Agrární
komory ČR mj. o tom, že se z naší země, která byla po staletí
potravinově nezávislá, stává odbytiště dotovaných vývozů ze Západu.
Jsi občanem Švýcarska. Proč to nevstoupilo do Evropské unie?
Rozšiřování Evropské unie samozřejmě je o odbytištích. Proto
Švýcarsko do EU nevstoupilo, byť do Schengenu ano. Pro švýcarský průmysl
to není tak horké. Vstup do EU tam proklamují pouze levicové strany,
jejichž lídři touží po horentně placených místech úředníků
v Bruselu a ve Štrasburku. Nicméně velká většina Švýcarů do EU nechce.
Unie, to je trh všech odvětví. Nejen zemědělství. Takže velké západní
koncerny se samozřejmě smějí. Já si rovněž říkal: „K čemu Evropská
unie potřebuje Bulharsko a Rumunsko?“ No kvůli milionům dalších
spotřebitelů, kvůli rozšíření trhu. Jak poukázal pan Veleba, aby
potlačili tamní odvětví, mohli víc vyrábět a měli komu prodávat
subvencované přebytky, jež by se u nich jinak někde hromadily.
Co tvůj spor se státem?
O něm teď vyšla faktografická kniha novináře disidenta Jana Urbana
„Tunel plný krve“. Mapuje jej do roku 2006. Do éry ministrování paní
Součkové. Kolem sporu, při jehož „řešení“ se stát chová amatérsky
naivně a dlouhodobě praktikuje „pštrosí politiku“, se ale od té doby
stalo mnoho dalších věcí.
Dokázal sis v dobách svého dětství představit, že budeš
zaměstnavateli a po svém osamostatnění už „jen“ odborníky řazen
mezi nejlepší a nejschopnější obchodníky světa?
Ne. Ani později, když jsem měl v roce 1968 první vlastní peníze –
vysokoškolské stipendium, což bylo 420 Kč. Zkrátka mi to muselo stačit a
stačilo. Kofola stála 1,30 Kč a 3,20 Kč oběd v menze. Samozřejmě, že
mne matka podporovala, ale musel jsem tady v Bechyni přes léto roznášet
balíky, abych si na studium přivydělal. V roce 1969 jsem pak ve Švýcarsku
začínal měsíčním stipendiem 500 CHF, s čímž jsem na bydlení, jídlo
a další věci rovněž musel vystačit. Tam jsem to vyřešil tím, že jsem
šel bydlet do kláštera, kde to bylo levné, takže mi zbyla i padesátka,
abych mohl někam vyrazit na studentský pas. U Avis nebo Herze jsem se
s kolegy študáky zajímal, jestli nemají auta, která potřebují odvézt
třeba do Paříže. A bezvadně nám to vycházelo. Takže jsme ze Švýcarska
přes Itálii, Monaco a Nice vezli auto na letiště do Paříže. Byla to sice
několikadenní oklika, ale při tom jsme toho spoustu viděli a zažili. Mé
začátky byly dost „při zemi“. Víc štěstí jsem měl, až když jsem se
dostal k tomu, co jsem od roku 1973 dělal profesionálně. Nejdříve jako
zaměstnanec a potom jako podnikatel, a to byly krevní produkty, které se
vyráběly z plazmy. Můj první vlastní velký byznys byl s Polskem,
v době, kdy tam nebyli schopni vyrobit ani kapku albuminu. To jsem pro ně
nakupoval už jako Diag Human u newyorské krevní banky od jednoho českého
emigranta, který byl jejím viceprezidentem. To byl můj první katapult. Pak
už se odvíjelo jedno od druhého. Do té doby, než se panu Bojarovi povedlo
do Česka přivést moji konkurenci, a ta se spolu s ním postarala, abych byl
očerněn a přišel o investované peníze. A to nejen v Česku, protože
když tu byla spuštěna ona kampaň, ztratili jsme obchod ve všech
zemích.