Společnost Panství Bechyně byla založena v roce 1993. Vznikla na majetku bývalých velkostatků Bechyně a Opařany. Tyto polnosti, lesy, rybníky a nemovitosti patřily před znárodněním rodu Paarů, kterým byly po revoluci navráceny. Rodina Paarů pak tento majetek vložila do soukromé akciové společnosti Panství Bechyně, jejímž plným vlastníkem je Josef Šťáva. V roce 2008 se Panství Bechyně a.s. transformovala na evropskou akciovou společnost Panství Bechyně SE (Herrschaft Bechyně SE) se sídlem v Lichtenštejnsku. Panství Bechyně, s.r.o. se sídlem v Bechyni od té doby obhospodařuje téměř 5000 ha lesních pozemků. Dalších 500 ha má pronajato od okolních obcí. Dále spravuje 282 ha rybníků, areál Zámku Bechyně a další nemovitosti na Bechyňsku. Výtěžky z lesnické činnosti a obchodu se dřevem reinvestuje do údržby a zušlechťování lesů a financuje obnovu zámeckého komplexu a dalších nemovitostí. Vedle těchto činností podniká v cestovním ruchu. Za tímto účelem veřejnosti zpřístupnila zámeckou expozici, vybudovala golfové hřiště vhodné pro pořádání celostátních soutěží, zrekonstruovala ubytovací kapacity hotelu Panská na náměstí v Bechyni, renesanční Lesní dům v zámeckém parku, Penzion Golf a pozdně barokní Černický zámeček v Černické oboře. Druhá společnost Zámecký Resort Bechyně, s.r.o. spravuje především ubytovací kapacity a věnuje se pořádání svatebních obřadů, firemních a kongresových akcí pro 20 až 2500 lidí nejen v zámeckých prostorách (např. Vokův svatební sál, Stromový sál, Jízdárna, Hodovna Petra Voka či zámecký park), ale i v prostorách Čer­nického zámečku, v Penzionu Golf a v Hotelu Panská. Tato společnost nabízí kompletní služby jako je zajištění svatebních obřadů v exteriérech či interiérech, pohoštění i velké hostiny, ubytování ve svatebním apartmá v areálu zámku nebo svatbu na zřícenině hradu Dobronice či na golfovém hřišti. Její svatební koordinátor napomůže tomu, aby se svatba odehrávala podle představ zákazníka. Zajistí vše na klíč, nebo jen to, co si klienti přejí z široké nabídky ubytování, občerstvení, dále hostiny, rauty, výzdobu, hudbu, květiny, dárky pro svatebčany, etiketu a mnoho dalšího.

Návštěvnost byla vynikající a zejména u nás rostl zájem o pořádání svateb

S vlastníkem Panství Bechyně panem Josefem Šťávou se potkáváme 2. listopadu 2009 v hotelu Panská na bechyňském náměstí.
Josefe, rok 2009 je pro mnohé tak báječný, že být ještě lepší, tak se z toho zblázní radostí.
Pro Panství Bechyně rok 2009 nebyl, co se týče naší hotelové a gastro divize, špatný. Splnili jsme očekávání, a ta nebyla malá. Návštěvnost byla vynikající a zájem pořádat u nás společenské a rodinné akce, zejména pak svatby, velký. Na zámek i do Muzea Vladimíra Preclíka přišlo v letošním roce cca deset tisíc návštěvníků, což je na hranicích našich možností. Návštěvnost jsme tedy měli o něco lepší než v roce 2008. V loňském roce jsme zprovoznili nově zrekonstruovaný Černický neboli lovecký zámeček Hvězda u golfového hřiště v Černické oboře čítající třináct elegantně vybavených apartmá a pokojů. Zámeček je svým umístěním a atmosférou ideální pro pořádání svateb či firemních akcí. Klientela zde má k dispozici naprosté soukromí. V Penzionu Golf jsme nechali zrekonstruovat celkem patnáct pokojů ve sportovně elegantním stylu. I zde jsme v letošní sezoně zaznamenali nemalé zvýšení návštěvnosti, a to nejen z řad nadšenců golfové hry.

Čím to, že jste se v loňském roce stali jedním z nejvyhledáva­nějších míst konání svateb?
Nemohli jsme si nevšimnout, že u našich sousedů na okolních zámcích se koná svatba za svatbou. Od roku 2009 proto náš zámecký areál nabízí nejen romantickou atmosféru, ale vše, co se svateb týká, pod jednou střechou. Jak catering, tak obřad v zámecké kapli, kterou jsme zařídili a vybavili nádherným mobiliářem, který jsme odkoupili z kaple v severní Itálii. Zkrátka jsme chtěli zkusit něco nového, už proto, že mnozí v našem regionu zaznamenali pokles firemních akcí. Tento trend jsme eliminovali tím, že jsme vstoupili do dalších internetových vyhledávačů a začali spolupracovat s dalšími agenturami. Díky tomu jsme oslovili a získávali novou klientelu. Ostatně letos největší svatba tu byla právě z ciziny. Sjelo se k nám na dvě stě lidí ze Španělska.

Po řadu let jsi byl mecenášem sochaře, pedagoga a předsedy Spolku výtvarných umělců Mánes pana Vladimíra Preclíka.
Letošní vernisáž se už, bohužel, konala bez něho. Co však u nás bude nového pozitivního, je, že moje dcera Nicole, která momentálně působí v Londýně jako nezávislý expert pro aukční dům Christie’s, na příští letní prázdniny připravuje v zámeckém parku a jízdárně výstavu zhruba padesáti žáků profesora Wágnera nazvanou „Wagnerovci“ (podle pana profesora Wágnera, jehož žáky byli např. Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr, Vladimír a Věra Janouškovi, Olbram Zoubek a Eva Kmentová, Zdeněk Šimek, Vladimír Preclík, Ludvik Korkoš, Igor Korčák, Zdena Fibichová, Andrej Rudavský, Vojtěch Adamec, Jan Hendrych a další). Ti ještě nikdy takhle společně nevystavovali a ani o nich takto nikdy nebyl vydán text. Nad výstavou převzal záštitu ministr kultury prof. Václav Riedlbauch a hejtman Jihočeského kraje Mgr. Jiří Zimola. Katalog Nicole připravuje společně s Doc. PhDr. Jiřím Šetlíkem CSc.

Když už jsi zmínil sousedy… Obdobně jako senátor Karel Schwarzenberg vládneš nejen zámkem a dalšími nemovitostmi, ale i lesy, polnostmi a rybníky. V posledním vydání hovoříme s prezidentem Agrární komory ČR mj. o tom, že se z naší země, která byla po staletí potravinově nezávislá, stává odbytiště dotovaných vývozů ze Západu. Jsi občanem Švýcarska. Proč to nevstoupilo do Evropské unie?
Rozšiřování Evropské unie samozřejmě je o odbytištích. Proto Švýcarsko do EU nevstoupilo, byť do Schengenu ano. Pro švýcarský průmysl to není tak horké. Vstup do EU tam proklamují pouze levicové strany, jejichž lídři touží po horentně placených místech úředníků v Bruselu a ve Štrasburku. Nicméně velká většina Švýcarů do EU nechce. Unie, to je trh všech odvětví. Nejen zemědělství. Takže velké západní koncerny se samozřejmě smějí. Já si rovněž říkal: „K čemu Evropská unie potřebuje Bulharsko a Rumunsko?“ No kvůli milionům dalších spotřebitelů, kvůli rozšíření trhu. Jak poukázal pan Veleba, aby potlačili tamní odvětví, mohli víc vyrábět a měli komu prodávat subvencované přebytky, jež by se u nich jinak někde hromadily.

Co tvůj spor se státem?
O něm teď vyšla faktografická kniha novináře disidenta Jana Urbana „Tunel plný krve“. Mapuje jej do roku 2006. Do éry ministrování paní Součkové. Kolem sporu, při jehož „řešení“ se stát chová amatérsky naivně a dlouhodobě praktikuje „pštrosí politiku“, se ale od té doby stalo mnoho dalších věcí.

Dokázal sis v dobách svého dětství představit, že budeš zaměstnavateli a po svém osamostatnění už „jen“ odborníky řazen mezi nejlepší a nejschopnější obchodníky světa?
Ne. Ani později, když jsem měl v roce 1968 první vlastní peníze – vysokoškolské stipendium, což bylo 420 Kč. Zkrátka mi to muselo stačit a stačilo. Kofola stála 1,30 Kč a 3,20 Kč oběd v menze. Samozřejmě, že mne matka podporovala, ale musel jsem tady v Bechyni přes léto roznášet balíky, abych si na studium přivydělal. V roce 1969 jsem pak ve Švýcarsku začínal měsíčním stipendiem 500 CHF, s čímž jsem na bydlení, jídlo a další věci rovněž musel vystačit. Tam jsem to vyřešil tím, že jsem šel bydlet do kláštera, kde to bylo levné, takže mi zbyla i padesátka, abych mohl někam vyrazit na studentský pas. U Avis nebo Herze jsem se s kolegy študáky zajímal, jestli nemají auta, která potřebují odvézt třeba do Paříže. A bezvadně nám to vycházelo. Takže jsme ze Švýcarska přes Itálii, Monaco a Nice vezli auto na letiště do Paříže. Byla to sice několikadenní oklika, ale při tom jsme toho spoustu viděli a zažili. Mé začátky byly dost „při zemi“. Víc štěstí jsem měl, až když jsem se dostal k tomu, co jsem od roku 1973 dělal profesionálně. Nejdříve jako zaměstnanec a potom jako podnikatel, a to byly krevní produkty, které se vyráběly z plazmy. Můj první vlastní velký byznys byl s Polskem, v době, kdy tam nebyli schopni vyrobit ani kapku albuminu. To jsem pro ně nakupoval už jako Diag Human u newyorské krevní banky od jednoho českého emigranta, který byl jejím viceprezidentem. To byl můj první katapult. Pak už se odvíjelo jedno od druhého. Do té doby, než se panu Bojarovi povedlo do Česka přivést moji konkurenci, a ta se spolu s ním postarala, abych byl očerněn a přišel o investované peníze. A to nejen v Česku, protože když tu byla spuštěna ona kampaň, ztratili jsme obchod ve všech zemích.

• www.zamek-bechyne.cz