Náš stát si nepotřeboval nic dokazovat: my ty peníze prožrali
06. 03. 2010
Rozhovor s předsedou firmy Sněžka výrobní družstvo Náchod
Ing. Miloslavem Čermákem jsem 12. ledna 2010 zahájil konstatováním, že
Evropou obchází mediálně forsírované strašidlo. Byť k jeho zrodu
významně přispěl finanční a hypoteční voluntarismus, a v některých
oblastech i nadvýroba, obdobně jako Barbucha Ladislava Vančury i ono
mohutní a sílí, čím víc se ho lidé bojí.
V šíření psychózy strachu média sehrála podstatnou roli, protože
i průměrně inteligentní lidé zpozorněli a často jen z důvodu „co
kdyby“ začali držet peníze. Tím pádem se omezila spotřeba. A jakmile se
přestane prodávat, či se prodává méně, musí se i méně vyrábět.
S tím, že to nejdříve zasáhne automobilový průmysl, a tudíž i naši
firmu, která je jeho výhradním dodavatelem, se dalo počítat. Podle toho,
jak strmě šla výroba v letech 2005 až 2008 nahoru, je zřejmé, že
došlo i k jisté nadprodukci automobilů. Spousta menších firem, které
neměly dostatek kapitálu, už dneska není a práci po nich převzali ti
šikovní a větší. Pokud rozumný člověk situaci zanalyzoval a
přizpůsobil podnik tomu, že je pokles výroby, měl dvě možnosti. Buď
podnik zeštíhlit a přizpůsobit jeho velikost tomu, co je trh schopen
absorbovat, nebo snížit výdaje. A jestliže hlavní výdajová stránka jsou
platy zaměstnanců, sáhnout na jejich mzdy. A zase je několik možností.
Buď zaměstnance udržet a spoléhat, že se výroba rozjede a bude je
potřebovat, a nebo je propustit a podnik zmenšit. Domnívám se, že
nejvýhodnější je kompromis. A ten jsme udělali ve Sněžce. V únoru a
březnu loňského roku, kdy situace v odvolávkách nebyla příliš
růžová, jsme zavedli čtyřdenní pracovní týden s tím, že jsme začali
pracovat na nových zakázkách a spoléhali na to, že až získáme projekty
po firmách, které to nepřežijí, budeme lidi potřebovat. Nakonec se to
ukázalo jako velice rozumné řešení. Skutečně jsme chvíli pracovali na
čtyři dny v týdnu, ale už v dubnu se to začínalo rozjíždět a
v květnu už jsme pracovali o sobotách. Sněžka, paradoxně, má za rok
2009 lepší výsledky než v roce 2008. To, že děláme soboty, je dané
hlavně tím, že jsme získali nové projekty a začali vyrábět pro další
partnery. Počítáme s tím, že to, co běží postaru, protože některé
značky a kategorie automobilů se drží, funguje s nějakým poklesem. Zcela
jistě tomu pomohla situace v Německu, když se zavedlo šrotovné. Na druhou
stranu, když už jsme u šrotovného, nemyslím, že by bylo řešením pro
Česko. Pokud situaci analyzujete, víte, že malé auto v Německu stojí osm
až deset tisíc euro. Kupující tam za šrot dostávali tři tisíce. K tomu
přidali tři tisíce z jedné výplaty a zbytek vyřešili z výplaty druhé.
V Česku je kalkulace jiná: 30 tisíc korun šrotovné, sto osmdesát tisíc
nejlevnější auto a patnáct tisíc plat. U nás to nevyřeší dva platy,
ale příjem za celý rok. V případě cílové skupiny českého šrotovného
by kupující museli vybrat své úspory a ještě se zřejmě zadlužit a už
by si nekoupili televizi, ledničku ani další věci. Šrotovné v Česku,
absolutní nesmysl! To by fungovalo obráceně a exekutorům by
přibyla práce.
Pane předsedo, nedá se systém řízení vaší firmy aplikovat
na řízení našeho státu? Ostatně, když jsem kdysi dělal interview
s předsedou představenstva UNIMEX Group Dr. Jiřím Šimáněm, konstatoval,
že stát je v podstatě také taková velká firma a že by měl být jako
firma řízen (viz www.e-vsudybyl.cz,
článek Udržování si zpětné vazby).
Když dneska slyším, že „všichni“ čekají na politickou vládu, která
vzejde z voleb, tak to je to nejhorší, co může být. Tuto současnou
úřednickou vládu, která sice je ve vleku politických stran, by bylo dobré
udržet co nejdéle, protože nemá až takové ideologické zábrany a je
schopna udělat změny, které musíme udělat. Tím mám na mysli reformu
zdravotnictví, důchodového systému atd., na nichž se pracuje už deset let,
avšak na kterých se politické strany nejsou s to dohodnout. Od politické
vlády, která vzejde z voleb, neočekávám, že by tohle řešila. Pokud se
obsazují ministerská křesla podle stranické příslušnosti, a ne podle
toho, jak je kdo v daném rezortu zdatný a jaké má manažerské schopnosti,
nikdy to nemůže být dobré. Všeobecně se ví, že státní byrokratický
aparát se nezmenšuje, ale je jako Hydra, protože se vymýšlejí další a
další zbytečnosti. Systém se dělá složitějším a složitějším a
vyžaduje víc a víc úředníků, a ti musí pobírat mzdu. Takže pokud by ve
vedení státu byli lidé, kteří to mají v hlavě srovnané, měli
manažerské schopnosti, dovednosti a znalosti a tvořili dobrý tým, tak by
naše situace nebyla tak strašná, jako je. Málokdo si totiž uvědomuje, že
za pár roků už nám nikdo nepůjčí a že námi způsobené dluhy, které
budou splácet naše děti, nabývají tak hrozivých rozměrů, že můžeme
dopadnout jako Island nebo Řecko, které je těsně před státním bankrotem.
A pak už nám nezbude nic jiného než sáhnout na sociální systém.
Česko má obrovské rezervy nejen v řízení státu, ale i ve
využívání svých hospodářských zdrojů. Místo toho, abychom je nechali
vydělávat a prosazovali se jako země, kde je radost pobývat a utrácet
peníze, odrazujeme spotřebitele odjinud, aby k nám nejezdili. Žít na dluh,
na to řada voličů slyší, ale mít se ještě líp za peníze cizinců, to
nikdo od českého cestovního ruchu nečeká, takže stamiliardy korun cizinci
a našinci každoročně utrácejí v jiných zemích.
Vozím v autě fotoaparát a vzhledem k tomu, že máme závody na řadě
míst Česka a Slovenska, neustále žasnu nad tím, jak krásné jsou u nás
lokality, o nichž skoro nikdo neví. V nich je obrovský potenciál. Pokud by
se začalo systematicky pracovat v oblasti cestovního ruchu a na nejvyšších
místech se do něj pustili lidé, kteří ctí manažerská pravidla, jistě by
se to našemu státu a i nám všem vyplatilo. Naše vlast disponuje řadou
nádherných míst, do kterých je třeba investovat. Dát je do pořádku a
hlavně dát o nich vědět, aby k nám turisté měli důvod a chuť přijet.
Jsme fantasticky obdařenou zemí. Velmi často si to uvědomuji, když tu
míváme představitele amerických automobilek, kteří pokud vidí něco, kde
je letopočet čtrnáct set nebo patnáct set, jsou úplně na větvi, protože
u nich doma v USA tak starou architekturu nemají.
To, že se firmě daří, je nejen díky nosnému podnikatelskému
záměru Sněžky, ale i díky motivaci. Samozřejmě nejúčinnější je
seberealizace.
Pokud se podívám x let dozadu, tak náš stát si nepotřeboval nic dokazovat:
my ty peníze prožrali. Ale já jsem investor. Bohužel, v naší populaci je
pouze pět, možná deset procent investorů. Ostatní jsou konzumenti, a ti
chtějí peníze neinvestovat, a to je základní chyba. K tomu, abychom se
měli lépe, se peníze nejdříve musí investovat, a teprve když
vydělávají, je rozumné část z nich vyčlenit na konzumaci. Podívám-li
se kolem sebe, kdekdo chce, aby mu stoupal plat, aby rostly důchody, aby měl
větší a větší příjmy, avšak na druhou stranu už tyto peníze nechce
investovat, byť do svého vzdělání nebo do rozšiřování a zvelebování
majetku, aby na něj vydělával. To vidím jako zcela zásadní chybu. Že jsme
v době hospodářské konjunktury s penězi nenakládali lépe.
Na druhou stranu vím, že my Češi nejsme žádní blbci. Za minulého režimu
jsme vzhlíželi k Západu. A i já si říkal: „To jsou takové výšiny,
kam nedosáhneme…“ A pak jsem s těmi lidmi přišel do styku a zjistil
jsem, že nejsme hloupí. Že úroveň naší všeobecné vzdělanosti je daleko
vyšší než v řadě zemí, kde sice mají špičky (zpravidla nakoupené
mozky odjinud), ale průměrná vzdělanost je tam o hodně horší než
u nás Čechů.
Takové obyvatelstvo je ale snáze manipulovatelné…
To je pravda, že se mu kraviny a polopravdy nakukají snáze než vzdělaným
lidem. Určité pozitivum ta naše čtyřicetiletá totalitní slota měla,
protože nezbytí nás naučilo improvizovat. Rozvíjeli jsme zručnost a
kreativitu, protože za minulého režimu se nekupovalo, ale shánělo. A když
se to nedalo sehnat, tak se to pokoutně vyrábělo, popř. dodělalo doma.
Český člověk má šikovné ručičky, šikovnou hlavu, spoustu toho umí,
ale současný systém ho nemotivuje tyto schopnosti vložit ve prospěch
České republiky. Chybí nám tady lidé, kteří ovládají řemeslo
vládnout. Kteří by nás přiměli, abychom své dovednosti smysluplně
uplatnili a místo života na dluh vytvářeli hodnoty.