Nárok na lázeňskou péči a její úhradu

Lázeňské pobyty, wellness a jiné regenerační, rekondiční a relaxační pobyty jsou dnes velmi dynamicky se rozvíjející produkty a komplexy produktů cestovního ruchu. Lázeňská péče v České republice je rozdělena na dvě základní skupiny, a to na lázeňskou péči komplexní (tzv. „křížkové lázně“) a na lázeňskou péči příspěvkovou. Obě dvě formy jsou poskytovány pouze občanům České republiky pojištěným u některé ze zdravotních pojišťoven.
Lázeňskou péči, včetně určení stupně naléhavosti, poskytovanou jako nezbytnou součást léčebného procesu doporučuje pojištěnému pacientovi ošetřující lékař, a to většinou na doporučení odborníka – specialisty. Revizní lékař příslušné pojišťovny posuzuje mimo jiné splnění podmínek indikačního seznamu, který je od roku 2015 součástí zákona o veřejném zdravotním pojištění. V tomto seznamu jsou kromě nemocí a odpovídajících diagnóz uvedeny též typy lázeňské péče, délka léčebného pobytu a možnost lázeňských míst, kde se může pojištěný pacient léčit. Určeny jsou zde rovněž časové limity, dokdy musí pojištěný pacient po operaci či úrazu nebo jiných onemocněních lázeňskou péči podstoupit. Návrh na lázeňskou péči podává na předtištěném formuláři zdravotní pojišťovny praktický lékař pojištěného pacienta nebo ošetřující lékař v případě jeho hospitalizace. K samotnému nástupu komplexní lázeňské léčby vyzvou pojištěného pacienta určené lázně, zatímco v případě lázeňské péče příspěvkové si termín nástupu do určených lázní domluví pojištěný pacient sám.
Komplexní lázeňská péče navazuje na ústavní péči nebo na specializovanou ambulantní zdravotní péči a je zaměřena na doléčení, zabránění vzniku či minimalizaci invalidity a nesoběstačnosti. Příspěvková lázeňská péče je poskytována především pojištěným pacientům s chronickým onemocněním v případech, kdy nejsou splněny podmínky pro lázeňskou péči komplexní.
Zatímco komplexní lázeňská péče je plně hrazena zdravotní pojišťovnou, jsou tedy plně hrazeny náklady na vyšetření, ubytování a strava (případně i doprava, je-li zapotřebí využít dopravní zdravotní služby), a to ve standardní úrovni nasmlouvané s poskytovateli lázeňské péče, u lázeňské péče příspěvkové hradí zdravotní pojišťovna pouze lékařské vyšetření a léčení pojištěného pacienta. Ubytování, stravu a dopravu si pojištěný pacient hradí sám, není-li možné pobyt rozdělit na dílčí části, tedy být ubytován mimo zdravotnické zařízení a na léčebnou část do zdravotnického zařízení docházet. Kromě toho si u příspěvkové lázeňské péče musí pojištěný pacient na pobyt v lázních vzít dovolenou, tedy nečerpá nemocenskou v době pracovní neschopnosti, jak je tomu v případě lázeňské péče komplexní.
Konečně, existuje rozdíl mezi komplexní lázeňskou léčbou a lázeňskou léčbou příspěvkovou i ve výši regulačních poplatků – v případě varianty komplexní se jedná o částku 60 Kč za jeden den, v případě varianty příspěvkové pak o částku 30 Kč.
Na závěr lze uvést, že existuje rovněž třetí varianta poskytování lázeňské péče, tj. samoplátcovství, kterou si osoby hradí sami, tedy není zapotřebí jej schvalovat revizním lékařem, potažmo příslušnou zdravotní pojišťovnou.
JUDr. Lucie Kolářová, Advokátní kancelář Vácha & Kolář

• www.vacha-kolar.cz