Národní soustava povolání
je významným zdrojem informací pro oblasti lidských zdrojů a
profesního vzdělávání. Významně posiluje roli zaměstnavatelů a stává
se základnou pro budoucí mobilitu a flexibilitu na trhu práce v kontextu
Evropské unie. Je běžným jevem, že člověk v průběhu kariéry
několikrát změní zaměstnání, a proto je stále více zdůrazňována
potřeba celoživotního vzdělávání. Národní soustava povolání
prostřednictvím sektorových rad monitoruje a eviduje požadavky na výkon
jednotlivých povolání na trhu práce. Vzniká tak otevřená, všeobecně
dostupná databáze povolání odrážející situaci na trhu práce. Společně
s Národní soustavou kvalifikací přináší informace o kvalifikačních
požadavcích, které se následně promítají do všech úrovní
vzdělávání.
Národní soustava kvalifikací
je přehled kvalifikací celostátně uznávaných v České republice.
Obsahuje podrobný popis požadavků na jednotlivé kvalifikace umožňující
jejich uznávání podle zákona č.179/2006 Sb. – důležité jsou
skutečné znalosti a dovednosti, nikoliv způsob jejich získání. Obsahuje
kvalifikace řemeslné a kvalifikace z oblasti služeb. Hlavním cílem
projektu je doplnit kvalifikační soustavu o kvalifikace dalších úrovní,
tj. zejména úrovně maturitní, a v závislosti na poptávce trhu práce
i o kvalifikace vyšších úrovní. Potřebnost a kvalita výstupů jsou
zaručeny širokým zapojením expertů ze všech oblastí světa práce. Tak je
postupně naplňován veřejně přístupný registr všech kvalifikací
uplatnitelných na aktuálním trhu práce v Česku, který popisuje, nejen co
která kvalifikace vyžaduje, ale i způsoby a podmínky vedoucí k jejímu
získání. Výrazně tím přispívá k tomu, že lidem budou moci být
v pracovním procesu uznávány jejich skutečné odborné znalosti
a dovednosti nezávisle na způsobu, jak je získali.
Z národohospodářského pohledu by tak měla vzrůst konkurenceschopnost
české ekonomiky. Dalším efektem by mělo být výrazné posílení zájmu
veřejnosti o všechny formy a způsoby celoživotního učení.
Národní soustava povolání a Národní soustava kvalifikací
25. 03. 2012
Ing. Bohumil Mužík
Když se na trhu změní podmínky a podnik potřebuje jiné profese, než kterými disponuje, Národní soustava kvalifikací mu umožní řešení profesních disproporcí. Díky dalšímu vzdělávání je schopen rychle (a nezřídka s finanční podporou strukturálních fondů) rekvalifikovat své zaměstnance dle potřeb budoucího výrobního programu a profesní struktury firmy. Málokterý zaměstnavatel se totiž chce loučit s šikovnými a loajálními lidmi. Rád je proto nechá vzdělat v příslušné profesi a přezkoušet u autorizované osoby, aby získali oficiálně uznané kvalifikace, které aktuálně potřebuje. V tomto případě se jedná o týdny, maximálně měsíce, než proces proběhne. Nemusí je propouštět a shánět nové zaměstnance nebo čekat řadu let na absolventy počátečního vzdělání.
S předsedou Koordinační rady Národní soustavy povolání
a Národní soustavy kvalifikací Ing. Bohumilem Mužíkem se potkáváme
12. března 2012.
Pane předsedo, osou předchozího vydání Všudybylu byla otázka
konkurenceschopnosti České republiky. Coby konsorcium ve složení: Svaz
průmyslu a dopravy ČR, Hospodářská komora ČR a firma TREXIMA, spol.
s r.o. jste řešiteli veřejných zakázek: Národní soustava kvalifikací 2,
kterou vám zadalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR,
a Národní soustava povolání II, jejímž zadavatelem je Ministerstvo práce
a sociálních věcí ČR.
Ano, jsme tvůrci základních kamenů systému dalšího profesního
vzdělávání – Národní soustavy povolání a kvalifikací. Považujeme
je za důležitý nástroj na trhu práce. V návaznosti na další
vzdělávání totiž umožní operativně řešit disproporce na trhu práce,
zejména Národní soustava kvalifikací, která je základem úspěšné
implementace zákona č. 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků
dalšího vzdělávání. Kvalifikační standardy jsou u zájemců
ověřovány sítí autorizovaných osob – držiteli autorizací od daných
autorizujících orgánů – rezortů, pod něž příslušné kvalifikační
standardy spadají. Díky tomu je možné v Česku vytvořit systém
k dosažení uznatelné kvalifikace pomocí cesty dalšího profesního
vzdělávání. Další vzdělávání má oproti počátečnímu tu výhodu,
že je schopno operativně reagovat na potřeby trhu práce
a zaměstnavatelů. Počáteční vzdělávání nemá tuto ambici a ani
možnost. Je „během na dlouhou trať“ – od oslovení žáků a jejich
rodičů a jejich získání pro určitý učňovský obor či studium,
po výstup v podobě výučního listu nebo maturity.
Národní soustava povolání je souhrnem popisů činností na trhu
práce.
Ano, celostátním katalogem, který umožní pracovat v rámci jednotné
informační báze. Aktéři trhu práce díky ní budou moci používat stejná
zadání. Popisy činností vytvořili sami zaměstnavatelé. Tím Národní
soustava povolání získala obecnou uznatelnost. Jejími popisy se mohou
inspirovat všichni zaměstnavatelé a řídit se jimi mohou pracovníci
Úřadu práce ČR a zprostředkovatelských agentur práce. Je to výhodné
nejen pro velké firmy, ale zejména pro malé a střední podniky, které
nemají komplexně zabezpečenu personální oblast.
Z popisu činností uvedených v Národní soustavě povolání
vychází soubor kvalifikačních a hodnoticích standardů Národní soustavy
kvalifikací.
Národní soustava povolání říká: tyto a tyto činnosti vykonávám
v rámci dané profese. Kvalifikační standard pak určuje: toto musím umět,
abych tuto profesi mohl vykonávat. A hodnoticí standard, což je novinka
vytvářená pro účely ověřování v rámci působení zákona č. 179/2006
Sb. říká, jak ověřit kompetence popsané v kvalifikačním standardu, aby
adept potvrdil kompetentnost a mohl získat osvědčení o vykonané zkoušce
z dané profesní kvalifikace. Hodnoticí standardy obsažené v Národní
soustavě kvalifikací jsou obsahovou předlohou pro vzdělávací soustavu –
pro instituce dalšího vzdělávání, pro tvůrce rámcových vzdělávacích
programů a školních vzdělávacích programů a instituce poskytující
počáteční vzdělávání. V tom, vzhledem k demografickému vývoji,
vidím šanci na přežití řady škol. Jejich snahu pustit se do podnikání
v dalším vzdělávání má podnítit a podpořit také projekt UNIV –
uznávání neformálního a informálního vzdělávání v síti škol.
Množství chátrajících továren a technických památek
ilustruje situaci českého průmyslu, který po několik set let
(od průmyslové až do „sametové“ revoluce) držel krok se světovou
špičkou a často byl její součástí. Ústup od tradic z generace
na generace předávaných řemesel, nulová prestiž dělnických profesí
a zdecimované učňovské a technické školství staví otázku: Kdo bude
tuto republiku živit?
Ano, před zaměstnavateli vyvstává hamletovské „být či nebýt“. Vstup
nových lidí na trh práce zdaleka nepokrývá úbytek zaměstnanců z řad
poválečných, řemeslně orientovaných ročníků odcházejících
do důchodu. V rámci systému Národní soustavy povolání a Národní
soustavy kvalifikací se to snažíme řešit celostátně. Zpracováváme
čtyři klíčová průřezová témata: Podpora technických a řemeslných
oborů; Spolupráce zaměstnavatelů a škol; Optimalizace oborové sítě
škol; Vazba dalšího vzdělávání na trh práce, a v neposlední řadě
Vytvoření Národní rady pro rozvoj lidských zdrojů v České republice.
Jedním z řešených témat je nevyhovující způsob financování škol
a s tím související úroveň absolventů učňovských oborů. Tato situace
zaměstnavatelům dlouhodobě nevyhovuje. Podobně mnozí z těch, kteří
díky benevolentním vstupním podmínkám šli do maturitních škol, mohli
být vyučenci, jež tato společnost nutně potřebuje. Systém Národní
soustavy povolání a Národní soustavy kvalifikací je schopen reagovat
na situaci, až tyto neumístitelné maturanty budeme rekvalifikovat podle
potřeb trhu práce. Hodláme využít v dalším vzdělávání a iniciovat
využití i v počátečním vzdělávání tzv. specializačního
vzdělávání, které by se realizovalo po maturitě
a „dospecializovalo“ by absolventy pro výkon potřebného
povolání.“
Podnikatelům chceme finančně odlehčit tím, že do něho umístíme
roční, popř. kratší specializační studia, která umožní hladší
zapojení absolventů a pracovníků do praxe v podnicích. Kdo pracoval
ve fabrice, ví, jak velké časové a finanční fondy jsou vynakládány
na adaptaci zaměstnanců po jejich nástupu do nového zaměstnání, ať
už absolventů škol nebo lidí s praxí jinde. Naší představou je
vytvářet kvalifikační standardy, které by přiblížily absolventy
maturitních oborů k výkonné praxi ve firmě formou nástavbového studia
u počátečního vzdělání a jako specializační záležitost
(doškolení, přeškolení) u dalšího vzdělávání. Podobně hraje
kvalifikace ze systému Národní soustavy kvalifikací významnou roli také
v rekvalifikacích, kdy je zakončena standardizovaným způsobem dle
kvalifikačních standardů uvedených právě v Národní soustavě
kvalifikací (vyhláška č. 176/2009).
V rámci Národní soustavy povolání řešíte disproporce
na trhu práce prostřednictvím tzv. sektorových dohod.
To je nástroj, který jsme okoukali ve Velké Británii, kde už řadu let
funguje. Implementujeme ho do českých podmínek. Stávající pilotáž
sektorových dohod se odehrává pod hlavičkou Národní soustavy povolání II
v sedmi sektorových radách, které vytvořily deklaraci požadavků
na změnu konkrétní situace, která existuje na trhu práce. Každou
sektorovou radu tvoří zástupci střešních zaměstnavatelských organizací
a klíčových firem daného odvětví. Máme sektorové rady hutnictví,
strojírenství, zemědělství, lesního hospodářství, potravinářství,
cestovního ruchu, obchodu a marketingu a mnoho dalších. Celkem jich je
devětadvacet včetně čtyř, které pokrývají veřejné služby a správu.
Pracuje v nich na dvanáct set zástupců zaměstnavatelů, s nimiž
vytváříme Národní soustavu povolání a Národní soustavu kvalifikací.
Např. keramici zjistili, že v příštích letech z počátečního
vzdělání nevzejde ani jeden absolvent, který by u nich mohl vykonávat
pozici technologa. A stejný problém vyvstává u potravinářů, např.
u dělnických profesí, třeba mlynářů. Zaměstnavatelé se tento problém
rozhodli řešit centralizováním počátečního vzdělávání
do historických bašt výuky učebních a studijních oborů do Pardubic,
Karlových Varů, Bechyně a Horní Břízy. Dohodli se na podpůrných
krocích, jež budou směrovat na příslušné školy včetně vybavení
nejmodernějšími technologiemi, doškolování pedagogů, stáže žáků
a učitelů ve firmách. Chtějí to podpořit i stipendii žákům, které
budou náborovat z celé republiky, podle toho, kde se ten který regionální
zaměstnavatel vyskytuje.