Najít správnou číši dobrého vína

Bc. Tomáš Blabla

Ve Velkých Karlovicích provozujeme tři hotely. Horal je tří a čtyřhvězdičkový rezort, Lanterna čtyřhvězdičkový hotel a Galik má hvězdičky dvě. Součástí Lanterny a Horalu jsou špičkově vybavená wellness centra. V Horalu je areál tří termálních bazénů se slanou vodou vyhřívanou až na 36 ?C. Máme tu maséry ze Srí Lanky a z Thajska. Naše malebné okolí umožňuje řadu outdoorových aktivit. Ale nejen pěších, cyklistických a zimních lyžařských túr. Je zde devítijamkové golfové hřiště a lanový park, zajišťujeme vyjížďky na koních aj. V zimní sezoně upravujeme běžkařské stopy a provozujeme lyžařské vleky. Náš Ski areál Razula přináší radost nejen milovníkům zimních sportů, ale v letní sezoně také bikerům.

Turistický rezort Valachy velkoryse modernizoval jeden ze svých hotelů ve Velkých Karlovicích – wellness hotel Horal. S ředitelem jeho hotelových provozů Bc. Tomášem Blablou se potkáváme záhy poté, 27. září 2011.
Pane řediteli, dětství jsem prožil v Sezimově Ústí II, které Baťa nechal postavit pro zaměstnance Moravských akciových strojíren, z nichž mnohé přivedl od vás ze Zlínska. Ale nejen váš přízvuk, který je mi díky tomu blízký, napovídá, že jste z Baťova kraje. Ostatně, každý z jeho ředitelů prošel praxí od základu vším, co pak řídil.
Je možné, že i já mám v krvi baťovský systém. Ve Zlíně jsem vyrůstal, studoval školy a nějakou dobu pracoval. Obrovskou výhodou řidícího pracovníka je na vlastní kůži poznat, co bude řídit, aby mohl být pro své zaměstnance nejen šéfem, ale i uznávaným kolegou. V naší branži člověk ale nemusí být nejlepším kuchařem, číšníkem nebo sommeliérem. Musí však vědět, o čem ta která profese je.

Už jste jmenoval tři, které zvládáte. Co předcházelo vašemu jmenování ředitelem hotelových provozů rezortu Valachy?
Od vaření jsem se dostal k obsluze, kde jsem poznal, že i plac může být srdeční záležitostí. Obrovsky mne ovlivnila vysoká škola, mj. v tom, že mě přivedla k profesi sommeliéra. V ní jsem pracoval pro společnost Bacchus. Měl jsem možnost cestovat, setkávat se s velmi zajímavými lidmi. Vždy to bylo o kvalitních vínech. Rok jsem také pracoval v Mnichově pro společnost Hoffmann, která je jedním ze dvou tamních největších catererů. Mj. jsme zabezpečovali servis pro ministerského předsedu spolkové země Bavorsko Edmunda Stoibera. Tam jsem si ověřil, že díky dobré organizaci práce není problém dělat akce v jednom sále ani pro osm tisíc lidí současně.

Hláškou na titulní straně 39. vydání 2011 týdeník Euro burcuje: „Každý čtvrtý žák je funkčně negramotný.“ Týká se to i vašich oborů?
Od malička jsem chtěl být kuchařem. Toto nadšení mne ve druhém ročníku učení přešlo. Bylo to tím (což považuji za obrovskou křivdu na učňovském školství), že nás uvedli do hrozné reality. Ta nebyla o nadšení. O vtažení do oboru a lásce ke gastronomii. Byla o neskutečné „pakárně“ spojené s alkoholem a sprostými nadávkami. S otřesným pobytem v práci. Obrovská křivda na všech studentech, kteří mají smůlu, že namnoze jsou v oborech lidi, kteří je pro řemeslo nedokážou nadchnout. Díky této zkušenosti jsem po vyučení zvažoval uplatnit se někde zcela jinde. Až pak jsem potkal lidi, kteří kuchařinu dělali s láskou. Se zapálenými osobnostmi i na Vysoké škole hotelové v Praze 8. Nebýt tamních profesorů, nejsem dneska tam, kde jsem, a v hotelnictví nedělám. Mají cit pro to, dostat z člověka jeho potenciál a uplatnit ho na správném místě. Najít mu „správnou číši dobrého vína“. Proto mám velkou potřebu předávat to dál. Cítím to jako závazek. I v dalších oborech v Česku ale chybí vzory schopné nadchnout mladé lidi – vtahovat je do hry. Proto máme nedostatek špičkových profesionálů. Málo restaurací s dobrými sommeliéry. Restaurace je takřka nezaměstnávají. Dnes jsou proto hlavně v dovozních firmách. To snad není nikde jinde na světě, jehož by si Česko zasloužilo být kultivovanou součástí.

• www.valachy.cz