Náhrada újmy za narušení dovolené

Pozvolný příchod jara představuje pro většinu lidí období, kdy přistupují k výběru letní dovolené, představující důležitý zdroj načerpání energie na zbytek pracovního roku. Je-li k jejímu zajištění zvolena například cestovní kancelář (tzv. pořadatel zájezdu), je jistě žádoucí znát alespoň základní práva zákazníka pro případ, že cestovní kancelář nedostojí slibům obsaženým v katalogu svých zájezdů a dlouho očekávaná dovolená bude úplně nebo podstatným způsobem zmařena.
Úprava institutu újmy za narušení dovolené (tzv. náhrada za ztrátu radosti z dovolené) byla do občanského zákoníku převzata po vzoru dalších členských států Evropské unie. Jedná se bezesporu o jednu z nejvýznamnějších změn, kterou oblast cestovního ruchu v rámci nové úpravy občanského zákoníku zaznamenala. Pořadatel zájezdu dle nové úpravy není vůči zákazníkovi odpovědný pouze za škodu na majetku, ale rovněž za újmu nemajetkovou – psychickou, která zákazníkovi vznikla v důsledku porušení povinností pořadatele zájezdu, zejména byl-li zájezd zmařen nebo podstatně zkrácen. Náhrada újmy za narušení dovolené tak přichází v úvahu spíše v závažnějších případech porušení povinnosti pořadatele zájezdu, kdy došlo ke zmaření samotného účelu dovolené, tj. typicky v případech zmaření zájezdu či jeho zkrácení. Na hraně pak budou případy nedodržení slibů cestovních kanceláří, například garantování určitého typu pláže, vzdálenost hotelu k moři nebo nemoc vzniklá v důsledku porušení hygienických předpisů v hotelovém komplexu. Naproti tomu banální případy typu krátkého zpoždění letu či nepříznivého počasí ani okolnosti, které vznikly v důsledku objektivně nepředvídatelné a neodvratitelné náhody, nemohou být v rámci náhrady újmy za narušení dovolené kompenzovány nikdy.
Výše náhrady škody za narušení dovolené není stanovena paušálně a závisí zejména na míře a intenzitě porušení smluvních podmínek ze strany pořadatele zájezdu. Další skutečnosti, které je nutné při určení výše kompenzace zohlednit, jsou délka zájezdu, jeho cena či dopad do osobní sféry zákazníka. Pokud však škodná událost vznikla následkem okolností, které se přičítají zákazníkovi, povinnost nahradit škodu se poměrně sníží. Uplatnění nároku na náhradu újmy za narušení dovolené nevylučuje nárok zákazníka na náhradu škody majetkové, oba nároky lze uplatnit současně. Pokud třeba cestovní kancelář nedopraví zákazníka na smluvené místo dovolené, je zákazník oprávněn kromě nároku na vrácení ceny zájezdu požadovat rovněž náhradu újmy za narušení své dovolené. Lhůta pro uplatnění vad zájezdu počíná běžet od skončení zájezdu a je pouze jednoměsíční – po jejím marném uplynutí dochází k promlčení práv z vad zájezdu. Rozhodně lze doporučit vady vytknout co nejrychleji.
Účelem zavedení institutu újmy za narušení dovolené je účinná korekce nabídky pořadatelů zájezdů, zejména cestovních kanceláří, která by měla co nejvíce odpovídat skutečnosti a slibovat zákazníkům pouze ty služby, které může reálně splnit. Nakolik se však tento institut ukáže v praxi využitelným, bude záležet zejména na zákaznících a jejich odhodlání dožadovat se svých práv, včetně náhrady za narušení dovolené.
JUDr. Lucie Kolářová, Advokátní kancelář Vácha & Kolář

• www.vacha-kolar.cz