Na výsledcích rozumné a plodné práce
07. 03. 2004
Prezidenta panevropské společnosti pro kulturu, vzdělávání a
vědecko-technickou spolupráci Comenius Ing. Karla Muzikáře, CSc. jsem
oslovil v souvislosti s hlavním tématem třetího vydání Všudybylu,
kterým jsou lidské zdroje. Pane inženýre, v rámci Comeniem organizovaného
vyhlašování „Českých 100 nejlepších“ ve Španělském sále
Pražského hradu v pátek 28. listopadu 2003 jste příchod prezidenta
České republiky prof. Václava Klause oznámil tak, že vítáte
nejvzdělanějšího prezidenta světa. Jak je na tom, i co se vzdělanosti
týče, česká společnost?
Co se týče lidského potenciálu, je na tom Česká republika zatím poměrně
dobře. Jde ale o to, jak se její lidské zdroje budou dál formovat. Tzn.
jakého se bude jejím obyvatelům dostávat vzdělání a výchovy. Bohužel
musím konstatovat, že navzdory výraznému zvýšení počtu vysokých škol
(o kvalitě některých přitom nejsem zcela přesvědčen) není vše, jak by
mělo a mohlo být, pokud jde o školy střední. Výrazný propad cítím
u učňovského školství, protože i ono je významným faktorem při
budování vzdělanosti – především té potřebné a využitelné. Jde
skutečně velmi výrazně o to, kam mladé lidi vzděláním profesně
nasměrovat tak, aby jejich vzdělání bylo určitým způsobem předpokladem
k hrdosti jich samotných na sebe a současně naplňovalo celospolečenské
potřeby státu. Nemůže přece mít jenom samé právníky. Společnost
potřebuje i strojaře, stavaře a zemědělské inženýry, všechny na
vysoké profesní úrovni. Jejich vzrůstající deficit celoevropsky
způsobuje, že budou velmi brzy vysoce žádanými i v zemích Evropské
unie. I v té nejúspěšnější firmě je zapotřebí jen několika ekonomů
a právníků, zatímco potřeba lidí uplatnitelných v dalších oborech a
profesích je o řád větší. Česko má mimořádně výhodnou geografickou
polohu a velký potenciál ve svém obyvatelstvu. V mezinárodním měřítku
máme výrazně nadprůměrně vzdělaného nejen pana prezidenta, ale zatím
obyvatelstvo celkově – vzdor tomu, že jsou v oblasti školství značné
rezervy.
Comenius každoročně v březnu pořádá Evropské bankovní a
finanční fórum. Na tom letošním se bude bezesporu hovořit i o dopadu
vstupu Česka do Evropské unie…
Evropské bankovní a finanční fórum je každým rokem obsazeno
vynikajícími přednášejícími a již 12. ročník této mezinárodní
konference nebude výjimkou. EB&FF se bude letos konat v kongresovém
centru České národní banky ve dnech 23. až 25. března 2004, a mne velmi
těší, že letos se bude nejen konat v prostorách ČNB, ale že je fórum
organizované v těsné spolupráci s ČNB a že i špičky českého
bankovnictví mají k této akci a k možnostem výměny názorů vysoce
pozitivní vztah.
Česká republika, zásluhou transformační politiky v minulosti nastavené
naším dnešním prezidentem prof. Václavem Klausem, prošla ekonomickou
transformací s nebývale malou měrou sociálního i lidského strádání a
potíží – pochopitelně má to i své nedostatky. Můžeme se samozřejmě
zlobit na Českou konsolidační agenturu nebo problematiku s ní spojenou, ale
verze tvrdého přechodu z „plánovitého“ na tržní hospodářství,
v jejímž rámci by řada státních podniků skončila již začátkem
devadesátých let a na dlažbu vychrlila desetitisíce nezaměstnaných, by
byla s největší pravděpodobností řešením horším. Dnes, v době, kdy
se stáváme součástí integrované Evropy, si ale už musíme uvědomovat
naplno, že trh je nelítostný. Poznatky ze Španělska říkají, že v něm
s jeho vstupem do Evropské unie nezaměstnanost vyskočila na pětadvacet a
v některých regionech na více než třicet procent. Musíme připustit, že
Česká republika toho zatím byla ušetřena a že si pravděpodobně po vstupu
do Evropské unie budeme muset utahovat opasky o trochu více, než jsme si
zvykli. Přesto budoucnost vidím výrazně pozitivně.
Název časopisu Všudybyl je odvozen od jména hrdiny díla „Labyrint
světa a ráj srdce“. Tradice i originalita jsou významnými devizami. Proto
jsou čtenáři Všudybylu vesměs příznivě přijímány bezmála 400 let
aktuální alegorické postřehy patrona časopisu Jana Amose Komenského. Pane
předsedo, vaše občanské sdružení Comenius má s Komenským rovněž
hodně společného.
Do občanského sdružení Comenius jsem přišel po mnoha letech práce na
Vysoké škole ekonomické, kde jsem se od roku 1978 podílel na výzkumu i na
vzdělávání. Komenský je z mezinárodního hlediska, mám na mysli
především vzdělané Evropany, mimořádně věhlasnou osobností s českým
původem. Je znám na svoji dobu sympatickým politickým, míněno
protestantským zaměřením a hlavně silou svých myšlenek směřujícím až
ke sjednocené Evropě. Proto jsme si jej vybrali jako svého patrona a jsme na
něj hrdi. Stejně tak jako např. na pražskou vilu Bertramku, kde organizujeme
hudební koncerty a která je, pokud jde o mezinárodní věhlas mezi velmi
početnou skupinou milovníků Mozartovy hudby, pražskou pamětihodností
nejvyšší kategorie.
Již jsem zmínil, že Comenius každoročně vyhlašuje „Českých
100 nejlepších“. Co bylo impulsem k nastartování této prestižní
tradice?
Projekt „Českých 100 nejlepších“ začal na základě úvahy, že
každá prosperující země má své nejen materiální štěstí postaveno na
výsledcích smysluplné, intenzivní, výrazně inovativní a plodné práce, a
že ti, kdo tuto práci realizují, mají právo na společenské ocenění. Na
kritiky, kteří nám podsouvají to, že anketární forma soutěže není
přesná a že neodpovídá objektivním výsledkům, odpovídáme stále
stejným způsobem: Poměřit hotely, banky,výrobní podniky, obchodní
organizace, organizace ze sféry služeb je v jedné soutěži přesnými
mírami nemožné. Proto jsme se rozhodli pro cestu anketární. Ta na základě
reprezentativního výběrového šetření vyjadřuje názory středních a
vyšších podnikatelů České republiky. Databáze Comenia obsahuje na
čtyřicet tisíc jmen pokrývajících celou Českou republiku. Každoročně
z ní prostřednictvím dotazníku oslovíme zhruba pětadvacet
tisíc osob.